Zmenšovanie

Wow!*Přestože překládám náramné povídky z žánru spekulativní fikce a filosocizující scifi, takhle nabitá a nadšená, jako bych vystoupila z živoucího podivuhodného i důvěrně známého světa, jsem se cítila naposled v sedmi letech po dočtení Pipi Dlouhé Punčochy a v deseti u knížek Julese Vernea.***A to jsem původně žádný vyložený zázrak nečekala. *** Ještě po cestě domů mě ten efekt přenesení do fikčního světa, který ovšem dotěrně a tísnivě připomíná naši nejbližší budoucnost, předpokoj, a jeho omračujících možností, krás, starostí a žalů nepustil, pořád jsem jednou nohou jinde, či o krok v budoucnu, nebo nejpřesněji vzato moje prožívaná realita se skutečně rozrostla. Neboť "jinde" tady řečeno s Neffem neznamená, že "všechno je jinak", ale že "něco je jinak", a tím pádem můžeme náš vlastní křehký a fascinující svět a život promýšlet a vnímat z nově nabídnutých perspektiv - není to únik z naší reality, ale její poutavá nová reflexe, je to prožitek prohloubené blízkosti, lásky, starosti i dychtivého a osudového zaujetí naším životem. A je mi hrdinsky smutno a nádherně, cítím vítr změn ve vlasech a slanost tříště na tvářích. *** A funguje to i napodruhé. *~ (21.01.2018)

Pokud se vyhnu prvoplánovému vulgarismu, pak jedna z myšlenek, která mě zaujala a pobavila zní: Američané obcují na osm způsobů. Ten se mnou byl který? Ale vážně. Film mě příjemně překvapil. Ano, asi si ho více užijí fanoušci artových snímků. Třeskutá akce nula. Přesto mně snímek utekl rychle jako voda v horské bystřině. Někoho možná odradí stále propírané otázky ekologie (kolikpak člověk ve vyspělé společnosti za rok vyprodukuje odpadu?), klimatu, přelidnění, migrace, lidských práv, svobody, totalitních režimů či partnerských krachů. Jenže tu jsou a bez připomínání bude hůře. Navíc Zmenšování vůbec nepůsobí školometsky, což je sympatické. Damon nám vyzrál ve vážného herce, Waltz se tentokrát neustále zubí, jako by permanentně šlukoval podlampáky (ne že by na drogy nedošlo) a sympatické je spíše cameo ikony divných filmů a hororů U. Kiera. Solidní triky, příjemná kamera a poslední západ slunce ve stylu květinových dětí. Mně i zbývajícím dvěma divákům v kině na premiéře se film rozhodně líbil! (12.01.2018)

Film se třikrát rozjede určitým směrem, a pak vás překvapí, že děj uhne někam jinam. Jednoznačně největším přínosem je Hong Chau, která svým přízvukem a chováním umí rozesmát, nicméně hodně mě mrzí zahozený potenciál filmu coby dystopie – šlo zkoumat tolik společenských problémů se zmenšováním souvisejících, ale tvůrci místo toho těkali všude možně a nakonec se zaměřili na příběh dvou lidí, ke kterému celé zmenšování vlastně vůbec nepotřebovali. # příběh ** | hudba *** | humor * | akce – | napětí – | pustil bych si znovu ** (09.03.2018)

Zmenšování se nedá upřít řada výborných filmařských myšlenek a postupů, které z něj činí i v dnešní době snímek zajímavý a originální. Hlavním vyprávěcím koridorem je zpočátku právě motiv zmenšování lidstva za účelem záchrany skomírající matičky Země, přičemž se dramatizuje především samotný proces radikálního tělesného smrsknutí a pozornost je vedena směrem k aklimatizaci hrdinů ve světě budoucnosti, který je obyvatelům "minulosti" líčen jako neuvěřitelný dobrodružný zážitek. Po předpokládaném klíčovém twistu se však Payne vzepře veškerým očekáváním a vystaví alternativní svět, který na malém prostoru v podstatě duplikuje ten reálný i s jeho společenskými neduhy, a namísto dobrodružství a objevování neznámého se soustředí na rozšiřování poznání hlavního hrdiny, jež se stává hlavní doménou vyprávění. Rozdíl mezi velkým a malým světem postupně zaniká a k prolnutí dochází v závěrečné norské části, kdy se propojí také smýšlení toho obrovského, chudobou sužovaného světa, zastoupeného svědomitou a humánní Vietnamkou, a prostopášného playboye Dušana, zastupujícího ten malý, malinkatý kousek světa, v němž je všeho dostatek. Downsizing je rozhodně svérázná výpověď o stavu současné společnosti, na níž je těžké určit, z jakého úhlu je vlastně ozvláštňující - jestli jako futuristická sci-fi s prvky sociální tragikomedie, nebo jako úsměvné drama o lidech, které malé a velké sociální či ekonomické rozdíly znázorňuje důvtipnou formou science fiction. A přestože mi závěr přišel myšlenkově křečovitý a celkový potenciál duality fikčního světa utopený pod nerozhodností, jak onu dualitu co nejlépe vystihnout (jestli skrze postavy nebo skrze prostředí), bavil jsem se i navzdory přepálené délce dost slušně. Čtvrtou hvězdu přihodím také za to, že je to tady jako tradičně solidně podhodnocené dílko... 70% (29.10.2018)

Šedý film se skvělou myšlenkou (zmenšování lidí), která vlastně byla něco vedlejšího. Takový příběh se dá odvyprávět i v normálně velkých kulisách. Bezbarvý bude stejně. Klasika o tom, kterak vnitřně nespokojený muž ke štěstí přišel, stačilo, aby ho žena kopla do zadku a aby si našel východoevropského kamaráda... 50 %. (28.04.2020)