Sedmnáct let naděje
Stockholm, Pennsylvania
Réžia:
Nikole BeckwithScenár:
Nikole BeckwithKamera:
Arnaud PotierHrajú:
Saoirse Ronan, Jason Isaacs, Cynthia Nixon, Rosalind Chao, David Warshofsky, Tom Wright, Derick Alexander, Hana Hayes, Avery Phillips, Nelson Mashita (viac)Obsahy(2)
Leia (Saoirse Ronanová), která byla před sedmnácti lety unesena, je jako zázrakem nalezena a vrácena domů ke svým rodičům Marcy a Glenovi Dargonovým. Poté, co ji vychoval její únosce Benjamin McKay, však Leia na svou skutečnou rodinu dávno zapomněla a nedaří se jí sblížit s těmi, kteří ji milují nejvíc. Místo toho touží po Benovi, jediné otcovské autoritě, jakou kdy poznala, a bezpečí sklepa, který po většinu svého života nazývala domovem. Marcy se ve snaze navázat s Leiou blízký vztah uchýlí k zoufalým činům a své manželství odstaví na vedlejší kolej. Když se Marcyino stále nevyzpytatelnější chování začne nápadně podobat tomu Benovu, Leia přemítá o tom, co skutečně znamená být milován. (Cinemax)
(viac)Recenzie (29)
...Nedokážu říct co je nejhorší co mě v životě potkalo. Jestli být s tebou po celý život nebo být bez tebe po jeho zbytek... Tak tohle bylo celkem zajímavý psychologický drama. Né, že by bylo zpracování filmu nějak dech beroucí a ani hercký výkony nejsou nějak extra oslnivý ale s tématem Stockholmský syndrom si tenhle film poradil celkem obstojně. Je to film nad kterým se divák po dokoukání musí zamyslet. Film klade spoustu otázek na něž se hledá odpověď jen velice stěží, pro toho co takovou situaci nezažil. Jedna věc je ale jistý. Veškerý oběti únosů a je jedno jestli u nich vznikl Stockholmský syndrom už stejně nebude mít nikdy normální život. Tohle zákonitě musí člověka poznamenat nadosmrti. Slabší 4 hvězdy. ()
Ještě nahoru mohli připsat psychologické, protože jsem o chování Leily dost dlouho přemýšlela. Nedokázala jsem se s ní ztotožnit a ono to ani nejde, nikdy jsem nic podobného neprožila a Nikole také ne, zřejmě pouze čerpala z nějakých zdrojů podle skutečnosti (má teorie). Myslím, že v uzavřeném prostředí se dokázala projevit alespoň trochu emočně, ale naprosto je utlumila v reálném domově a pokoji, kde bylo mnoho věcí, které na ní měly logicky minimálně zapůsobit. Je to ouva ouva film a ten konec tomu moc nepřidal, přece jen, to už bylo na mě moc. ()
Saoirse Ronan je tu vynikajúca ako vždy, takže ani v najmenšom neľutujem, že som si Stockholm, Pennsylvania pozrel, ale inak je to rozhodne najobyčajnejší film celej jej kariéry. Inak zápletka vôbec nie je zlá, mladá žena, ktorá sa po mnohých rokoch väznenia u svojho únoscu, ktorý bol ale pre ňu všetkým konečne vráti ku svojej skutočnej rodine, no všetko je pre ňu úplne nové, ale to prevedenie už priemernejšie a obyčajnejšie skutočne byť nemohlo. Celý čas som mal pocit, že sledujem štandardnú televíznu drámu, takže umelecká hodnota vo väčšine ohľadoch je len minimálna. Ale aspoň ten scenár je v poriadku, síce neponúkne vôbec nič výnimočné, presne niečo takéto sa aj dalo po celý čas čakať, ale vyhovoval mi a navyše aj dĺžka mi prišla ideálne zvolená, aby sa film vyhol slabým miestam. Takže Saoirse Ronan je pre takéto priemerné filmy škoda, ale práve vďaka nej a obstojnému scenáru ma to celkom bavilo a obyčajnú rutinu povýšili na slušný film. 60% ()
A opäť tu máme večne nekonečnú tému uneseného dieťaťa.Problém,ktorý v našej skazenej spoločnosti je prítomný a stále bude.Tento na rozdiel od ostatných je vsadený do horizontu udalostí po nájdení dieťaťa a jeho zbližovania so svojimi rodičmi a skutočným,vonkajším svetom (neviem či ma toto zaujíma).Naviac dievča nedokáže alebo nechce a milujúca matka je tá,ktorá sa postupom času prispôsobuje pravidlám a hre jej dcéry.Smutné.Pointa a hlavná myšlienka príbehu vlastne tkvie v tom,že dievča má vypestovaný pozitívne chorý vzťah k svojmu únoscovi,kedže ju vychovával a staral sa o ňu ako o svoje dieťa celých 17 rokov i jej spomienky naň sú len pozitívneho charakteru.Nie nadarmo sa vraví:,,Otcom Ti je ten kto Ta vychoval,nie ten kto Ta porodil". ()
Kto by nepoznal Stockholmský syndróm? Syndróm, kedy vás to ťahá späť k vašim únoscom, než k vaše pravej rodine. Psychologická dráma kladie niekoľko otázok, ktoré si každý divák asi položí sám. Ako reaguje unesené dieťa predškolského roka, ktoré sa po sedemnástich rokoch vráti späť do svojej rodiny. Keď bolo únoscom dievča vychovávané s láskou v bezpečí samoty. Teraz sú citové vzťahy v rodine pretrhané a dievča nenachádza žiadne nové puto. Leia skôr túži po samote a desí sa súčasného sveta a spoločnosti. Matka sa snaží všetkými spôsobmi, niekedy aj zavrhnutiahodným situáciu zmeniť. Málo platné, Leia je stále priťahovaná k svojmu únoscovi. V druhej polovici sa film vyvinie v slušný thriller, čo je len dobre pre diváka. Všetko to však na mňa pôsobí lacným dojmom. Skoro nikam sa z domu nevyberieme. A je tam málo scén s únoscom. Rozhodne som sa ale nenudil aj kvôli skvelému výkonu Saoirse Ronan. ()
Reklama