Wolf Hall

Adaptace lepší předlohy, protože tam kde se Mantelová mnohdy grafomansky utápí v popisech, rozvláčných větách a tlachání, tam jde Straughanův scénář rovnou po zlatonosné žíle v jejím díle. A ona tam je, ne že ne. Každopádně stejně jako o předloze platí, že se nikdo nepředstavuje a nic se nevysvětluje. Více nepřístupnou historickou látku "pro davy", aby jeden pohledal. Zjistěte si sami co obnášelo to či ono postavení za povinnosti a jaká (bez)moc vychází z toho kterého titulu. Zatímco "cévéčka" hlavních aktérů a ty zásadní události kolem nich jsou dobře známy i v našich luzích a hájích, tak procesí desítek šlechticů "z Kdečeho" již představuje pro našince problém. Rozhodně nestačí všeobecný obrázek získaný na základě Wikipedie. A ač zdánlivě o tom samém co nedávní Tudorovci, tak výsledek nemohl být rozdílnější. Jde o učebnicové naplnění rčení "Když dva dělají totéž, není to totéž". Ty dva přístupy/seriály si v ničem nekonkurují; pokud vůbec něco, tak se naopak v lecčems doplňují. Ostatně tady ta doba, události, postavy a zákulisní kutí piklů hrají v zásadě až druhé housle, jelikož vše je tu za všech okolností poplatné pouze a jen Cromwellovi v kariérním, duchovním i osobním životě. A pokud Cromwella nepovažujete za jednu z nejvýraznějších politických osobností (nejen) britské historie, tak není důvodu, proč tuto zdařilou (a záměrně u-t-a-h-a-n-o-u; s tím je třeba počítat) a kontroverzní (Cromwell bývá standardně ztvárňován jako charismatický státník, tady je spíše šedou kancelářskou krysou, které se nikdy tak úplně nedostaneme na kobylku) vůbec začít sledovat. (01.03.2015)

Kostýmní historické drama neláká na velká herecká jména (když pomineme Damiana Lewise), ani na nějakou rozmáchlou výpravnou podívanou. Jedná se spíše o komorní drama založené na dialozích a v případě hlavního aktéra Thomase Cromwella (v podání skvělého Marka Rylancea) na notnou dávku emocionálních scén, které se bez slov i obejdou. Není to nic pro netrpělivého konzumenta, který by měl pravděpodobně hodně velký problém tuhle místy až extrémně pomalou minisérii strávit. Milovníci historie i náročnější diváci si ale rozhodně přijdou na své. Doufám v další řadu, až autorka předlohy dopíše třetí knihu. 1. série - 80% (23.03.2015)

Famózna záležitosť a možno najlepší historický seriál, aký som kedy videl. Ak ste voľakedy videli a žrali Ja, Claudius, toto je pre vás. Pretože aj toto je psychologická intrigánska konverzačka bez jedinej akčnej scény, ba nie sú tam ani také tie "dýka pod plášťom" podrezávačky. Ale to vôbec nevadí, pretože všetko napätie tkvie v brilantných dialógoch plnokrvných postáv v podaní fantastických hercov. Vládne im Mark Rylance v úlohe Thomasa Cromwella, kancelára Henricha VIII. a človeka, ktorý sa postaral o nástup i pád Anny Boleynovej. Jeho prerod z prešibaného sympaťáka na veľmi temnú intrigánsku postavu je jeden z najlepších hereckých výkonov, aké som v TV vôbec videl. Navyše to má veľmi dobre zobrazené dobové mravy, precízne kostýmy a rekvizity a perfektný soundtrack. Nebránil by som sa pokračovaniu. (06.02.2016)

Po stopätdesiaty krát nám ponúkli ten istý príbeh a opäť to nebolo zlé. Je to iný pohľad na dvor Henricha VIII., pohľad jeho kancelára Cromwella. Je na škodu, že seriál zase končí Boleynovej smrťou a nie koncom práve Cromwella, ktorý je tu hlavnou postavou. Rylance v jeho úlohe bol nadpriemerne dobrý. Wolf Hallu ale kraľuje Claire Foy v úlohe Anny Boleynovej. Absolútne hodnoverne zahrala úlohu pyšnej, spupnej a nakoniec nešťastnej mylady. (06.10.2016)

Hm, jeden z nejlepších filmů/seriálů, který jsem o Tudorovské éře zatím viděla. Intimní, hluboce procítěný a zdá se, že i velmi historicky přesný (usuzuji podle knih Alison Weir, od které jsem o Anne Boleyn nedávno četla - ten pocit hrdosti, že jsem nejenže věděla, kdo je Chapuys, ale že jsem dokonce vyhlížela, kdy se objeví, ach). Vedle Wolf Hall vypadají např. Kapurovy počiny jako opozlátkovaná prázdná telenovela. Stopáž minisérie poskytuje prostor pro spoustu fantastických hereckých momentů bez ohledu na to, jak historický významné byly. Prostořekost Bernard Hilla, performativní utrpení Antona Lessera, prostá bezradnost Monicy Dolan, laní oči Toma Hollanda, a potom samozřejmě Clair Foy a ještě více Mark Rylance, kteří by si za své výkony zasloužili všechen potlesk a všechny ceny. U Damiana Lewise si paradoxně nejsem jistá - zejména počáteční Henryho scény byly taky skvělé, ale potom trochu zmonotónněl a tvůrci jako by se mu i záměrně vyhýbali, takže spíš nedostal šanci si zazářit. Beru to ale jako plus, protože o králi to tentokrát nebylo. A bylo to super. (08.10.2023)