Labyrint

Sice se to zpočátku nezdálo, ale z první série se vyklubalo fakt výtečně propletené bludiště plné temných chodeb a zákoutí, při jejichž prohlídce nejednou silně zamrazí. Propracovaný děj zvolna vtahuje do celého dramatu, krůček po krůčku odhaluje malé dílky šílené mozaiky, vytváří dostatečně napjatou atmosféru, hraje si s různými očekáváními a místy navozuje dojem jisté bezvýchodnosti nebo nemožnosti zvratu. Poslední soud může být rozhodně pro psychopatickou mysl rájem nápadů a celá řada toho krásně využívá. Naopak trošku překombinovaně působí série druhá, která má na jednu stranu zajímavější motiv spočívající ve střežení tajemství pokrevní linie, ale na druhou stranu sleduje až příliš mnoho slepých uliček, v nichž se poutník může poměrně snadno ztratit beze stopy. Všechny ostatní atributy, včetně těch hereckých, ale prakticky zůstávají na nastavené úrovni, takže dohromady to stále tvoří poutavou a zábavnou podívanou, v níž se klubko osudu postupně rozplétá v nit vedoucí až ke konečnému rozluštění. S1 - 85 %, S2 - 75 % (12.10.2015)

Inspirovali se severskou detektivkou - dobře, ve Skandinávii je nedostatek sluníčka, a tak z toho může lidem (scénáristům) začít hrabat, ale u nás? Proč? Závěr pak jako ze špatné britské detektivky překombinovaný a složitý jako dvoják žebř (připomněl mi pro změnu slečnu Marplovou). Ono koketovat s absolutním zlem je dneska velmi moderní - člověka to přitahuje, ač se toho podvědomě bojí, ale je to krajně nebezpečné, v tomhle případě minimálně tím, že autor scénáře nějak nevěděl, jak z toho všeho ven a tak musel nastoupit závěr ve stylu deus ex machina (aneb kam čert...) a završit to inspekcí. Podle mě samotný příběh není úplně špatný, ale chtělo to lépe jej promyslet, zkrátit (tak na max 3 díly jako v předchozích případech Ďáblovy lsti a Ztracené brány) a vynechat tu přehršel mrtvých (zejména ty výbuchy považuji za docela zbytečné) a některé exkurze do osobních vztahů hl. protagonistů. Langmajer dobře zahráno, zbytek nerušil, Strach jako režisér umí, ale scénáristy by si podle mě měl vybírat lépe. Ale jinak dobrý, takže dohromady za tři a půl. (14.10.2015)

Jsem poněkud na rozpacích. Téma rituálních a seriových vražd mě rozhodně baví a těším se na vývoj údálostí příštích dílů, ale to čétéčko z toho smrdí, jak z Langoše ethanol. Ačkoli konkrétně u něj to na škodu herectví asi není, ten hraje pořád stejně. A přijde mi tedy, že i ve všem pořád stejně. Takže slušný standard, nicméně už nepřekvapí a nenadchne. Z obsazení stojí za zmínku ještě Donutil, kterému kupodivu nekomediální poloha sedí výborně. Pak tu máme pro mě zcela nepochopitelný fail, aneb trapný zlozvyk tvůrců filmových a zejména seriálových kriminálek, obsazovat do role vyšetřovatelek na oddělení vražd drsně se tvářící dvacítky s vizáží semifinalistek miss aerobic, které vědí všechno o životě, mají za sebou nějaké drsné trauma (o kterém samozřejmě nerady mluví, aby to působilo ještě záhadněji), s kolegama komunikují komisně věcně, případně k nim trousí cynické a pohrdlivé poznámky a i přes celodenní těžkou práci v terénu a nedostatek spánku zvládnou dokonalý makeup, že se i blogerka roku v kategorii beauty může jít vysrat. Asi jim došly prachy na odbornýho poradce, nebo možná ta hudba ve stylu solfeggio léčivých frekvencí stála opravdu balík, jinak si nedokážu vysvětlit tento nešvar. Jo počkat, ještě se nabízí, že je to divácky zajímavější! Já upřednostňuju více reality, méně podbízivosti na první signální. Se scénářem je to opět jako na houpačce. Místy jsem se až zasmála, jak pěkně ze života ty dialogy působí (např. rozhovor s hajzlem fakanem, co si fotil místo činu) a místy to zas vypadalo, že scenárista dostal befelem napsat tam i "něco pro ženský", čili narvat do scénáře za každou cenu nějaký ty vztahový slinty, aby sme to trochu natáhli. Sečteno podtrženo, je to zatím na český poměry lepší průměr, ale osobně doufám, že po jakžtakž vnadném rozjezdu to nespadne do kategorii "zasenudnáteleviznísračkasatmosferickouhudbou" (01.09.2015)

