Labyrint

Rozjezd slibný, zhruba v půli se pak našlo několik opravdu napínavých okamžiků (vybavím si hlavně podařený útěk z vrahova doupěte) a bylo to bez ironie zajímavé, jenže ten závěr... Ten závěr tomu zase zlomil vaz. Už předposlední epizoda s velikánským zátahem na hraně parodie, k němuž burácela Carmina Burana, leccos napověděla, a ta úplně poslední to bohužel potvrdila. Spolu se spravedlností nakonec v Labyrintu zvítězila trapnost a nechtěná směšnost (podpořená krom jiného i režisérovým cameo výstupem) a nemůže za to ani tak Jiří Strach, jako spíše scenárista Petr Hudský. Nejvíce to odnesl chudák Miroslav Donutil, do jehož postavy ukřičeného policejního šéfa se snad už více klišé nevešlo. O zdravotní sestře a neskutečně odbyté smrti jedné z hlavních postav raději ani nemluvím. (13.10.2015)

Viděn první díl a co se týče příběhu tak je to docela osvěžení po té seriálové tvorbě v naší kotlině.Všeobecně se v posledních letech daří kriminálkám a akor v České televizi.Herecké výkony byly taky obstojné,jediné co mi tam nesedělo byl Miroslav Donutil,protože i když se snažil hrát jinak tak jemu se prostě vážná postava věří hůř.Dobře svou roli naopak hraje slovenská herečka Zuzana Kanócz,kterou můžete znát z románu pro ženy.Její role není typická detektivka s hezkou tvářičkou co se hned musí vyspat se svým kolegou,ale naopak vážná ženská co pro štiplavou poznámku nejde daleko.Za mě tedy zatím celkově 70% a čtyři hvězdy. (01.09.2015)

Komentář je především ke třetí sérii, ale zároveň charakterizuje i předchozí dvě série. Jiří Strach má dvě skvělé vlastnosti. Umí perfektně navodit příslušnou atmosféru (o napětí a spádu nemluvě) a umí si přesně vybrat herce - vousatý a prošedivělý Jiří Langmajer má neuvěřitelné charisma i po padesátce. Bohužel v případě seriálového Labyrintu (jakožto i u jeho dalších podobně laděných děl s mysteriózní tematikou) bolestně selhává s výběrem scénáře. Třetí série Labyrintu má sice stále dokonalou atmosféru (čemuž opět napomáhají neokoukané lokace Brna a jeho okolí), ale zápletka a motivace všech zločinců je ve výsledku nakonec komická a směšná, což pokaždé potvrzují závěrečné díly všech tří dosavadních sérií (řeč je hlavně především o překombinovaných motivacích s divokými souvislostmi). Labyrint se postupně okoukává, protože major Remeš a jeho tým pokaždé řeší totéž, a vraždy s náboženskými motivy byly okoukané už v době největší literární slávy Dana Browna. Osobně si myslím, že Jiří Strach by měl místo Petra Hudského angažovat nějakého nového scénáristu, který by přišel s něčím novým, jinak hrozí, že se Labyrint stane vyčpělým dílem, kterému se příští generace bude jenom smát. (15.10.2018)

Čtvrtý Strachův počin na téma vraždy zahalené do mysteriózního hávu dopadl na jedna minus. Svou kvalitou zdaleka nemá u nás obdoby. Najdou se sice drobné vady na kráse, nicméně jsou to ony pověstné škraloupky potvrzující jinak slušně opracovaný briliant. Mně osobně praštily do očí některé policejní praktiky či postupy - tradiční porušování domovní svobody, prapodivně působí třeba "sběr " ksindlů z širokého okolí (4. díl), kteří pak zůstávají pohromadě nevšimnuti na policejní chodbě, všudypřítomné oslovení strážmistře (v jednom případě ovšem strážmistr v bundě nadstrážmistra) ... Miroslav Donutil je bez debat pan herec, ale vzhledem k tomu, že všechny své polohy ukazuje v nekonečných 3+1 či mnoha svých vyprávěních, nepřišel mi tolik věrohodný. Někteří lidé jako Donutil či Kraus by tolik hrát neměli, protože každou jejich grimasu víte dopředu. Nicméně tyto nešvary neshazují mé hodnocení z 5* na 4*. Celým seriálem Strach potvrzuje, že je mistrem gradace napětí ("strach by Strach"), aby (jak se shoduje dost lidí z mého okolí a já jim bohužel musím dát za pravdu) v posledním díle místo očekávané třešničky zůstalo drobné rozčarování. Moc jsem chtěl dát plný počet a chybělo fakt málo. Ale i tak... jeden z top českých seriálů! (19.10.2015)

Jsem poněkud na rozpacích. Téma rituálních a seriových vražd mě rozhodně baví a těším se na vývoj údálostí příštích dílů, ale to čétéčko z toho smrdí, jak z Langoše ethanol. Ačkoli konkrétně u něj to na škodu herectví asi není, ten hraje pořád stejně. A přijde mi tedy, že i ve všem pořád stejně. Takže slušný standard, nicméně už nepřekvapí a nenadchne. Z obsazení stojí za zmínku ještě Donutil, kterému kupodivu nekomediální poloha sedí výborně. Pak tu máme pro mě zcela nepochopitelný fail, aneb trapný zlozvyk tvůrců filmových a zejména seriálových kriminálek, obsazovat do role vyšetřovatelek na oddělení vražd drsně se tvářící dvacítky s vizáží semifinalistek miss aerobic, které vědí všechno o životě, mají za sebou nějaké drsné trauma (o kterém samozřejmě nerady mluví, aby to působilo ještě záhadněji), s kolegama komunikují komisně věcně, případně k nim trousí cynické a pohrdlivé poznámky a i přes celodenní těžkou práci v terénu a nedostatek spánku zvládnou dokonalý makeup, že se i blogerka roku v kategorii beauty může jít vysrat. Asi jim došly prachy na odbornýho poradce, nebo možná ta hudba ve stylu solfeggio léčivých frekvencí stála opravdu balík, jinak si nedokážu vysvětlit tento nešvar. Jo počkat, ještě se nabízí, že je to divácky zajímavější! Já upřednostňuju více reality, méně podbízivosti na první signální. Se scénářem je to opět jako na houpačce. Místy jsem se až zasmála, jak pěkně ze života ty dialogy působí (např. rozhovor s hajzlem fakanem, co si fotil místo činu) a místy to zas vypadalo, že scenárista dostal befelem napsat tam i "něco pro ženský", čili narvat do scénáře za každou cenu nějaký ty vztahový slinty, aby sme to trochu natáhli. Sečteno podtrženo, je to zatím na český poměry lepší průměr, ale osobně doufám, že po jakžtakž vnadném rozjezdu to nespadne do kategorii "zasenudnáteleviznísračkasatmosferickouhudbou" (01.09.2015)