Trabantom do posledného dychu

Cestopisná část se posunula do pozadí a divák sleduje, jak se trabanty pořád rozbíjejí, jak (ne)projíždějí bahnem a jak pořád někdo padá na motorce, protože jezdí nepřiměřeně daným podmínkám. Ano, trabanty dál spolehlivě frčí a je fajn, že se do filmu dostaly i emoce vztahu Dominiky a Dana, ale není to vlastně něco, co se hodí víc do docusoap opery, než do trabantího filmu? PS: Kika je skvělá a záběry z grilovačky klokaního ocasu stály zato. (03.08.2016)

Ve srovnání s Jižní Amerikou slabší. Výrazně slabší. Kamsi se totiž žel vypařilo ono nadšení a nevázané blbnutí spojené s překonáváním Amazonie a And, pročež je výsledkem sice stále ještě slušné, nicméně již nikterak výjimečné dvojtaktní můví, cca srovnatelné se záznamem z výpravy Africké. Skoro. Je mi sice jasné, že snaha nacpat celou australsko-indonéskou cestu do hodiny a půl byl úkol vskutku nelehký, ovšem já osobně bych si raději týral prdel na kinosedadle jednou tak dlouho, pokud by byl výsledek více jihoamerický. Nu, počkám si na seriál, neb jako trailer byl film na druhou stranu více než slušný. Ale příště jednoznačně bez bááb, prosím! (20.03.2016)

Oproti seriálu chýbajú niektoré súvislosti, ale stále je to výborná zabava s partiou cestovateľských bláznov tentokrát rozšírenou o dvoch vozíčkárov odhodlaných na všetko. Opravám sa venuje toľko času ako jazde, no keď to tak naozaj bolo, prečo to nepriniesť aj divákovi. Kto nemá čas na seriál, určite odporúčam tento film. (07.09.2017)

Rychlost Trabantu a Maluchy ani velikost bicepsů Dana Přibáně tomu sice neodpovídají, ale trabantí filmy se svým směřováním čím dál víc podobají sérii Rychle a zběsile, jejíž poslední díly nesou znaky rodinného melodramatu. Od diváka se předpokládá, že jsou mu postavy, tvořící dohromady jednu - občas rozhádanou - mezinárodní rodinu, sympatické, rád s nimi tráví čas a budou ho tudíž zajímat jejich osobní krize a vztahy mezi nimi. Místa, kterými „žlutý cirkus“ projíždí, jsou oproti tomu tlačena stále víc do pozadí. Vyjma pár postřehů k velkému australskému šutru, pohodovému naladění obyvatel Timoru nebo (v kontextu filmu) nepatřičné vsuvky o neblahých ekologických důsledcích dojení palmového oleje, není důležité, kudy se jede, ale kdo sedí za volantem. Skutečnost, že jde kamera sociálním hercům víc na tělo, vychází také z většího zapojení malých kamer instalovaných na motorkách nebo v autech, takže jsme přítomni skoro všemu, co kdo koná. Zážitek z jízdy je díky tomu fyzičtější a intenzivnější, ale zároveň schází větší odstup od bezprostředního prožitku (který letecké money shots nenahradí). Osobně s tím nemám problém, protože mě tenhle sebevražedný oddíl na dvou a více kolech baví (včetně nových členů), ale kdo očekává klasický faktografický cestopis, jakými ČT2 zaplácává většinu všednodenních večerů, a zároveň neviděl žádný z předchozích filmů, bude zřejmě zklamán z toho, jak málo se dozví. 75% (17.03.2016)

Jednoznačně nejhorší z trabantových vyjížděk. Bez mapy člověk nemá ponětí, kde se zrovna nacházejí a krom jedné bahnité silnice jsme z Austrálie neviděli ani prd. První polovina filmu tedy byla absolutně zbytečná a nezajímavá. Druhá už je o dost lepší, ale stejně pořád chybí mapa, která by divákovi napověděla kde přesně a na jakém ostrově se v té Oceánii vlastně nacházejí. 2* 40% (31.01.2019)