Réžia:
Jiří StrachScenár:
Petr HudskýKamera:
Martin ŠecHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrajú:
Jiří Langmajer, Zuzana Kanócz, Stanislav Majer, Miroslav Donutil, Michal Dalecký, Zuzana Kajnarová, Michal Dlouhý, Jana Štěpánková, František Němec (viac)VOD (1)
Série(3) / Epizódy(21)
Obsahy(1)
Nález mŕtveho tela krajského politika Karasa, ktorého vrah zabil v duchu stredovekých mučiacich praktík a telo dôkladne naaranžoval do nezvyčajného prostredia, rozpúta policajnú honbu za sadistickým páchateľom. Ten stavia vyšetrovaciemu tímu do cesty zložitú sériu vrážd, ktoré svojou krutou obradnosťou otriasajú miestnym regiónom i samotnými kriminalistami. Korene zložitého prípadu siahajú až k vražde mladého dievčaťa zo Slovenska, ktoré zomrelo podobne záhadným spôsobom ako Karas. Prípadu sa ujíma dvojica vyšetrovateľov. Na konci série vrážd, lúpeží a naaranžovaných nehôd, nájdu policajti cestu na koniec „labyrintu“ a uveria nádeji na chytenie páchateľa. Dôležitou pomocou je im paradoxne obraz Hieronymusa Boscha: Posledný súd, ktorým sa vrah v páchaní svojich krutých činov zjavne necháva inšpirovať. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (360)
Tak nějak mám pocit, že Jiří Strach aspiruje na to, aby se po něm pojmenoval nový filmový žánr – konspirační mytologický thriller. To totiž není poprvé, co do těhlech vod zabruslil, čímž mu musím sklonit obrovskou poklonu. A Labyrint mu dělá ještě velkou službu už jenom tím, jak dobrý mini-seriál je. Musím říct, že na každý další díl jsem se vysloveně těšil a rozplétat zajímavý příběh spolu s režisérem byla vysloveně radost. Každopádně i Labyrint má nějaké ty mouchy a těmi nejzásadnějšími mi přišlo to, že ve filmu prakticky herecky a emotivně fungoval akorát Jirka Langmajer a Stanislav Majer. Ti předváděli naprosto perfektní výkony a nebejt sem tam Táborskýho, Němce nebo Batěka, měl bych skoro pocit, že nikdo jiný v tomhle mini seriálu vlastně ani nehraje. Všechny ostatní postavy jako kdyby v tomhle příběhu jenom byly, aby jej vyplnily. Nic víc, nic míň. To je skoro až škoda pro takový příběh, ale je pravda, že Jirka a Standa si to vysloveně kradli pro sebe. Jo a postava Miroslava Donutila mi taky přišla trošku zbytečná. Možná až zbytečně náladová, drsná…Drsný by to bylo vlastně i bez něj. Každopádně Labyrint je super. Konečně zase Česká televize vystřelila příběh, na který je radost koukat a já se nemůžu dočkat dalších projektů Jirky Stracha. Věřím, že zase budou stát za to. ()
Doprčic, hlavně ať to nezmrví mizerným koncem!!! Zas jednou podařený seriál z našeho prostředí, atmosféra na jedničku, rozehrává se tu hned několik zdánlivě nesouvisejících podzápletek, herci hrají minimálně obstojně, spíš ale dobře až výborně; do toho povedená muzika a obrovské plus v podobě u nás neokoukaného tématu (nehledě na to, že jsem měl v posledních letech Strach z toho, že se naše seriálová tvorba neposune od ultramegaptákovin typu Cesty domů do Ordinace v růžové ulici), to všechno ve mě vyvolává obrovskou naději, ale taky neblahou předtuchu... A proto znovu volám: "Doprčic, hlavně ať to nezmrví mizerným koncem!!!" Byla by to obrovská škoda. Zatím (po pěti dílech) jsem většinou poměrně nadšený a těch pár maličkostí (zpomalené záběry místo zvyšování napětí nutí člověka k úsměvu) klidně přehlédnu. Tak ať ten konec stojí za to (nedivte se, kdo by neměl strach po Ztracené bráně, která by byla dokonalá, nebýt nezvládnutého konce), jinak se rozčílím. EDIT: Tak to nezmrvili! Na plnej knedlík ten seriál sice není - chtělo by to trošku prostříhat a sem tam zrychlit tempo, ale v rámci české seriálové tvorby se jedná o menší zázrak. Supr. ;-) ()
Začalo to velmi dobře a pár prvních dílů v podstatě nemělo chybu, od režie, přes hercký koncert Langmajera až po napínavý příběh. Jenže postupně to začalo být čím dál ohranější a nudnější, což vyvrcholilo ještě hloupějším "mega" finále. Takže mé nadšení se postupně propadlo až na průměrných 55%. Je škoda, že to scénárista takhle zpackal. ()
