Děvčata, nedejte se!

Tvrdit, že DĚVČATA jsou nadprůměrným filmem či dokonce špičkou české filmové tvorby třicátých let, asi na tomto fóru nikdo nebude. Stejně obtížně však obstojí příkrá tvrzení o filmu slabém, nezajímavém, tuctovém. Haasova komedie stojí nesporně výš, jakkoliv zásluhou scénáře ulpívá místy až příliš v dobové rutině i tam, kde je námět nejnosnější (motiv krotké generační vzpoury, v němž se hlásí ke slovu dobová vyhrocená situace). Tato nesporná skutečnost nespočívá ani ve vynikajícím Haasově výkonu v titulní roli nebo v nadprůměrné kreaci Mandlové v úloze jakési vůdkyně dívčí třídní sešlosti. Tkví - navzdory tomu, co jsem napsal do předposlední věty - právě v námětu. Ve vůli ještě nezralých dívek pomoci tam, kde cítí vzor, mravní sílu, odvahu vzdorovat osudu. V revoltě vůči zatuchlé konvenci vyznívající prudérie z předminulého století. Připomenutí si zaslouží i další zajímavý motiv tohoto filmu: výkon Erny Ženíškové v epizodní úloze osamělé matky, která zápasí v stále citelné hospodářské krizi o holou fyzickou existenci. Láska na první pohled, další linie, která výrazně spoluvytváří jinak napadnutelný happy end tohoto filmu, vrací jinak neobhajitelný námět opakovaně do skutečnosti a tím i přesvědčivosti. Naopak nemá co hrát herečka tak veliká a nevšedních kvalit jakou nesporně byla Leopolda Dostálová a s ní např. i Světla Svozilová. V tomto ohledu tedy - a v tom dávám za pravdu většině komentátorů - DĚVČATA zcela splývají s dobovou manýrou a s místy až slabším průměrem dobových standardů. Na Haasovu obhajobu však dodávám, že jeho záměrem bylo natočit film, který pobaví a utěší. A to se, myslím, také podařilo naplnit. (26.11.2011)

Pohodový, velmi vydařený prvorepublikový film. A jak by nebyl vydařený, když se na něm můj oblíbenec Hugo Haas podílí hned třikrát - coby režisér, autor scénáře i představitel hlavní role! Film, na kterém by nebylo nic tak mimořádného a zvláštního, kdyby... Uplynulo něco přes osmdesát let od vzniku filmu a divák žasne nad úplně prostými větami typu: "My nejsme děti, my nejsme slečny. My jsme ženy, my jsme maminky..." nebo "Podívejte se: to dítě potřebuje mámu a tátu..." Jak obyčejné věty, že? A přece jinak zněly ve 30. letech a jinak znějí dnes, v r. 2019! Kam jsme se to dostali? A kudy, kudy cestička ven? (15.07.2019)

Zvláštní film pro pamětníky, který si nemůžu pamatovat, ale jenžto mě velmi pobavil. Ač jeho konstrukce stojí na jednoduchém příběhu a kupě nedorozumění (nějak povědomě typickej rys té doby) disponuje řadou vtipných momentů. Decentní ironický humor pan Haase s jeho typickými výrazovými prostředky film posouvá ještě o třídu výš. Scénář není to pravý ořechový, protože čekání od jednoho vtipného momentu na druhý je někdy až nezdrávo dlouhé, ale dialogy celkem bodují. Hláška typu „vy erotomane“ v tak spořádané komedii obzvlášť pobaví. Pravda, že dnešní symbol půvabu už slečny ve cvičkách s vysoko posazenými hlásky příliš nesplňují, ale hvězdy typu Adiny Mandlové srovnání ani nepotřebují. Dal bych 4, ale ve srovnání s Burianovými komediemi je tohle spíš průměr. (13.11.2004)

Film, který má tak podezřele chatrný a narychlo slátaný scénář, že by se v něm mohlo stát prakticky cokoliv od výbuchu sopky po invazi mimozemšťanů a asi by mi to ani nepřipadalo divné. Naopak by Děvčata díky tomu nejspíš byla o něco zajímavější. Hugo Haas je ovšem tradičně dobrý - tahle roztržitá poloha mu vždy skvěle seděla. (21.05.2016)

Průměrná komedie o jedné "prekérní" situaci (která ve filmu není ani z desetiny tak prekérní, jako by byla ve skutečnosti:)) ve které ale kraluje báječný Hugo Haas. Jeho skvělé subtilní herectví, upřímné úsměvy a krásně demonstrovaný vztah k dítěti jsou na filmu opravdu tím nejlepším. Dokonce jsem ho podezřívala jestli ta malá herečka nebyla náhodou nějaká jeho skutečná dcera.:) Ke konci se snímek už poněkud táhne a ztrácí dech, nicméně za vidění určitě stojí. (19.12.2011)