Fantastické zvery: Grindelwaldove zločiny

Vlastně jsem měl takové menší dejavu. Jen v rámci světa Harryho Pottera je ten příběh o pár desítek let starší, než ten tehdy aktuální se závěrečným dvojdílem bitvy o Bradavice. Jak kdyby se tu ale tvůrci opět vrátili v čase a udělali si takovou nenápadnou filmovou průpravu na závěrečnou epickou bitvu. A to už tu přeci jednou bylo. Chvílemi tedy první půlka filmu byla naprosto příšerná nuda. Celý film je v takových zvláštních, temně ponurých barvách, že máte co dělat, aby Vás to neuspalo. A jelikož se v příběhu nic neděje včetně nulové akce, máte doslova zaděláno. Sympatická jsou některá zvířata tak, jako tomu bylo v prvním díle, ale to je asi tak všechno. Chybí tu i trošku vtip a jediné, co si na hlavních postavách vezmu, je že Eddie tu asociála Mloka hraje opravdu více než věrohodně. Pár momentů tu ale přeci jen zůstane. Třeba výběr Jude Lawa na mladého Brumbála je skvělý. Také tu J. K. Rowlingová vytočila pár zajímavých příběhových výkrutů, které fanoušek Harryho Pottera jistě ocení. Citelně se ale jedná o slabší návrat nejen do Bradavic. Když se ale film odehrává v Bradavicích, film se tak nějak citelně probere. (26.11.2018)

I když jsem se docela těšila, nemůžu se zbavit stísněného pocitu, který zcela přesně vystihuje citát našeho génia: "nuda, nuda, šeď, šeď". Rowlingová zřejmě ve snaze opět dobýt svět fantazie stejně, jako když před lety stvořila fenomén HP, značně polevila a místo napínavého souboje dobra se zlem z toho vznikla patlanice rodinných pout. Filmové efekty sice efektní, jenomže to ten sakra slabý scénář fakt nemůže zachránit! Většinou usínám u nezáživných projekcí a tady jsem se vrtěla opravdu často s tendencí to při nejbližší příležitosti zalomit na rameni spolusedícího. A to jsem byla s jedničkou opravdu spokojená. Škoda ... Avšak já jsem rozený optimista a občas nepoučitelný, takže se i přes tohle zklamání těším na další díl, jež zvedne ze dna tento příběh jako bájný pták Fénix a vynese ho do výšin. (16.12.2018)

Buď J.K. Rowlingová vyčerpala svůj autorský um, nebo prostě není dobrá filmová scenáristka. Tak příšernou nesouvislou příběhovou změť jsem dlouho neviděl. Přitom jednotlivé nápady jsou zajímavé a mají potenciál, ale nějak se to všechno dost divně kupí na diváka. Je toho hodně a jednotlivé náměty se nevyvíjí nijak zvlášť zábavně, naopak je tu hromada klišé jak z té nejhorší béčkové produkce. To vše se odehrává v kulisách magického světa, kde je občas nějaké to prostředí fakt působivé... na druhou stranu zvířátka vypadají maximálně počítačově. Je zarážející, jak se tenhle rodinný film snaží být hrozně dospělý - je zde zabíjení dětí, provrtávání krku hůlkou, psychické týrání... Pokud by to měla být nějaká temnější verze Harryho Pottera, tak jsem jedině pro, jenže zbytek filmu tomu neodpovídá. Jsou tu různé brutalitky, ale příběh je pohádkově prostý a naivní. Na nějakou realističnost se tu kašle. Například u filmů Harryho Pottera se pro větší akčnost z hůlek víc "střílelo" (bez klasického vykřikování kouzel), ale zde už hůlky v některých scénách (aby byly cool a drsné) slouží jako pistole, někdy i jako meč či dýka. To spíš považuji za lenost než nějakou větší invenci, protože to prostě do toho světa nesedí - v budoucnosti takhle hůlky nepoužívají. Proč? Proč nemají kouzelničtí policajti jiné magické zbraně? Něco takového může projít filmové pohádce, ale pokud si tu hrají na tu dospělost, tak se vším všude. Tohle je jenom dospělost na oko a je to otravné. Především jsou ale Fantastická zvířata 2 zvláštní směsicí dějů, z nichž většina nestojí na nic, takže je to zatraceně únavná nuda. (3/10) (22.07.2020)

Snímek láká zejména na tři roviny: je tu akcent na tezi, že pokud se k jinakosti stavíme nenávistně, plodí to jen další nenávist a vyzývá, abychom se naopak z jinakosti radovali. To je myslím pro daný žánr nejpovedenější rovina. ___ Za druhé jsou tu poutavé backstory jednotlivých postav (figurek), zasazené do neodolatelně nostalgického světa čar a kouzel (hrací plochy). Snímek ale selhává samotným pohybem těchto figurek po dané hrací ploše. Já například chápu, že J. K Rowling dostala skvělý nápad zajímavou postavu A dostat do zajímavé situace B a v důsledku toho projít změnou k velezajímavému stavu C. Jenže samotný ten pohyb A prostřednictvím B do C je strašně nevěrohodný. ___ Třetí rovinou snímku je snaha o analýzu a popsání anatomie zrodu zla. Zde Rowlingová selhává naprosto a zmůže se jen na povrchní a nefunkční konstrukce, které prozrazují jen to, kde jsou její scénáristické limity. (15.11.2018)

Spektákl tak moc ušitý trpělivým potterofilům na míru, až mě ničí, že nemá šanci být srdcový pro kohokoli jiného. Je v něm totiž všechno, ale většina z toho v tak stopovém množství, že kdokoli, koho neuspokojí fakt, že se snad z poloviny jedná o náhled do historických rovnoběžek a genealogických výzkumů, musí zůstat zklamaný. Opět nás po světě čarů i nečarů provádí nejintrovertnější akční hrdina všech dob, ale lidem, kteří předchozí dva roky nestrávili zkoumáním roztodivných fanouškovských teorií, nestačí momenty, kdy je nové druhy zvířat chtějí opět okouzlit na sto a jeden způsob. Divácký svět totiž zcela pochopitelně začal zapomínat a za další dva roky na tom bude ještě hůř. Jakkoli Grindelwald parádně přikládá do ohně napětí a očekávání, nejde tentokrát o obvyklý uzavřený dramatický oblouk, jak jsme z kouzelnického světa zvyklí. Natvrdo se počítá s tím, že si divák dobře pamatuje i ty pomíjivější z emocionálních chvilek prvního dílu a pro díl třetí se zase ponechává velmi vratká půda ostře otevřeného konce, tedy vyprávěcí zrady pro bradavickou ságu neznámé. Zmatek publika chápu, není možné se obrátit do knih pro náznaky odpovědí, což mnozí z nich pořád berou od JKR jako zradu. Já ne, protože zůstávám nadmíru vděčný za to, že se nám tenhle svět zas a znova může otevřít a při obrysech nejkrásnějšího hradu jsem dojemnou nostalgii téměř nerozdýchal. Změna obrazu definitivně dokonána, neplecha ukončena. (03.12.2018)