Řemeslně zvládnuté skvěle: parádní hudba, výborné herecké obsazení i vedení herců, ale... Závěrečné roz(h)řešení působilo jako scéna z Takové normální rodinky, když si prabábi Rosůlková zkouší jednu ze svých vražd. Přiznám se, že "nápovědu", která byla před titulky 1. dílu, jsem si nepamatoval, ale v předposledním díle mě tak překvapil Jan Vondráček, že jsem na 1. díl koukl znovu. Sice Knoxův kodex nebyl porušen přímo, ale víceméně si scénárista dělal alibi. Zaujme Strachova hravost - v jedné z posledních scén chce sám z pozice komisaře vysvětlit vrahovy pohnutky :-) Účelově byly zařazené i akční zásahy policejních složek. Tamara bude v případném pokračování chybět. Škoda. Na vývoj Kotkovy postavy jsem zvědavý. ()
Galéria (493)
Zaujímavosti (66)
- Filmovalo se v Dolních Kounicích, Brně, zámku Hoštice. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Když vyšetřovatel Remeš (Jiří Langmajer) přichází domů, zní píseň „Arsonist's Lullabye“ od zpěváka Hoziera. (sator)
- Psychiatrická léčebna Medlánky v reálu neexistuje. Byla vytvořena z nemocnice v Tišnově. (klukluka)
Na Labyrint jsem se děsně těšil. Už předešlé počiny z podobného soudku se mi od známého sympaťáka Jirky Stracha líbily a nebyl důvod si myslet, že tomu bude tentokrát jinak. Přece jenom jsem se lehce ve svém úsudku zmýlil. Nejenom, totiž, že se mi Labyrint líbil, on mě vyloženě nadchnul. Zkusím tedy nastínit okolnosti, které mě vedly k tomu, že jsem po dlouhatánské době pozměnil žebříček mých nejoblíbenějších seriálů a že mé nadšení nebere konce. Za prvé je tady příběh. Ten je perfektně vymyšlený, napsaný a přesně se trefuje do žánru, který se ve zdejších končinách moc nenosí a ke kterému s úctou vzhlížíme momentálně asi nejvíc k severským zemím. Je velice rozvětvený a po divákovi se právem žádá, aby zapojil šedé buňky mozkové a snažil se ve všech motivech, odbočkách a množství hlavních i vedlejších postav zorientovat. Zvláště po týdenní pauze to není vždy jednoduché, a tak s povděkem kvituji připomenutí předchozího děje. Příběh je perfektním spletencem detektivky, mysteriózního thrilleru a moderního noir žánru ve stylu „Dívka, která dělala kde co…“. K tomu trochu odkazuje i Zuzana Kanócz v hlavní ženské roli. Z vyprávění je cítit ponurost, depresivno, ale zároveň i nepřehlédnutelný rozdíl v podání českém a zahraničním. Žádná kopie True Detective nebo Se7en, nýbrž pořád ještě české reálie, prostředí a pokud to tak lze nazvat i české „chování“ postav a jejich nátury. Druhým nesporným kladem je herecké obsazení, na která má pan režisér prostě čuch. Langmajer, který už dávno není ucho v maskáčích je ztělesněné charisma a s, pro mě doteď neznámou, Kanócz tvoří výbornou dvojku, kde funguje jak profesní, tak i osobní stránka jejich vztahu. Výrazně mě potěšil i pan Donutil, který konečně nehraje nějakou karikaturu, ale mrzouta, který se snaží manévrovat v kleštích nadřízených a médií a přitom podporovat svůj vyšetřovací tým. Líbili se mi i Majer, Holub a další. Labyrint je podkreslen perfektní hudbou Ondřeje Brzobohatého, který zraje v jednoho z našich nejlepších skladatelů filmové hudby. Je až neuvěřitelné, že i ve scénách, které sami o sobě nejsou napínavé, cítíte díky jeho hudbě mrazení v zádech, plus Carl Orff - semper vivus. Režie Jiřího Stracha je prostě dokonalá. V celém seriálu snad nebyl moment (až na jeden, který popíšu později), kde bych si řekl, že to pan režisér už trochu přehání, nebo by naopak mohl víc přitlačit na pilu. Jistě, můj zvrácený vkus by nejraději viděl celý seriál jako mládeži nepřístupný, krvavější, temnější a méně politicky korektní, ale to jaksi nejde. Jistota a víra ve vlastní schopnosti je režisérovo obrovské plus a je vidět, že ani na moment nechce pochlebovat a zalíbit se tomu či onomu, je prostě svůj. Atmosféru buduje postupně, aby na konci každého dílu, a o to víc celého seriálu, zhoustla jako mlha u Rákosníčkova rybníku. Podobné pocity napětí u seriálu znám snad jen ze sledování Sherlocka a Dextera. O to víc mě mrzí posledních pět minut Labyrintu (vyjma camea pana režiséra s poněkud delšími vlasy :D), kde dořešení konfliktu Langmajerovy figury s dcerou rozmělňuje doznívající katarzi z odhalení celého příběhu a rozptýlí od závěrečného: “Ty vole, a je konec!“. Co dodat na závěr? Cítím neskutečnou radost, že jsem mohl být těch sedm týdnů zavřený v Labyrintu Pana Režiséra Stracha a nechal se neskutečně strhnout celým seriálem, který mi natolik sedl, že chci další a další Labyrinty. Nekonečně rád se v nich budu ztrácet a hledat cestu ven. Děkuji. () (menej) (viac)