Krutý Rím

Mimo Itálii jsou kanonická poliziesca často spojována s politickou angažovaností a sociální kritikou, naprostou většinu zástupců žánru však přitom tvoří snímky, které lze řadit spíše mezi exploatace - poukazují sice na problémy italské společnosti, ale činí tak povrchním a bulvárně zkratkovitým přístupem, který namísto o hlubší vhled usiluje o uspokojování přízemních diváckých choutek. Krutý Řím patří zcela bezpochyby právě mezi onu exploatační odnož a ani se příliš nesnaží to nijak zakrývat. Atraktivitu snímku naštěstí jeho autoři nepostavili jen na vytěžování dobového společenského klimatu v Itálii, ale také na řemeslně dobře zvládnutých akčních scénách, díky kterým Roma violenta neztratila svou atraktivitu ani dnes. Zejména šikovně inscenovaná automobilová honička dokazuje, že Marino Girolami patřil do úplně jiné režisérské ligy než třeba kultovní béčkař Umberto Lenzi. Největší slabinou filmu je ovšem jeho poslední třetina, která působí jako nucený přílepek k předchozímu ději, u nějž už asi scenáristé netušili, jak ho dále natahovat. V rámci přímočarých policejních thrillerů po italsku je ale Krutý Řím stále jednoznačně nadprůměrným a doporučeníhodným dílem. (23.08.2016)

Konfrontace dobra a zla tak trochu připomíná westernový styl. Koncept, který zpravidla u diváka funguje, spravedlivá odplata hrdiny, který bere spravedlnost do vlastních rukou, kdo z koho. Zajisté v tom není náborový leták pro zločince. V každém případě lze říci o filmu, který je částečně inspirovaný skutečnými událostmi, že mu rozhodně nechybí akce ani napětí. Svým způsobem je to kritika zákonnosti a spravedlnosti, která neřeší přiměřeně zlo a násilí v běžné společnosti. Když režisér Marino Girolami připravoval film o působení gangů v Římě, zamýšlel hlavní roli původně nabídnout již slavnému Franco Nero, ale následně pro jeho závazky k jinému filmu svěřil drsnou policejní postavu prakticky méně známému herci Maurizio Merli, který ho oslovil svým hereckým charismatem své osobnosti. Jde o zdařilý řemeslný film, který vycházel především z reálných kriminálních záznamů, nakonec posuďte sami. Co říci na závěr. Chtěl bych připomenout několik faktů. Zajímavostí je, proč se v době probíhající normalizace do československých kin za tichého souhlasu cenzorů tento film dostal. Důvody byly asi následující. Cenzoři byli na svou práci určitě důkladně ideologicky připraveni a není proto divu, že silně negativní obraz ze života kapitalistické společnosti, kde se prezentuje zločin a násilí mohl být z jejich pohledů docela vhodný. A za druhé, co se investuje, to se musí také vrátit. Co taky asi jiného by je mohlo přimět ke schválení promítání? (06.07.2011)

Po dlhočizných rokoch som sa vrátil k talianskej klasike subžánru poliziotteschi Krutý Rím, ktorý bežal za socíku v našich kinách. Na hodnotení sa nič nezmenilo, len som si to viacej užil ako za mlada. Drsný príbeh, kde je zločin na dennom poriadku a polícia so zákonom sú príliš krátky, dokáže osloviť aj dnes a hoci je spracovanie niekedy zjednodušené a dnes by už nefungovalo, stále sa jedná o divokú jazdu hodnú pozornosti. (19.05.2014)

Příběh se tak nějak motá v kruhu, přepadení, násilí, vražda nevinných, pomsta v různých variacích... V podstatě by z toho mohl být třeba dvacetihodinový film a bylo by to stále stejné, nezáživné. Jak je zmíněno v jiných komentářích, v hlavní roli se měl objevit Franco Nero, ale jeho agent údajně nechtěl jít s honorářem níž. Ještě si připomenu Napoli Violenta, jestli to bylo vážně tak špatné, jak jsem hodnotil kdysi dávno. (12.10.2021)

Hodně mi to připomínalo různý Eastwoodovky ála Dirty Harry. Příběh žádnou geniální myšlenku nepřináší, ale já jsem se u toho nenudil, protože se tam pořád něco děje. A nutno dodat, že co se týče násilí a brutality, tak Italové rozhodně nezůstali nijak pozadu. Třeba tam zloděj při krádeži kabelky na ulici zmlátí bábu hlava, nehlava nebo tam seřežou typa na kryplkáře a podobně. Potěší celkem dobře natočená honička Alfa Romeo Giulia vs. BMW 2000 zhruba uprostřed filmu. Jinak bitky trochu vypadaj jako z nějaký komedie s Hillem a Spencerem a jsou ozvučený takovym tim plácánim, který zní úplně stejně, ať padne pěstí do břicha nebo rána železnou tyčí do hlavy. Celý je to navíc podkreslený veselejma melodiema od De Angelisů. Taky krev je podezřele jasně červená, až skoro oranžová. Trochu z toho smrdí taková Béčkovitost, ale já jsem zrovna byl na to asi nějak naladěnej, takže dávám 4 hvězdy. (29.01.2012)