Stále spolu

Absolutně nevím, co si mám myslet o tomhle dokumentu... Co si mám myslet o tom profesionálním otci, to vím. Takhle krásně vymyté mozky (nejlíp je to vidět na dvou nejstarších synech) se jen tak nevidí, to se mu podařilo. Celkově je mi těch dětí líto, protože sice budou umět lézt po stromech, ale jak obstojí mimo rodinu, to ví pánbůh. Trochu mi tam chybělo vysvětlení ohledně té nejstarší dcery, kterou nechali v Česku a která pak najednou měla dítě. Kdybych k dokumentu nečetla články všude možně už dříve, byla bych hodně zmatená, co se to tam děje a proč. Takhle mám jen pocit zmaru nad devíti (matku nepočítám) lidskými životy. Učí je nezávislosti a svobodě a oni na dotaz, jak si představují život, odpoví, že nemají žádné plány ani na zítra. Nač mít taky plány, když vám je někdo udělá. (09.12.2015)

Pro mě osobně dokument na fascinující téma, jehož sledování mě vystavilo nebývalému otřesu. Jako už tolikrát, opět člověk nestačí žasnout, v jakých podmínkách někteří z nás žijí v 21. století. V tomto případě samozřejmě těžko nějak "objektivně" hodnotit dokument, protože to první, co se dere na mysli, je hlavně vlastní názor na prezentovanou rodinu, potažmo její hlavu v postavě toho autoritativního fousáče. Film jsem zhlédl s nebývalým zájmem a stejně dychtivě jsem si zde přečetl všechny komentáře (moc jich zde stejně nebylo, na to, že od premiéry v kinech už utekly skoro 3 měsíce), ze kterých se člověk dozví také mnoho zajímavého. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že ať už se tento dokument teoreticky mohl či nemohl natočit lépe, osobně ho shledávám velmi dobrým tím, jak vyhmátl nesmírně silné téma, o kterém by se dalo klábosit neobyčejně dlouho a které nemůže nechat chladným snad nikoho. A tak asi jediné, co zbývá, je čekat, jestli se tvůrci k té rodině ještě v budoucnu vrátí, protože se to přímo nabízí (i mě napadla otázka, co s celou rodinou bude po Petrově smrti, jak už zde někdo zmiňoval přede mnou), a jestli o nich ještě uslyšíme. Osobně bych o to zájem určitě měl - dlouho jsem neviděl dokument, který by mě tak oslovil. (10.08.2015)

Návrh na alternativní název: Pokrytecký psychopat a jeho továrna na asociální neurotiky. __Z hlediska formy je film konvenční, ale z kontextu je cítit, jak omezený prostor režisérka měla: V případě konfrontace by se Petr kousnul a natáčení by skončilo, v případě podlehnutí Petrovým manipulacím by dokument ztratil jakýkoliv smysl. Pokud to nešlo během natáčení, o to víc bych však žadonil po větší vynalézavosti v postprodukci. __ Autorka filmem předává hlavně emoce a atmosféru; informací je pomálu a otázky si klade divák sám - což je vlastně dobrá koncepce. Proč by autorka sama měla řešit sociální singularitu tohoto typu? Zamířením kamery na sebejistého, cholerického a navenek licoměrného (uvnitř zřejmě velmi vypočitavého) člověka poodhalí další hranici našeho společenského uspořádání. Tady totiž nejsou v konfronaci "konzumní" a "přírodní" způsoby života nebo "konvenční" a "alternativní" koncepce rodiny (to jsou jen zcestné interpretace a záminky pro racionalizaci). Tady jsou v konfrontaci sebestředný jedinec, který chce kojit svoje autoritářské (a jiné zvláštní) potřeby a zneužívat slabostí sociálního státu, a státní instituce, které neví, co si počít s parazitem! Z tohoto pohledu je film zajímavým příspěvkem do celospolečenské diskuze. (26.05.2015)

Dokument o nevšední rodině čítající devět dětí, která žije téměř bez kontaktu s civilizací někde na šumavské louce. Děti docházejí do školy pouze na zkoušky, a rodina vyrazí jednou za čas do zahraničí přivydělat nějaký ten mrzký peníz a poznat jiný kraj. Dokument bez otázek a i odpovědí, kterých by se dalo položit opravdu mnoho. (04.10.2017)

Dokument, jehož tvůrci se bojí zasáhnout, konfrontovat, vyvolat jakýkoliv zajímavější rozhovor kladením zásadních otázek a třeba i větším tlačení na pilu při snaze získat na ně odpověď. Rodina ujetého Petra, který o sobě tvrdí, že žije v souladu s přírodou a ztracenými ideály, přitom posílá své děti vydělávat (nejen) na naftu (!), chodí si na úřad pro dávky a o soběstačném životě nemůže být ani trochu řeč. Nabízí se tolik otázek, na které by divák chtěl znát odpověď, ale bohužel režisérka je nepoloží a jen z uctivého odstupu sleduje to zvláštní šumavské a španělské divadlo o jednom otci, který uklidil svoji rodinu na samotu, aby nad ní mohl mít absolutní moc. (29.12.2015)