45 rokov

Veľmi pokojný, pomaly sa vlečúci film, ktorý sa snaží zapôsobiť na diváka filozoficky. Ale zaujať môže jedine staršiu generáciu. Ak vás neláka pozerať sa na starý pár po sedemdesiatke, ktorý sa dokonca snaží o súlož, nebude to vaša šálka kávy. Dráma je tu pre mňa založená na nepochopiteľnej túžbe muža po 50 ročnej mŕtvole a žene, ktorá na to dokonca žiarli. Jednoznačne lepším filmom (hoci nešlo o manželské problémy), kde som si vychutnal aj starších hercov bol snímok Mladosť. (31.03.2016)

Charlotte Rampling a Tom Courtenay jsou snad jediným párem důvodů, proč se na 45 let (místy mi to tak opravdu připadalo) dívat. Film je snad natočen podle artové šablony, kterak zaujmout akademiky a nejrůznější ceny rozdávající organizace. Zápletka je vyumělkovaná a u většiny zdejších filmových políček prostě nedostačující. Pokud by problém, na který dvojice narazí, byl spíše zmaterializován nežli jen vkládán do diváckých fantazií, šlo by možná o stravitelnější dílo. V divadle by to možná fungovalo, jako celovečerní film však ne. Nakonec snižuji ještě o hvězdičku. Jedna za každého hlavního představitele. (09.02.2016)

Film 45 Years mě velmi zajímal už od chvíle, kdy jsem o něm věděl z MFF a musím říct, že jsem zklamaný. S popisu jsem věděl, že to nebude nějaký obrovský složitý příběh, spíš něco jednoduchého komorního. A to to bylo, ale hodina a půl prakticky bez děje, mě tu nutí jít na tři hvězdičky, protože pak už se kromě notné dávky sentimentu dá opěvovat maximálně výkon Charlotte a Toma. (07.01.2016)

Jediný film od Andrewa Haighe, který mě zklamal (tzn. všecky ostatní vřele doporučuji!). *** Funguje tu výborně rozehraný námět, setting i herecké výkony, slabinou je ale nedotažený scénář a pointa zahraná do autu. Člověk by přeci jen raději sledoval, jak se po pětačtyřiceti letech oba partneři vypořádávají s náhle obnaženým vědomím, že pro sebe nebyli ti praví - přičemž ve složitější situaci se ocitá žena, která se nechala ve dvaceti sbalit o pět let starším klukem, který o svoji osudovou lásku nenávratně přišel, zatímco ona ani netuší, že on ji tím připravuje o možnost, aby si k sobě našla toho pravého. A dozví se to až po téměř půlstoletí, kdy se náhle obnaží, že on je viníkem a ona obětí jeho tehdejšího rozhodnutí, jenže mezitím spolu přece jen prožili nějak ne/naplněný život, který je neoddělitelně propojil. *** Jenže tahle nebezpečná a složitá otázka, jak se s něčím takovým vůbec vypořádat, snímkem jen na chviličku prokmitne, jen na chviličku všechno rozechvěje, ale pak je smetena ze stolu vcelku neuspokojivým Geoffovým prohlášením, že Kate pro něj byla ta pravá a jemu je jen líto, že to ne vždycky věděla. Čímž se celý ten vynikající psychologický námět spolehlivě zabije. Je to sice Geoffovo veřejné prohlášení na jejich oslavě pro přátele, podmíněné Katiným výslovným přáním, takže to může i nemusí být pravda, ale film tím každopádně končí, takže je to fuk. A velká škoda. *** (S R. ve Zde, 22. 6. 2024.) *~ (23.06.2024)

Tak já nějak nevím, Charlotte Ramplingová je jistě báječná herečka, o tom není pochyb, přesto mě tento příběh o dlouholetém manželství nepřesvědčil.. Ano, hlavní postava trpí a přenáší to na diváka, ovšem to je díky hereckému umu hlavní postavy Kate.. Jakmile se však pozastavím nad tím, proč se cítí tak drtivě zničená, když ji její manžel neopustil, nezradil, nepodváděl, měl ji upřímně rád a chtěl s ní strávit zbytek života, to je opravdu tak málo? Nemůže být druhá životní láska stejně krásná a hluboká jako ta první? Pokud bych si měla vybrat, jestli být první láskou a mrtvá nebo druhou ženou a celoživotní, zvolila bych variantu B... (03.02.2023)