Tak jsem shlédl nemálo krimi seriálů ze současného 2.decénia a s hrůzou zjistil, že současní scénáristi jsou jak středověcí opisovači Písma svatého. Ve všech se totiž objevují provařené přílohy - kriminalista, manželství v troskách, komplikovaný vztah s dcerou, policejní šéfci jak přes pauzák atd. Je ale vlastně nespravedlivé, že to uvádím až u Labyrintu. Jenže úroveň Případů 1.oddělení se nikomu dosud nepodařilo překonat, a tak je poučné sledovat, kde zmíněné scén.propriety tvoří gró a kde jen doplněk sofistikované filmařiny. Neumím si pomoci, ale scénář Labyrintu je slabý. Je mi jasné, že na novodobých gladiátorech spočívá nemalý podíl naší tvorby, ale tolik smrti a mrtvol už přece jen začíná být poněkud vyčpělou obchodní komoditou. Bohužel přes tu hromadu smrti se mezi řádky ztratilo citové pohnutí zvláště ke dvěma postavám, jejichž katapultace z kokpitu mi přišla zbytečná (zvlášť, když jedna má rodinu). Nevím, nějak mi tenhle typ lehoučce emočně rozkolísané rodinky nesedl a kupa nelogičností taky ne (SPOILER: jak mohl vrah vědět, že sochu z krypty nevynesou hned ven, přičemž připravovaný výbuch k separaci biskupa by naprosto ztratil smysl????). Pochvala za uvedení mramorové perly v Doubravníku na filmový trh. Pro mě nejlepší postavou byl Michal Dlouhý, který působil nebezpečněji než všichni záporáci dokupy, a to měl na předvedení svého umu jen pár minut!! Jinak mám připomínek k logickým lapsům - 1) mučírna na ruině hradu je dost nepraktická, ono by totiž netrvalo dlouho a nějaký - i ilegální - turista by hned zburcoval policii. Myslet si, že na ruině budu mít klid na mučení, je trochu mimo. 2) záhadně objevená soška Panenky Marie se nachází ve sklepení hned pod poměrně velkým okénkem - nevím, ale osobně bych řekl, že by byla docela slušná šance, že by si sošky někdo všiml, stačilo by mít lepší baterku. (07.03.2018)

Čtvrtý Strachův počin na téma vraždy zahalené do mysteriózního hávu dopadl na jedna minus. Svou kvalitou zdaleka nemá u nás obdoby. Najdou se sice drobné vady na kráse, nicméně jsou to ony pověstné škraloupky potvrzující jinak slušně opracovaný briliant. Mně osobně praštily do očí některé policejní praktiky či postupy - tradiční porušování domovní svobody, prapodivně působí třeba "sběr " ksindlů z širokého okolí (4. díl), kteří pak zůstávají pohromadě nevšimnuti na policejní chodbě, všudypřítomné oslovení strážmistře (v jednom případě ovšem strážmistr v bundě nadstrážmistra) ... Miroslav Donutil je bez debat pan herec, ale vzhledem k tomu, že všechny své polohy ukazuje v nekonečných 3+1 či mnoha svých vyprávěních, nepřišel mi tolik věrohodný. Někteří lidé jako Donutil či Kraus by tolik hrát neměli, protože každou jejich grimasu víte dopředu. Nicméně tyto nešvary neshazují mé hodnocení z 5* na 4*. Celým seriálem Strach potvrzuje, že je mistrem gradace napětí ("strach by Strach"), aby (jak se shoduje dost lidí z mého okolí a já jim bohužel musím dát za pravdu) v posledním díle místo očekávané třešničky zůstalo drobné rozčarování. Moc jsem chtěl dát plný počet a chybělo fakt málo. Ale i tak... jeden z top českých seriálů! (19.10.2015)