Labyrint

Tak jsem se po dlouhé době rozhodl zhlédnout televizní kriminální seriál z našich luhů a hájů a byl jsem vcelku mile překvapen, jelikož jsem čekal něco na způsob českých nekonečných seriálů a la Ulice a dalších nemocničních paskvilů. Už od začátku jsem tam viděl nespočetně mnoho chyb, jak historických, tak i v jiných oborech a tak jsem si říkal, proč si to ti čeští troubové nezkontrolujou než to vypustěj do světa. Já si taky po sobě zkontroluju psaný text mé recenze než to odkliknu to éteru. Nechci bejt všeználek a nějakej chytrolín a už vůbec néé nějakej hnidopich, ale těch chyb jsem tam našel hned několik desítek a i když nemám nějakej ten diplom nebo doktorát z nějakýho toho oboru, tak jsem je tam já hlava dubová našel a i když většinou ty chyby a nepřesnosti píšu do zajímavostí, tak pro tentokrát udělám vyjímku a vybliju to do své recenze. Většina diváků je konzumně založena a nepřemýšlí o tom na co koukají a to hlavně, protože jim v mozku létají různí netopýří muži a další nadpřirození hrdinové s emblémy na prsou. Tak první z mnoha nesrovnalostí byla třeba ta, jak tam v první sérii jedna policejní slepička vykdáká, že meč kterým byla oběť probodnuta byl holandský a pocházel z patnáctého století, což je nesmysl, jelikož Nizozemsko, které je zde chybně označováno jako Holandsko vzniklo až v roce 1568. To samé po celou dobu seriálu se tam místní čeští policisté označují jako policejní detektivové, což je samozřejmě také nesmysl, jelikož označení "detektiv" se u Policie ČR nepoužívá a neexistuje. Trestné činy vyšetřují obvykle příslušníci kriminální policie ve služebním zařazení inspektor, vrchní inspektor, komisař, vrchní komisař. Tomu odpovídají hodnosti praporčík, nadpraporčík, poručík, kapitán. Slovo detektiv se u nás používá jen v soukromém sektoru, třeba u soukromých oček anebo u různých bezpečnostních agentur. Prozatím zhlédnuté tři série byli kvalitou dosti rozdílné a to od první, té nejlepší, přes druhou pro mně určitě tou nejhorší až po třetí, která byla perfektní až na ten odfláklej konec z kterého jsem byl mírně zklamán. Ono totiž velké množství mrtvol ještě neznamená kvalitní krimi a hlavně u druhé série ve kterém byl přeplácaný děj plný zbytečně nesouvisejících obstrukcí ve kterém byl také špatně vybranej casting v čele s parodující rolí policistky, kterou si zahrála Tatiana Dyková a která měří něco přes 150 centimetrů, což si myslím, že je na policajtku, která chytá dvoumetrový vrahy dost málo a za další tam skáče v lese jako vyplašenej zajíc s pistolí, kterou neumí ani držet. Tak to mi přišlo jako dosti amatérský úlet a i když vím, že musí v ČT dodržovat normy, aby byly vyváženy feministické a rasové předpoklady po vzoru amerického bratra, tak toto bylo pro moje kritické oči doslova přes čáru. Jinak většinu herců si režisér Jiří Strach dokázal celkem solidně ukočírovat a to asi za pomocí biče a soli, protože jinak by mu asi zvlčili a začali tam předříkávat umělé dialogy, které znají z jiných českých nekonečných seriálů, což se tady naštěstí nedělo a za to dávám velkej plus společně s dobře vybranými lokacemi, celkem solidní hudbou a celkově tím mírně mysteriozním nádechem, který jsem fakt od české produkce nečekal. Taktéž musím vyzdvihnout autory a tvůrce tohoto televizního počinu, že jsem po dlouhé době neviděl ve snímku nějakého toho teplého strejce s přihřátýma vejcema, kterej neví, co dělat s tím svým nekontrovatelným nádobíčkem a proto mi nezbývá než hodnotit překvapivě vysokým hodnocením sedmdesáti procent. (20.03.2022) (menej) (viac)

