Přehlídka smrti

Death Parade je krásnou ukázkou toho, že snaha o rozvinutí krátkometrážního díla na poli plnohodnotného televizního seriálu nemusí být vždy původnímu dílu ku prospěchu. Kulečník smrti sice nebyl kdovíjak prvotřídním dílem, z něhož by mi napětím a nadšením praskly kšandy, ale právě díky dobře budované tajemné atmosféře, krátké stopáži a otevřenému konci, jenž rozehrává v divákově mysli nejednu otázku a stará se tak o slušnou katarzi, vystupuje Kulečník jako dílo zcela svébytné, po jehož zhlédnutí mě zdaleka nenapadlo dožadovat se přídavku v podobě plnohodnotného seriálu. A ten bohužel hodnotu původního díla nikterak neobohacuje. K mému zklamání seriál postupuje téměř po celou dobu podle hloupého a mně osobně těžce nesympatického schématu: hodit do dílu nějakou hru, která ještě nebyla ukázána, vybrat vždy takové dva účastníky, aby se jejich interakcí vyvolalo na obrazovce i u diváka co největší dojetí, s čímž souvisí co nejexpresivnější ukázání emocí, vylití citů, vykřičení patosu a rádoby filozofických keců, jež jsou ale opět jen prostředkem pro samoúčelné dojetí diváka. Na takovou hru s tvůrci odmítám přistoupit. Nejsem si jist, zda i původní Kulečník trochu trpěl tou hloupou vykalkulovaností, každopádně pokud ano, rozhodně ne v takto vrchovaté míře. Vyloženě za pochvalu tak stojí jen soundtrack spolu s úvodní znělkou a vydařená vizuální stránka, což ovšem zdařilý seriál ještě nedělá. Propracované postavy, psychologie, minimum repetitivnosti, hlubší příběh? Ale kdepak, jen prvoplánová snaha za každou cenu diváka dojmout. Za hudbu, kresbu a to dobré, co z původního Kulečníku.zbylo, dávám velmi slabé 2*, jinak mohu v podstatě odkázat na komentář yenna. (24.12.2015)

Zaujímavé anime plné zvratov a zapamätateľných hlavných postáv trpí mierne na nejednotnosť príbehu, teda v skratke sa tam strieda viac príbehov a tak sa stále zoznamujete s novými postavami teda tými, ktoré majú byť rozsúdené a čo bude s nimi ďalej. Týmto pádom trošku trpí gradácia deja a tak isto jednotlivé situácie sú chladným vyústením toho čo sa udeje pred vami. Pravdou zostáva, že jednotlivé príbehy/epizódy sú samy o sebe dosť kvalitné a to aj hlavné postavy. Anime Death Parade ide dosť do hĺbky ľudského správania a analyzuje ho, podľa mňa nie vždy exaktne správne, ale snaží sa o to a to je pre mňa veľkým plusom tohto anime, lebo to mám proste najradšej. Takže toto anime si rozhodne zaslúži podtitul psychologické, aj keď si myslím, že nie vždy by sa takto ľudia chovali... Je tu ale predpoklad, že sme všetci pokrytci. (01.03.2018)

