Cobain: Montage of Heck

Myslím, že Brett Morgen zvládl tento dokument na výbornou. Senzaci nebo odpovědi na otázky bych v něm nehledala, režisér chtěl především ukázat Kurta jako syna, manžela, otce a přítele, a proto nakonec dal hlavně slovo Wendy O´Connorové, Donovi Cobainovi, Courtney Love a Kristovi Novoselicovi (to je i jeden z důvodů, proč v něm není Dave Grohl a ostatní lidi z hudebního průmyslu). Dával si na tom opravdu záležet, aby tyto dva světy oddělil, když např. mluvil Krist, byl tam titulek Kurts Friend. Nic víc. Materiály, které dostal k dispozici od Cobainovy vdovy, dokázal využít originálním způsobem, např. Kurtovy zápisky, poznámky a kresby. Vložené komiksové části prý použil proto, jelikož na dané události neměl autentický obrazový materiál, pouze zvukový záznam mluveného Kurtova slova. Spojit to takto dohromady byl vynikající nápad. Použité písně jsou samozřejmě ty nejznámější, zážitek je poslouchat Kurta hrát a zpívat And I Love Her od Beatles...ovšem předvedení klipu Smells Like Teen Spirit zpomalenou formou v cover verzi bylo dechberoucí (všímavý divák si všimne, že tenhle klip a pak také závěrečná píseň Where Did You Sleep Last Night je brána jinou kamerou, než jsme vždy viděli).Časová posloupnost všech záběrů a fotografií byla bez chybičky, což nebývá u všech dokumentů samozřejmostí. Jak řekl sám Morgen, z lidí, kteří v dokumentu vystupují, nemají na Kurta osobní vzpomíky jen on a Frances. Přesto se jim podařilo odvést dobrou práci. Update: že Buzz Osborne tvrdí, že je to celé nesmysl, mi vůbec nevadí - jednak nevím, proč bych měla bezvýhradně věřit zrovna jemu, a druhak - odjakživa jsem přesvědčená o tom, že cokoliv Kurt vypustil z pusy, byl z poloviny výmysl. On si vymýšlel už od malička, od doby, kdy se naučil mluvit...prostě je třeba to celé brát s určitou rezervou... (19.05.2015)

Navzdory tomu, že Cobain neměl rád rozhovory a tvrdil, že stačí, když za něj bude mluvit muzika (což se připomíná i v tomto dokumentu), má někdo potřebu šťourat se v Cobainově soukromí i dvacet let po jeho smrti. Ve výsledku z filmu čiší spíše snaha Courtney ukázat, že ji Kurt opravdu miloval. A tak otevřela soukromý archivy a diváci mohou sledovat nekonečný sekvence domácího videa, kterak se Courtney prsí na kameru a dělá s Kurtem blbosti jako každej druhej jouda, co si kdy pořídil kameru. (08.05.2015)

Jeden z nejvíce intimních hudebních dokumentů, jaký jsem kdy měl tu čest vidět. Kdo si myslí, že se bude koukat na dokument o Nirvaně ten se šeredně plete. Tohle je neskutečně intimní zpověď frontmana skupiny Nirvana Kurta Cobaina, ze které neskutečně čiší všechen ten strach a vztek. Tvůrců se společně se svolením Kurtovi rodiny dostalo také obrovské množství autentického materiálu a jeho potenciál využili naplno. Spojení Kurtových rozpohybovaných obrázků s animovanými pasážemi a akustickými covery největších pecek působí naprosto dokonale a dokáže vás vtáhnout přímo do jeho hlavy. Hodně intenzivní záležitost, které lehce ubírá její délka a občasné hluché pasáže. Dokonalá vzpomínka na Kurta jako člověka. Pro fanoušky must see. Pro ostatní jednoznačně typ na dokonalé dokumentární řemeslo a silný intimní příběh. (11.05.2015)

Nelíbí se mi, když jsou divákovi některé skutečnosti předloženy jako 100% pravda, bez toho, aniž by si tvůrce poslechl názory na věc od více zúčastněných osob viz http://www.stereogum.com/1806669/the-melvins-buzz-osborne-90-of-montage-of-heck-is-bullshit/news/ Buzz Osborne na rovinu říká, že Kurt si rád dělal z lidí srandu, což dává smysl, protože ve starším dokumentu http://www.csfd.cz/film/234528-kurt-cobain-about-a-son (kde skutečně celou dobu mluví jen Kurt) frontman Nirvany regulérně přiznává (a nemám mu to nikterak za zlé), že se často zamýšlel nad tím jak zaujmout svojí tvorbou větší množství fanoušků - je tedy jasné, že se mohl snažit vypuštěním několika dezinformací o sobě poněkud okořenit popularitu celé skupiny. Skoro polovinu dokumentu zabírá část s Courtney Love, která se poněkud křečovitě snaží působit sofistikovaně, ale ve výsledku se od ní skoro nic nedozvíme, jelikož si díky heroinu jednoduše nemůže vzpomenout. (08.01.2016)

Ono to vypadá jako klasický dokument o padlé hvězdě, avšak daleko více mi to připomínalo těžké depresivní feťácké drama. Takové biografické Requiem za sen. Bohužel se často opakuje vzorec, kdy mimořádný talent se nedaří oprostit od negativních vlastností. Ty se kontinuálně rozvíjejí s rostoucím úspěchem (neúspěchem) a nakonec daného jedince zahubí. Tihle lidé se nechtějí zachránit. Potřebují pomoc druhých. Když ji nenajdou, tak cesta k rozpadu osobnosti, bolesti a šílenství je otevřena dokořán... . Je úžasné, že i po tolika letech je v hudbě K. Cobaina tolik zvláštní energie a přitahujícího sdělení...nevyprchalo to. Proč tomu tak je? Autenticita. 78%. (10.06.2015)