Na Labyrint jsem se děsně těšil. Už předešlé počiny z podobného soudku se mi od známého sympaťáka Jirky Stracha líbily a nebyl důvod si myslet, že tomu bude tentokrát jinak. Přece jenom jsem se lehce ve svém úsudku zmýlil. Nejenom, totiž, že se mi Labyrint líbil, on mě vyloženě nadchnul. Zkusím tedy nastínit okolnosti, které mě vedly k tomu, že jsem po dlouhatánské době pozměnil žebříček mých nejoblíbenějších seriálů a že mé nadšení nebere konce. Za prvé je tady příběh. Ten je perfektně vymyšlený, napsaný a přesně se trefuje do žánru, který se ve zdejších končinách moc nenosí a ke kterému s úctou vzhlížíme momentálně asi nejvíc k severským zemím. Je velice rozvětvený a po divákovi se právem žádá, aby zapojil šedé buňky mozkové a snažil se ve všech motivech, odbočkách a množství hlavních i vedlejších postav zorientovat. Zvláště po týdenní pauze to není vždy jednoduché, a tak s povděkem kvituji připomenutí předchozího děje. Příběh je perfektním spletencem detektivky, mysteriózního thrilleru a moderního noir žánru ve stylu „Dívka, která dělala kde co…“. K tomu trochu odkazuje i Zuzana Kanócz v hlavní ženské roli. Z vyprávění je cítit ponurost, depresivno, ale zároveň i nepřehlédnutelný rozdíl v podání českém a zahraničním. Žádná kopie True Detective nebo Se7en, nýbrž pořád ještě české reálie, prostředí a pokud to tak lze nazvat i české „chování“ postav a jejich nátury. Druhým nesporným kladem je herecké obsazení, na která má pan režisér prostě čuch. Langmajer, který už dávno není ucho v maskáčích je ztělesněné charisma a s, pro mě doteď neznámou, Kanócz tvoří výbornou dvojku, kde funguje jak profesní, tak i osobní stránka jejich vztahu. Výrazně mě potěšil i pan Donutil, který konečně nehraje nějakou karikaturu, ale mrzouta, který se snaží manévrovat v kleštích nadřízených a médií a přitom podporovat svůj vyšetřovací tým. Líbili se mi i Majer, Holub a další. Labyrint je podkreslen perfektní hudbou Ondřeje Brzobohatého, který zraje v jednoho z našich nejlepších skladatelů filmové hudby. Je až neuvěřitelné, že i ve scénách, které sami o sobě nejsou napínavé, cítíte díky jeho hudbě mrazení v zádech, plus Carl Orff - semper vivus. Režie Jiřího Stracha je prostě dokonalá. V celém seriálu snad nebyl moment (až na jeden, který popíšu později), kde bych si řekl, že to pan režisér už trochu přehání, nebo by naopak mohl víc přitlačit na pilu. Jistě, můj zvrácený vkus by nejraději viděl celý seriál jako mládeži nepřístupný, krvavější, temnější a méně politicky korektní, ale to jaksi nejde. Jistota a víra ve vlastní schopnosti je režisérovo obrovské plus a je vidět, že ani na moment nechce pochlebovat a zalíbit se tomu či onomu, je prostě svůj. Atmosféru buduje postupně, aby na konci každého dílu, a o to víc celého seriálu, zhoustla jako mlha u Rákosníčkova rybníku. Podobné pocity napětí u seriálu znám snad jen ze sledování Sherlocka a Dextera. O to víc mě mrzí posledních pět minut Labyrintu (vyjma camea pana režiséra s poněkud delšími vlasy :D), kde dořešení konfliktu Langmajerovy figury s dcerou rozmělňuje doznívající katarzi z odhalení celého příběhu a rozptýlí od závěrečného: “Ty vole, a je konec!“. Co dodat na závěr? Cítím neskutečnou radost, že jsem mohl být těch sedm týdnů zavřený v Labyrintu Pana Režiséra Stracha a nechal se neskutečně strhnout celým seriálem, který mi natolik sedl, že chci další a další Labyrinty. Nekonečně rád se v nich budu ztrácet a hledat cestu ven. Děkuji. (12.10.2015) (menej) (viac)