Heroín

Snímek funguje díky postavě nesmlouvavě patriarchálního farmáře, který jako by vypadl z neorealistických románů o italském jihu z poloviny 19. století. A postava farmáře stojí a padá s výkonem charismatického Jeana Gabina, který nemusí ani promluvit, jeho pohled hovoří za vše. Bez jeho účasti by šlo jen o průměrnou detektivku s lehce naivním a nedůvěryhodným scénářem. Mimochodem, před pár lety vznikl ve Francii remake pod názvem Joseph s Pierrem Mondym v hlavní roli. Jakkoli je to kvalitní herec, který po desítky let patří do francouzské herecké špičky, typově se zkrátka s Jeanem Gabinem rovnat nemůže a celkově se dá remake označit co do působivosti za stěží poloviční. Všechno ostatní ve filmu je podřízeno právě ústřední postavě a v podstatě nestojí za hlubší rozbor. Celkový dojem: 75 %. (03.11.2013)

Geniální hudba Gainsbourga a skvělý film-noir o heroinu a důsledcích a dopadech dealerství drog na obyčejné lidi. Pan Deferre, nejen, že uměl vycházet skvěle s Gabinem, Delonem, Venturou, Signoretovou, uměl jim i uložit skvělé role ve svých režijních i scénáristických Dílech, ano, takových již nebude... (09.12.2006)

Dost mě to zklamalo. Oč mělo jít? Že sedlácký život is the best a moderní doba mu do něj nemá co strkat rypák? A že to omlouvá i násilnou trestnou činnost? Nevím. Sice se mi líbí závěrečná scéna, kdy konečně vnuk řekne, že se pojede podívat na dobytek s dědou a nemluvný děda utrousí, jak chceš, to má jistou sílu. Ale jinak sledujeme rozvleklou historku, která si i přes krátkou stopáž pomáhá mnoha záběry krajiny, polí, bažin, řeky, z letadla, ale všechny na jedno brdo, takže to začne taky brzy nudit. A nechce se mi věřit, že by policie někde nenašla otisky prstů třeba na potopeném autě, aby měla nějaké důkazy. A i když to nemělo být, často mi postava starého statkáře přišla spíše krajně nesympatická, než že by nabízela tu spojitost člověka se zemí. (03.02.2019)

Auguste Maroilleur je přísný ale spravedlivý. Na své farmě má respekt a nesnese odmluvy. O všechno se dokáže postarat a nemá ve zvyku prosit někoho o pomoc, a to ani když se kolem začnou rojit překupníci s drogami. Ztvárněn fantastickým Jeanem Gabinem jehož umění až bere dech. Při scéně společného oběda ve které se na své spolustolovníky stěží podívá, ale přesto jim pevně vládne svou nezlomnou autoritou natolik, že se mu nikdo neodváží ani v nejmenším protivit, jsem měl husí kůži. Pierre Granier-Deferre natočil syrový a nekompromisní thriller se kterým předběhl dobu alespoň o deset let. Místo pomalých gradovaných scén nabídl divákovi dynamický příběh ve kterém není čas na pochyby či oddech. Děj kvapí dopředu a jednat se musí teď, a pokud možno přímočaře a rázně. Docílil toho tak že zkrátil stopáž na nezbytné minimum a spolehl se na to že génius v hlavní roli utáhne celou atmosféru sám. A pochopitelně se nepřepočítal. Tímto postupem vznikl pozoruhodný film který si určitě zaslouží pozornost, a to nejen díky svojí progresivnosti. (27.02.2012)

Otřesné minimalistické drama od tvůrců stejně působivé Kočky a Vdovy, zasazené opět do prostředí francouzského venkova. Auguste Maroilleuer vládne své farmě i rodině pevnou rukou, za jeho despotismem ale stojí pevné morální zásady. Pro Augusta jsou věci dobré nebo špatné a nic mezi tím. („Tady žijeme postaru.“) Je personifikací starých časů s jejich tradičními hodnotami i smyslem pro spravedlnost. Své protivníky likviduje se stoickým klidem člověka, který ví, že dělá správně. A oni se nezastaví před ničím, jak se ukáže v nejbrutálnější scéně celého filmu, totiž v masakru krav. Nejsem ochránce zvířat ani milovník skotu, ale při této scéně jsem trpěla. Po závěrečných titulcích zůstane silný dojem, potěšení ze skvělého herectví Mistra Gabina a pár scén, které se z paměti jen tak vymazat nepodaří. (28.03.2011)