Stále spolu

Profesionální otec Petr by měl okamžitě dostat padáka od svých dětí, protože je nenaučil ani pořádně mluvit, natož samostatně uvažovat. To nemůže nikdo myslet vážně, že by ho takový život bavil. Upřímnost jsem tady viděl jenom u demagoga Petra, přičemž upřímný demagog je vždycky nejnebezpečnější. Zaplať Pánbůh, že takový člověk žije daleko od ostatních a otravuje život jen svojí rodině. Jinak dokumentaristika na bodě nula, Mlčoch jakoby tady působil i jako cenzor a film si stříhal ve Španělsku pod mostem. Dokument není obraz, aby něco prostě jenom zachytil. (25.09.2017)

Dokument má jednu zásadní chybu - sice se tváří jako nestranný, ale výběrem střípků a sestřihem dost jasně ukazaje kritické stanovisko režisérky. To značně snižuje jeho kvality. Chápu zaměření se na otce, vadí mi absence doplňujících informacích. Rodina odjíží za výdělkem do Španělska a zanechává Dorotku doma. Proč, když jsou stále spolu? Dovídáme se, že Dorotka čeká miminko, ale je nám záměrně zatajen otec dítěte. Proč? Působí to dojmem, jakoby nejstarší dcera s novým potomkem stále zůstávala v lůně své biologické rodiny. Je tomu tak ale ve skutečnosti? Divák nepotřebuje dostat naservírované názory reřisérky, je schopen udělat si názor sám, ale musí k tomu dostat kompletní informace. Pozoruhodným shledávám přístup učitelů. Je patrné, že s alternativním životem rodiny nemají problém, dokonce to vnímají jako přínos, jakoby i oni byli okouzleni fluidem velkého otce. Ten na rozdíl od svých dětí ví co dělá a proč to dělá, bohužel se mu nepodařilo vychovat ve vyzrálé osobnosti své potomky. Možná jsou šťastní, ale pouze ve stínu svého otce. Dojem idylického vztahu mezi manžely je narušený nevybíravým okřikováním matky v přítomnosti dětí. Kde chybí respekt ke svobodě druhého člověka, je něco špatně. Ať už u hlavy rodiny nebo u paní režisérky. (25.11.2015)

Pro mě osobně dokument na fascinující téma, jehož sledování mě vystavilo nebývalému otřesu. Jako už tolikrát, opět člověk nestačí žasnout, v jakých podmínkách někteří z nás žijí v 21. století. V tomto případě samozřejmě těžko nějak "objektivně" hodnotit dokument, protože to první, co se dere na mysli, je hlavně vlastní názor na prezentovanou rodinu, potažmo její hlavu v postavě toho autoritativního fousáče. Film jsem zhlédl s nebývalým zájmem a stejně dychtivě jsem si zde přečetl všechny komentáře (moc jich zde stejně nebylo, na to, že od premiéry v kinech už utekly skoro 3 měsíce), ze kterých se člověk dozví také mnoho zajímavého. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že ať už se tento dokument teoreticky mohl či nemohl natočit lépe, osobně ho shledávám velmi dobrým tím, jak vyhmátl nesmírně silné téma, o kterém by se dalo klábosit neobyčejně dlouho a které nemůže nechat chladným snad nikoho. A tak asi jediné, co zbývá, je čekat, jestli se tvůrci k té rodině ještě v budoucnu vrátí, protože se to přímo nabízí (i mě napadla otázka, co s celou rodinou bude po Petrově smrti, jak už zde někdo zmiňoval přede mnou), a jestli o nich ještě uslyšíme. Osobně bych o to zájem určitě měl - dlouho jsem neviděl dokument, který by mě tak oslovil. (10.08.2015)

Návrh na alternativní název: Pokrytecký psychopat a jeho továrna na asociální neurotiky. __Z hlediska formy je film konvenční, ale z kontextu je cítit, jak omezený prostor režisérka měla: V případě konfrontace by se Petr kousnul a natáčení by skončilo, v případě podlehnutí Petrovým manipulacím by dokument ztratil jakýkoliv smysl. Pokud to nešlo během natáčení, o to víc bych však žadonil po větší vynalézavosti v postprodukci. __ Autorka filmem předává hlavně emoce a atmosféru; informací je pomálu a otázky si klade divák sám - což je vlastně dobrá koncepce. Proč by autorka sama měla řešit sociální singularitu tohoto typu? Zamířením kamery na sebejistého, cholerického a navenek licoměrného (uvnitř zřejmě velmi vypočitavého) člověka poodhalí další hranici našeho společenského uspořádání. Tady totiž nejsou v konfronaci "konzumní" a "přírodní" způsoby života nebo "konvenční" a "alternativní" koncepce rodiny (to jsou jen zcestné interpretace a záminky pro racionalizaci). Tady jsou v konfrontaci sebestředný jedinec, který chce kojit svoje autoritářské (a jiné zvláštní) potřeby a zneužívat slabostí sociálního státu, a státní instituce, které neví, co si počít s parazitem! Z tohoto pohledu je film zajímavým příspěvkem do celospolečenské diskuze. (26.05.2015)

Absolutně nevím, co si mám myslet o tomhle dokumentu... Co si mám myslet o tom profesionálním otci, to vím. Takhle krásně vymyté mozky (nejlíp je to vidět na dvou nejstarších synech) se jen tak nevidí, to se mu podařilo. Celkově je mi těch dětí líto, protože sice budou umět lézt po stromech, ale jak obstojí mimo rodinu, to ví pánbůh. Trochu mi tam chybělo vysvětlení ohledně té nejstarší dcery, kterou nechali v Česku a která pak najednou měla dítě. Kdybych k dokumentu nečetla články všude možně už dříve, byla bych hodně zmatená, co se to tam děje a proč. Takhle mám jen pocit zmaru nad devíti (matku nepočítám) lidskými životy. Učí je nezávislosti a svobodě a oni na dotaz, jak si představují život, odpoví, že nemají žádné plány ani na zítra. Nač mít taky plány, když vám je někdo udělá. (09.12.2015)