Stále spolu

Český Captain Fantastic ze Šumavy... Formálně není dokument režisérky Evy Tomanové ničím výjimečný, je to spíš jen taková podprůměrná dokumentární tvorba, nulová kreativita, jak režijní, tak i kamerová či střihová, ovšem obsahově jde o velmi zajímavou dokumentární sondu do života alternativně smýšlející a žijící rodiny, jejíž životní styl připomíná tradiční (kupříkladu romské) nomády nebo možná životní styl Středoevropana před nějakou tou stovkou let, nápodobni patriarchálnímu modelu a žití v harmonii s přírodou. Patriarcha Mlčoch se svou manželkou jsou ideálně vybraní představitelé - on vzděláním inženýr, ona učitelka, jejichž IQ garantuje cílovému diváku dokumentární tvorby jakous takous empatii a možnost porozumění (stejný případ byl výše zmíněný Sundance hit Captain Fantastic, oč jinak by vyzněl film, kdyby alternativně žijící hrdina byl velmi nízké inteligence a životního rozhledu) a i přesto narazí na morální a hodnotové odsouzení (osobně mám také problém s filozofií ,,profesionálního otcovství" - at si pan Mlčoch klidně vychovává své děti, jak chce, ale za své!) - většina dětí z mého pohledu pedagoga i obyčejného diváka má objektivně problémy s komunikací a je velmi špatně socializovaná. Na druhou stranu oč méně se děti či oba dospívající hoši umějí vyjadřovat, o to lépe jsou na tom po stránce fyzické či hudební aktivity. Celý film je dobrým dílkem k mozaice názorů v právě vedené společenské debatě, kam až má právo stát zasahovat při výchově dětí, zda je jejich výchova cele v moci rodiny, či zda má odpovědnost (a kontrolu) přebírat stát. V Norsku by takováto rodina zcela jistě žít nemohla a Barnevernet by zřejmě panu Mlčochovi a jeho manželce děti odebral a umístil je do péče pěstounů a přeneseně státu, u nás (naštěstí) ještě stále manželé Mlčochovi mohou své děti vychovávat podle svého hodnotového rámce a svých rodičovských zásad. Važme si téhle svobody...rodina Mlčochových je jejím lakmusovým papírkem... (26.07.2017)

Téma rozhodně zajímavé.. Ale tím to končí. Dokument "Stále spolu" nemá dle mého názoru žádnou vypovídající hodnotu. Manipulativní a lehce despotický otec má režisérku pevně v rukou a je znát, že vše, co opustilo střižnu, je pod jeho diktátem. Škoda, mohlo z toho být něco nestranného. Takhle jen okrajově vnímáme vztah podřízené rodiny a tatíka, co si zakládá na tvrdém patriarchátu. |kino doma - aerovod| (01.05.2021)

Docela dost strašný dokument o ještě strašnější rodině. Pokud chcete vidět creepy reklamu na crocsy, pokud chcete vidět totálně vyjeté děti, které nejsou schopné jediné samostatné myšlenky či úvahy, pokud chcete vidět dokument, který nefunkčnost rodiny reflektuje nefunkčností vlastní, je to film právě pro vás. Navzdory tomu jsem vlastně asi rád, že jsem něco takového viděl, takže oproti všemu, co jsem tu napsal, doporučuji tento skvost svobodomyslného světa a života v souznění s přírodou a jejími hodnotami vidět. 4/10 (30.11.2015)

Po zhliadnutí tohto dokumentárneho filmu som zostal mierne šokovaný, dosť prekvapený, ale hlavne poriadne nasratý. Vlastý, zarastený blbec Mlčoch by si zaslúžil poriadne po papuli. Za to ako týra, manipuluje a terorizuje svoju rodinu by mal sedieť v base. Jeho hlúpa, submisívna manželka Simona by sa mala liečiť na psychiatrii. Dvoch najstarších synov treba urýchle niekde izolovať, pretože z nich pod vplyvom ich despotického otca vyrástli nepredvídateľní psychoši. Ostatné deti zveriť sociálke a tie najmladšie umiestniť do normálnych rodín na prevýchovu. To čo predviedol egocentrický blázon Petr Mlčoch v tomto dokumente je jasný príklad dlhodobého, systematického domáceho násilia. ** (01.12.2015)

Inakosť verzus tradícia. Žitie na okraji s spoločnosti verzus kresťanstvo, otcovská autorita a rodina. Celkom by ma zaujímalo, čo všetko zobrazené pred kamerou zodpovedá skutočnosti, či napríklad už zrejme dospelí synovia sú stále tak pod otcovskou nadvládou, alebo sa niekedy aj búria. Hádiek tu totiž nie sme svedkami nikdy. Rozhodne verím, že ak si niekto takýto štýl života vyberie, môže byť šťastnejší, ako väčšina obyvateľstva. Neznamená to však, že automaticky aj byť musí a že ja som v paneláku odsúdený na trápenie. O to Tomanovej nešlo, len mi pripadá, že sa dá nájsť aj zlatá stredná cesta, ktorá vylučuje existenčné problémy a to je napríklad život na vidieku a prípadne dochádzka do mesta za prácou. Poznám ľudí, čo zmýšľajú podobne, ako táto rodinka a vďaka takémuto kompromisu vedú šťastný život. (02.03.2017)