Smrť na Níle

Film začíná slibně. Poutavé exteriéry i interiéry, známé herecké tváře, sympatický humor. Se samotnou plavbou po Nilu film začíná postupně ztrácet glanc. Nejdříve začne trapnými postupy značkovat potencionální vrahy, kterými jsou všichni, a tím i ukáže na oběť ještě před tím, než je zabita. Následuje Pierrotova obrazová rekapitulace, že vrahem může být kdokoliv. Následně si všechny pozve do salónku, aby mohl svým chytrým vyprávěním odhalit vraha (jak trapně obehrátá situace). Následuje stupidní pointa, značně nevěrohodná a hloupá, pěkně zapadající do regálu knižních detektivek pro nudící se maminky a babičky. Navíc motiv celé vraždy je pro detektivky nechutně typický (klišé jak blázen!!). A tak hezky to na začátku vypadalo. Ach jo!! (25.07.2007)

Zkušeně zrežírované a hvězdně obsazené (podobně jako Lumetova Vražda v Orient Expressu, na kterou se v závěru filmu přímo odkazuje) s vtipně napsanými dialogy, mrtvoly se začnou od půlky utěšeně hromadit a koho by neuspokojilo řešení zápletky (pachatele lze docela snadno odhalit i bez znalosti předlohy či čekání na závěrečné Poirotovo shrnutí), může se v první polovině kochat kamerou J.Cardiffa a krásně nasnímanými egyptskými pamětihodnostmi. (21.07.2008)

Má to výbornou pointu, na kterou se vyplatilo si počkat, ale tu to má díky stejnojmenné literární předloze A. Christie, ne filmařům. Když to dále porovnávám s knihou tak některé vedlejší linky byly zkráceny (nebo rovnou vynechány), což se týká i postav (logicky: jako nositelů těchto linek), ale to nevadí, za prvé s tím jsem tak trochu počítal, přeci jen film toho neunese tolik jako kniha, za druhé příběh filmu se pod všemi těmi úpravami (zjednodušováním) nezbortil. Už u Vraždy v Orient expresu jsem si stěžoval, že mi nesedl představitel H. Poirota, Albert Finney, jeho projev mně přišel až moc teatrální, extravagantní, a ani Peter Ustinov jakožto brilantní belgický detektiv se bohužel neukázal být šťastnou volbou, jeho herecký projev musím v protikladu k Finneymu označit za příliš fádní a nevzrušivý. A tak to herecky táhnou hlavně dámy: Bette Davis jako kleptomanická hraběnka Van Schuylerová, Maggie Smith jako její věčně frustrovaná služka, slečna Bowersová, Angela Lansbury jako poněkud otravná spisovatelka červené knihovny Salome Otterbournová a hlavně Mia Farrow jako opuštěná a zhrzená snoubenka Jacqueline De Bellefortová. Summa summarum: Filmová Vražda v Orient expresu mně přišla o malý kousíček lepší (u knih se neumím rozhodnout, která se mi líbila více). 70 % (17.12.2023)

Reálnejšie a tým pádom veľkolepejšie, ako tohtoročný Branaghov digitálny fetiš. Vidieť pravé egyptské vykopávky, pravú loď plaviacu sa po pravom Níle, je predsa len sofistikovanejšie. Aj postavy sú vykreslené v podobe, akú Agatha Christie vymyslela. Žiadne uhladzovanie a politická korektnosť. Proste stará dobrá, nefalšovaná detektívka. (18.11.2022)

Knižně se mi Smrt na Nilu líbila téměř srovnatelně jako nejslavnější dílo Agathy Christie Vražda v Orient Expressu. Bohužel filmové zpracování mě absolutně nenadchlo. První hodina filmu je úplně zbytečná. Ta se mohla zkrátit tak na 20 min a pak se mohl nechat prostor pro další poměrně zajímavější dění a nemuseli se vynechávat postavy ani druhotné dějové linie. Sice chápu, že je těžké vměstnat takovou to knihu do dvouhodinového filmu, ale já bych na to prostě šel jinak. Takhle první hodinka úplně zabije celý film. Spíš jsem si připadal, jako že sleduji nějakou levnou nenáročnou komedii. Jakmile se ovšem stane vražda,tak děj nabírá grády. Chápu, že tolik postav nešlo, ale přinejmenším pan Richetti nebo strojvůdce mi připadali jako zajímavé postavy, které nemusely být potlačeny. Zároveň jsem také věděl jak film dopadne, takže u mě odpadala taková ta atraktivnost. Závěrem bych řekl, že Smrt na Nilu není špatná detektivka, to vůbec ne a také Ustinov pojal Hercula Poirota trošku jinak než Finney (méně groteskně) a to je správný krok. (13.07.2011)