Kde začít? Je mi trochu smutno. Ne, že by to bylo způsobené enormní snahou seriálu úpěnlivě vytahat emoce z diváka, ale tím, jak právě bylo s nápadem a materiálem ne zrovna nejlépe naloženo. Důkazem budiž, že nejlepší epizoda je hned ta první, které se pouze vyrovnaly jen pozdější kratší momenty. Proč? Proč se tvůrci zalekli hned úvodní nekompromisně ostré scenérie, která audienci drsně přiková k sedačce a zažene jakékoliv choutky k legráckám? Ne, že by mi pak střídavá houpačka z vážné epizody na odlehčenější vadila, ale nepříjemně tíživého momentu už nikdy Death Parade nedosáhne. "On ten konec snad není dost srdceryvný?" by se mnozí mohli zeptat. Není. Dojemná hra zde totiž nabírá nemile falešné variace (vyjmul bych krasobruslařskou etudu, která mě atmosféricky, hudebně a svými flashbacky okouzlila) a chování hlavních postav nemá důstojný podklad doposavadního toku děje, takže výsledek je v mých očích jen sprostě vydíravý a shazuje ústřední duo výtahem směr prázdnota. Ony postavy jsou bohužel taky téma pro sebe. Říct, že by byly protivné, to by bylo příliš, ale rozhodně nevynikaly. Většina z nich by svou absencí příběhu vůbec neublížila, protože stejně jim byl dán velmi malý prostor k podkresu a jejich činy nebyly hlouběji prozkoumány. Nejčastěji opakující se věta seriálu je typicky dámské: "Ne, to nic", která doslova definuje počáteční vítanou netečnost barmana a jeho asistentky, o to hůř se poté přijímá ona náhla změna citlivosti. Záchranný kruh těmto nedotaženým prvkům s vervou hází fantastický soundtrack, ať už zvláštně optimistickým OP, ale hlavně skvěle podtrhující navozenou atmosféru (puls nabíjející "Game C" a melancholická Moonlit Night jsou výborné). Zdatně sekunduje i výtvarná stránka a celkově přednesené formě se nedá nic vytknout. Nejde říct, že bych se nudil, ale po tom úvodním nášupu jsem se těšil na něco výjimečnějšího. Tématicky se tak stalo, obsahově už ne natolik, emočně (na čemž si to hlavně zakládalo) pouze částečné vítězství. Těsné 4*. (10.09.2017)

Na Death Parade je zajímavé jak pracuje s lidskou temnotou v srdci a strachu ze smrti. Můžeme sledovat reakce lidí, kteří jsou v těch nejkritičtějších chvílích zaujati vůči jiným lidem pomstou, žárlivostí a spoustou jiných emocí, jenž ovlivňují obvyklé myšlení a spouští obraný mechanismus v podobě pudu sebezáchovy. (12.04.2015)

Určitá juxtapozice pro tento typ vyprávění asi potřeba je, jinak bych je neměl tak rád. Většinou se jedná o marnivé problémy smrtelníků (Six Feet Under), situační komedie (The Good Place) nebo ubíjející rutina klasické práce (Dead Like Me). U Death Parade je od každého zastoupeno trochu, zejména však to poslední a k tomu novota - přítomnost běžných her. Jako samostatné "plus" je potřeba zmínit i fantastický opening, který (také) s ústředními tématy anime sice nemá tolik společného, ale nikdy se mi neomrzel a skrývá se v něm nejeden freeze-frame-bonus. Zkusím bez větších spoilerů shrnout mé dojmy z celého Death Parade - "lore" koncept se mi líbí, ale jakmile nad tím člověk začne pořádně přemýšlet, začnou se objevovat trhliny, které ale při přimhouření očí nebrání při sledování. Nejméně ze všech příběhů mě bohužel zaujal ten osoby, která by se jako jedna z mála dala nazývat hlavní postavou - Chiyuki (aka ta s bílým proužkem ve vlasech). To však nic nemění na tom, že některé její nápady nebyly úplně marné. Nejvíce mě naopak zaujaly příběhy arbitrů, přestože díky zaměření seriálu na Chiyuki na ně pořádně nezbyl dostatek času. V posledních pár epizodách (ironicky zaměřených právě na Chiyuki) seriál odkrývá jedno tajemství za druhým, což byla ve výsledku dvousečná zbraň - na jednu stranu onen jakýsi lákavý závoj tajemna o skrytých machinacích posmrtného života spadl na zem, na druhou stranu to zpřístupnilo další otázky, které byly často nezodpovězeny nebo jen odmávnuty kratičkou scénou bez vysvětlení. Zřejmě toho však nebylo dost na to, aby pořad u producentů vyvolal touhu po druhé sérii. U mě však ano. (22.12.2018)