Denník komornej

Klasický Buňuelův počin jsem viděl hodně dávno, nevzpomínám si přesně děj, ale utkvěl mi pocit, že mě ten film zase tak hluboce nezasáhnul. Totéž se dá říct o novém zpracování. Atmosféra, kostýmy, herecké výkony jsou výtečné, ale filmu chybí náboj, kouzlo, něco, co by ho ozvláštnilo, zkrátka plyne, plyne, někam se trochu posune a pak najednou skončí. Tečka. (23.11.2015)

Nová doba si žádá nové činy. Historické filmy s poskakujícími šermíři či nekonečně dlouhé výpravné opusy o významných panovnících či umělcích již současného diváka nezaujmou. Na řadu přišli osudy prostých a obyčejných lidí, lopotících se za mizernou mzdu na majetcích jejich pánů. O těch se nikde nemluví, kronikáři je většinou opomíjejí. Ovšem většina z nás diváků je má ve svém rodokmenu, jsou to naši předci. A tak nás zajímá, čím žili, jak se bavili a čím se trápili. Tento film nabízí pohled do světa služebných, které musí nejen prát, uklízet a vařit a ihned přiběhnout na zazvonění, ale v mnoha případech i podržet milostpánovi, aby nepřišly o práci. Léa Seydoux opět ukázala svůj talent, strhává pozornost divákovu na svou jemnou tvářičku, která tak dobře zrcadlí vnitřní emoce. Její hrdinka si zachovává hrdost chudého člověka a stále hledá svou cestu ke štěstí. (25.11.2015)

Dekadentný román Octava Mirbeaua opäť získal novú filmovú podobu. Benoit Jacquot sprostredkoval nový pohľad na život mladéj slúžky z prelomu 19. a 20. storočia. Film nám prináša úprimnú výpoveď o živote mladej slúžky, ktorú zlé skúsenosti priviedli  k zlým rozhodnutiam. Snímka kladie na diváka vysoké nároky , nič neuľahčuje a nič účelovo nezjednodušuje, aby si ho ľahko kúpila. (30.06.2023)

Průměrné tři * jen proto, že na Léu Seydoux se docela pěkně kouká, kostýmy a prostředí také pěkné. Ale v průběhu mě to začalo nějak nudit. A taky, neznaje knižní předlohy, mi to přišlo krapet chaotické, nelogické, to proč pořád střídala rodiny, u nichž sloužila, ty jakési "konkurzy" či "pohovory" jsem nějak moc nepobral, to bylo dost zkratkovité. A konec vyznívá tak nějak do ztracena. (10.05.2022)

Pojetí Luise Buñuela mi přišlo mnohem lepší, protože snímek v jeho podání měl tu správnou společenskou kritiku. Tohle se z francouzského filmu z roku 2015 v podstatě vytratilo a vše je prezentováno jen jako určité borcení pozlátka, ale je to takové pozvolné, lehké, málo úderné. Hlavní hrdinka mě tu v podání Léy Seydoux nebavila. (01.08.2017)