Miliardy

Trpí to tolika problémy, až to pěkné není. Drobné chomáčky zbytečné vaty vyplňují nejednu z epizod, dialogy čas od času sklouzávají k otravné papírem šustící expoziční doslovnosti a teatrálním proslovům, množství přes koleno lámaných metafor je za čárou dobrého vkusu quality TV, prvoplánové laciné pokleslosti jsou jak z úplně jiného seriálu (a paradoxně ústřední sado-maso vztah zvládají nebývale vyspěle), Lewis se svou směšnou snahou o „jakože ňůjorkský“ přízvuk trhá uši a… A našlo by se toho jistě i více. Jenže vše z toho se stává nepodstatným v momentech, kdy si to sedne a soustředí se to na jádro pudla; tedy přechcávací hru v psychologické, právní, finanční i osobní rovině dvojice alfa psisek (basenji vs. pitbulteriér) z opačných stran barikády Wall Streetu, kdy se zcela smazávají hranice mezitím, kdo je v této hře kočka a kdo myš, kdo jin a kdo jang. A takové momenty naštěstí přeci jen převažují, navíc si to napravuje reputaci výtečnými finálnímu díly. Lewis po herecké stránce je sice dle očekávání pouhým sparing partnerem Giamattiho, ale nahrazuje to svým specifickým těžko definovatelným charisma, na kterém jeho postava „dobrotivého miliardáře a miláčka lidu, na kterém však něco krutě nehraje“ stojí a padá. Paradoxně tak největším zádrhelem celého seriálu jsou až partnerky ústředního dua. Åkermanová je vyloženě do počtu a scenáristi ji uměle za každou cenu cpou do centra dění, aby vytvořili zdání, že nějakou zásadnější roli má. To Maggie je na tom o poznání lépe. Její role je nepřiznanou hlavní hrdinkou celého seriálu, mnohavrstevnou a nosnou postavou tvořící spojující most i přinášející tenzi mezi ústřední duo. Jenže svou úlohu zvládá sotva obstojně a přitom by celý seriál jen a pouze těžil z jejího lepšího výkonu. Jakkoli to tedy v mnohém zůstalo dlužno svému „papírovému potenciálu“, tak když už se daří ho naplňovat, tak není problém tomu podlehnout a proč se netěšit na další sezóny. Druhá a třetí řada však šly až nebývale do sebe a napravují první poslední. Rázem je ty tam karikaturnost charakterů, zbytečnost manželek, epizody sloužící čistě jako vata či přes koleno lámané způsoby "jak ty dva dostat do jedné místnosti". Každý si tu jede svou linii a pěkně krůček po krůčku, popíchnutí po popíchnutí se neodvratně přibližují vzájemnému otevřenému střetu. Jde se až na naprostou dřeň jedinců, kteří chtějí (a hlavně potřebují) vyhrávat za každou cenu. I za cenu (sebe)zničení všeho a všech kolem sebe. Čtvrtá řada napravuje největší neduh poslední série a mnohem více sází na společné scény ústředního dua. Bohužel však jejich dějové linie jedou každá po své vlastní koleji, až to ani nepůsobí, že by šlo o linie ze stejného seriálu. Navíc ta Chuckova je příliš podobná té z předchozí řady a ta Bobbyho zase až moc vaří z vody a spadává do vaty a pitvoření vedlejších postav. Úvod sezóny otřesný, finální třetina ovšem zachraňuje mnohé, byť se pouze oklikou vrátí do bodu, ve které seriál byl na počátku třetí řady. | S1: 3/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 3/5 | (27.04.2016) (menej) (viac)