Trabantom do posledného dychu

Rychlost Trabantu a Maluchy ani velikost bicepsů Dana Přibáně tomu sice neodpovídají, ale trabantí filmy se svým směřováním čím dál víc podobají sérii Rychle a zběsile, jejíž poslední díly nesou znaky rodinného melodramatu. Od diváka se předpokládá, že jsou mu postavy, tvořící dohromady jednu - občas rozhádanou - mezinárodní rodinu, sympatické, rád s nimi tráví čas a budou ho tudíž zajímat jejich osobní krize a vztahy mezi nimi. Místa, kterými „žlutý cirkus“ projíždí, jsou oproti tomu tlačena stále víc do pozadí. Vyjma pár postřehů k velkému australskému šutru, pohodovému naladění obyvatel Timoru nebo (v kontextu filmu) nepatřičné vsuvky o neblahých ekologických důsledcích dojení palmového oleje, není důležité, kudy se jede, ale kdo sedí za volantem. Skutečnost, že jde kamera sociálním hercům víc na tělo, vychází také z většího zapojení malých kamer instalovaných na motorkách nebo v autech, takže jsme přítomni skoro všemu, co kdo koná. Zážitek z jízdy je díky tomu fyzičtější a intenzivnější, ale zároveň schází větší odstup od bezprostředního prožitku (který letecké money shots nenahradí). Osobně s tím nemám problém, protože mě tenhle sebevražedný oddíl na dvou a více kolech baví (včetně nových členů), ale kdo očekává klasický faktografický cestopis, jakými ČT2 zaplácává většinu všednodenních večerů, a zároveň neviděl žádný z předchozích filmů, bude zřejmě zklamán z toho, jak málo se dozví. 75% (17.03.2016)

Se značným odstupem od seriálu jsem se konečně podívala i na zatím poslední trabantí snímek. Myslím, že odstup je potřeba, protože trabantí seriály jsou prostě akčnější, zajímavější a plnější zážitků než filmy. Což z podstaty věci tak nějak vyplývá - přece jen mají mnohem velkorysejší stopáž. Přesto jsem se místy nemohla zbavit onoho nelogického pocitu, že mi něco chybí. Nakonec jsem se však do dobrodružství Přibáňovy party opět ponořila a film si užila. Mnohé vtipné i dojemné momenty zůstaly, atmosféra vlastně taky. Jen jihoamerické putování to nepřekonalo. (14.09.2017)

Natěšenost byla smáznuta neustálým pohledem na to, kterak se trabant spravuje. Prakticky třetina filmu je jen a jen a jen o spravování toho plastového vozítka, jehož bych po shlédnutí tohoto filmu dokázal opravit levou zadní. Absolutně a hlavně citelně zde chybí intro, což je definitivně nepochopitelné. Účastníci výpravy diváka ani nepatrně neinformují o tom, kde že jsou. Vrcholem je povinnost sledovat milenecké hádky. A k tomu všemu ještě patetické kecy o tom, že všechno jde. 68% (07.04.2016)

Přiznám se, že po tom, co Přibáň a spol. projeli Asii, Afriku a Jižní Ameriku, tak jejich další cestu už tolik neprožívám, jakobych neměl obavy, protože vím, že to zvládnou. Ale abych se smysluplněji vyjádřil, vadila mi posádka. Poláci a slovák jsou tak trochu dementi, to víme už od minula, ovšem k tomu se přidali další divní lidi a nějak to prostě už není ono. Není to ta skromná partička, která tyhle věci zkouší poprvé... Stále ale solidní cestopis a dobrá zábava na večer. 7/10 (28.10.2016)

Pro mě nejslabší film z cyklu trabantích cestopisů, poněvadž se zde začala řešit především jen cesta (tohle se rozbilo tady, tohle támhle, přesto jsme to dokázali opravit atp.) a vytratila se poetika cestování. Proto mi zcela chyběl detailnější pohled na navštívené oblasti, jak to bylo v předešlých filmech. Přitom snímek obsahuje opravdu několik zajímavých filmových záměrů krásných krajin a scénář je vypointovaný, poněvadž z pohledu Dana Přibáně je opravdu nejdůležitější dojet to a nevzdat cestu, i když to vypadá beznadějně, což velmi oceňuji! Přesto jen celkově za lepší 3 hvězdy, bohužel. Věřím, že seriál bude o dost zajímavější. (26.02.2017)