Beetlejuice Beetlejuice

Za těch 36 let se ledacos měnilo...Nyní už samozřejmě dospělá  Lydia teď o své schopnosti vidět duchy dělá televizní show, její macecha si otevřela extravagantní galerii s několika velkoplošnými obrazovkami, Beetlejuice má zase problém ještě s jinou ženskou....a Tim Burton taky ušel za tu dobu kus cesty. A podle mě mu nejlépe sedne, když se může ,,jen tak´´ utrhnout ze řetezu. Tady je schopen narvat nápady na třicet scének najednou do jednoho momentu. Třeba vlak cajďák, to byl panečku vizuální nářez! Tam by bylo možná zajímavé, kdyby se možná odehrával nějaký celý film a ne jen pár desítek vteřin.:D Ostatně třeba celé finále je svatbě je skvostné,  ale občas je mi tady těmi dávkami nápaditosti (třeba ještě ta vzpomínací sekvence ve stylu starého filmu, kdy se úplně změnil obraz, ale dokonce i fond českých titulků) i teda trocha větší  prodlevy, kdy scénáristi  nakusují x dějových linek najednou mezi kterými se pak jen tak nějak přeskakuje a v závěru se najednou docela rychle vyřeší. Jako by potřeba ,,,něco vyprávět´´ Burtona spíše brzděla. K hypu na Ortegu se opět přidat nemohu, přestože její linka s tím klukem byla docela překvapivá, tak  z nováčků mě nejvíce bavil otčím  v podání Justina Therouxa.  Otázkou ale je jestli humor této postavy je úplně to, co čekáte od filmu Tuma Burtona. Typicky Burtonovský trademark navodí spíše hlavní padouška v podání Monicy Bellliculi.  No...hlavní padouška. V celém filmu je sotva deset minut, to je mi tedy hlavní padouch. Přitom mohla   být skvělá, když vysává duše a měla tak impozantní představovačku. Jenže? Na konec se sotva mihla. To moc nechápu. Má oblíbená příšerka z jedničky, ale konečně dostala i svoje jméno Bob a mnohem víc prostoru než minule.:D Dokonce ji byla v titulcích uctěna vzpomínkách, když tedy alespoň musela dopadnout tak nezdárně.:D A závěrečné tři minuty vám možná ještě pořádně zamotají hlavu. Mně teda zamotaly. (06.09.2024)

Po scénáristické stránce stejně nedotažené jako jednička, pocitově ovšem lepší. Možná udělá své i to obyčejné zjištění, že se Tim Burton (snad) znovu našel. Beetlejuice Beetlejuice je plný povedených praktických efektů a černého humoru, v což jsem už nedoufal. Svět mrtvých je návratem do známých reálií, ale není pouhou recyklací, třeba nabídne hned několik nových postav, které jsou však zároveň největším "problémem" filmu. Willem Dafoe jako Wolf Jackson zasloužil podstatně větší prostor a mrtvá nevěsta Delores Monici Bellucci nějaký zásadnější závěr, takhle její posmrtné vysávání vyšumí. Pravdou je, že za fantastickou svatební scénu její působení stálo, současně to však podtrhuje výše zmíněné. Podobně neortodoxně Burton naloží i s možnou romantickou linií pro mladé, je však škoda, že se věci kolem Astrid začnou dít zbytečně pozdě. Ale zase, za ten hřejivý závěr to stálo. A to jsem si u něj říkal, "to si snad dělá...". Dělal. (13.09.2024)

Jeden z režisérů, kteří ovlivnili moje dospívání, je bezpochyby Tim Burton. Jeho filmy jako Batman, Ospalá díra nebo Velká ryba mě zasáhly nejen svým vizuálním stylem a poetikou, ale také mě oslovily humorem a jedinečným způsobem vyprávění. Proto je pro mě tak těžké uvěřit, jak velkým zklamáním je pokračování Beetlejuice. Ačkoliv mě už nějakou dobu Burtonova novější tvorba příliš neoslovuje, stále jsem šel do kina s nadějí, že mě tentokrát opět pohltí jeho jedinečný, bizarní svět. Bohužel, nový Beetlejuice pro mě nefunguje a nedokázal jsem se s ním sžít. Scény na sebe nenavazují a působí nesourodě. Je zde příliš mnoho zápletek, které nedokáží vygradovat do uspokojivého závěru. Herci si každý hrají svou vlastní hru, bez jakékoliv chemie mezi sebou. Vysněný svět nedrží pohromadě, protože postrádá alespoň základní logiku, kterou si první díl uchoval. Film sice není úplným propadákem, ale k mému srdci má bohužel hodně daleko. (13.09.2024)

I když to není tak často pravidlem, dvojka se z mého pohledu povedla lépe. Má to lepší základ příběhu, povedenější vtípky (párkrát jsem se nahlas zasmál), spousty pomrknutí na jedničku (takže vidět jedničku je jednoduše povinnost) a Keaton coby džus tak tolik nepřehrává jako v prvním dílu, a to kvituju. Je v tom cítit Burton, ale ne zas tolik, aby to mohlo občas vadit. Spokojenost a fajn zážitek v kině. (06.09.2024)

Nejsem fanouškem původního Beetlejuice, takže jsem do pokračování šel nezatížen nějakými očekáváními, ale tohle opravdu není můj šálek čaje. Mrzí mě, že svou dříve stylovou a svěží morbiditu už dnes Burton vyměnil jen za morbiditu infantilní a recyklovanou. Pokud na plátně zrovna nedržkoval Michael Keaton, což opravdu je highlight obou filmů, všechen další humor se se mnou absolutně míjel. Zápletka drží pohromadě asi jako domeček z karet, vypořádání se všemi záporáky ukazuje na fakt, že ve filmu vlastně byli jen jako berlička pro posun děje, a hlavní postavy nemají daleko k nesnesitelnosti. Cením návrat k praktickým efektům a stop-motion animaci (čili po dlouhých letech natočil Tim Burton snímek, z jehož vizuálu mi není vyloženě na zvracení), ale celkový dojem z filmu mi to opravdu nezlepší. (05.09.2024)