Nočný recepčný

Série spadá do žánru, který mám rád, a jméno autora předlohy mělo být když ne zárukou, tak aspoň předpokladem pro solidní zábavu. Měl bych být natěšený, k projektu jsem nicméně přistupoval s nedůvěrou spojenou se jménem Susanne Bier. Přezdívám ji ironicky Rosamunde Pilcher festivalové scény a považuji ji ve světovém měřítku za přeceňovanější než je v malém českém rybníčku Alice Nelis. Nočního recepčního bych si představoval jako špionážně kriminální drama s dobrodružnými prvky o krtkovi nasazeném do ilegální organizace. Umím si představit, že by to skvěle fungovala pod taktovkou Kathryn Bigelow, obstojně v režii Agnieszky Holland, ale se Susanne Bier to jde do háje. Seriál není strhující ani působivý a už vůbec není přesvědčivý. Poslední, co bych mu vyčítal, je nedostatek akce a upovídanost seriálu. Problém mám ale se stylem, výrazovými prostředky a emocemi, na které sází. Bier režíruje nikoliv kriminálku, ale romantickou minisérii natáčenou ženou pro ženy, kde hlavní hrdina působí spíš jako sexuální objekt než tajný agent. Motorem jeho činů jsou milostná vzplanutí a obecně emoce. Zdánlivě nepochopitelná srovnávání s Jamesem Bondem mají svá opodstatnění, jakkoliv akční prvky byste v seriálu hledali marně. Rozdíl je v tom, že bondovská série je sexistická, natáčená z pohledu dominantního alfasamce, kdežto Noční recepční působí genderově obráceně. Středobodem není sex a akce, ale vztahy. Nejen milostná vzplanutí hrdiny, ale i třeba jeho vztah k synovi hlavního padoucha. Sérií nemusím nic měnit na odmítavém postoji k tvorbě Susanne Bier, nesedí mi její práce s postavami, ani její podání příběhu. Celkový dojem: 45 %. (12.05.2017)

Bon/d/bonek. Třaskavě p/r/ožitková směna, pro nespavce jako stvořená. Zásadní střelba do Roperova hejna. Přepych se kývá, moc padá na kolena. Pánský duel hrajeme z vysoka a strojek ve službě tajné, parádní/ka špionáže tiká. Hugh Laurie ďábelsky sliní, je v tom jako House – doma. Tom je řádně připravený, kvalifikovaný na tento job, fešáckou roli, do které navýsost zapojil přitažlivost obleku i nordickou vznešenost. Tom s jahodovými rty a stříbřitou pletí vyzařuje nesdělitelné, nezařaditelné kouzlo, korunní charisma. Krásky v nesnázích se k němu hrnou, aby je obsloužil ochranitelskou i mileneckou rukou, protože lákavý je blízký vrchol. Kéž se poštěstí, a jeho úsměv nedostižný se přenese i do druhé série. Nerada se loučím s purpurovým srdcem hoteliérství. Budu se těšit, až opět o čase půlnočním v kruhu skrytého tónu zalovím. (07.05.2017)

I nadále platí, že le Carrého látky mají již několik desítek let neobyčejné štěstí na zdařilé adaptace. A Noční recepční není výjimkou, byť díky změnám v tom nezbylo příliš prvků, které dělají le Carrého le Carrém. Což ovšem není žádný velký problém, protože zdejší zatraktivňující změny v rámci zvolené stylizace této adaptace fungují a nejsou pouhou úlitbou většinovému divákovi. Oproti předloze je ty tam chladná odosobněnost, hlavní hrdina co by šedá myška/ tichá voda co břehy mele i důraz na procedurální stránku věci či jsou obroušeny hrany ambivalentnosti zainteresovaných stran, zde se v tomto ohledu jede spíše na okatě okázalé bondovské vlně; jakkoli komorně konverzační. Ovšem jak již bylo zmíněno, na škodu to není, protože to tu funguje, ne že ne. Co se povedlo výtečně je napasovat zápletku na současnou situaci, obsazení stěží mohlo být lepší a napětí ani tempo tomu rozhodně neschází. Prostě vynikající žánrovka, proti které stěží lze mít zásadnější námitky. Snad jen tu, že předloha přeci jen není "pouze" vynikající žánrovkou a ničím více. (23.04.2016)

Červená knihovna v oblasti špionážních filmů...ani jsem netušil, že to taky existuje. 1) Načechraný příběh natáčeli v Zermattu, v Londýně, v devonském Hartlandu, v Marakéši a na Mallorce._____ 2) Zbytečně udýchaný závěr by potřeboval ještě tak deset minut navíc._____ 3) Prozradím vám přísně utajovaný děj druhé řady. Jonathan spolu s Jed se nemohou spolehnout na ochranu britské tajné služby a tak mizí v zámoří s novou identitou a 300 000 000 dolary na účtě. Roper přesvědčí své arabské únosce, že za krach posledního obchodu nemůže a vydá se pod jejich dohledem pátrat po Jonathanovi. Dromgoole se dá na politiku, stane se ministrem obrany. Nechá zabít Angelu Burrovou i s jejím čerstvě narozeným potomkem, zamete všechny stopy, které by ho mohly usvědčit a znovu naváže spojení s Roperem. Společně se podílejí na miliardových obchodech (v dolarech) při prodeji zbraní různým diktaturám po světě. S Dromgoolovou pomocí Roper zlikviduje Hamidovu organizaci, najde Jonathana a Jed a po srdceryvném mučení je nakonec vlastnoručně zabije. Seriál končí pohledem na dojatou Roperovu tvář na pozadí hořících vesnic po útoku napalmem._____ 4) 35letý Tom Hiddleston s pěkným úsměvem a sexy postavou (titulní role - Jonathan Pine) je hlavním tahákem minisérie. Zdatně mu sekunduje i jeho protihráč 57letý (řekli byste to?) charismatický Hugh Laurie (obchodník Roper). (18.08.2016)

Jediné, co mi z téhle špionážní minisérie zůstalo v hlavě, je naprosto nevhodně obsazená postava Jonathana Pinea. Hiddleston v roli okolnostmi zmítaného agenta v utajení působí zkrátka jako pěst na oko a kvůli té jeho nekonečné přehlídce široce sladkých úsměvů ho od nynějška nejspíš budu mít problém akceptovat v jakékoliv vážné roli. Le Carrého knihu neznám a nedokážu tedy posoudit, nakolik je nezáživnost propírané látky vinou předlohy, co ale vím určitě je to, že většina přednesených hereckých výkonů (včetně Laurieho) je někde na úrovni ochotnického spolku. Britské televizní produkci to občas prostě ustřelí do neskrývaného teatrálna a to je potom peklo. Škoda, na tuhle chuťovku jsem se docela těšil. (25.01.2017)