Velké zvíře

Při četbě Pučálkovic Aminy mi pořád připadalo, že tam cosi nehraje. A až Velké zvíře mi bezezbytku vyložilo to, s čím se asi tak trochu, třeba i banálně, vybočující občan může setkat, ať jde o komára nebo třeba velblouda. Krásné poselství o tom, že ani nad zdánlivým měšťákem nelze předem lámat hůl a pochopitelně: jakkoli vynikat v davu může být velice nebezpečné. (05.04.2005)

Klasický případ. ČT nakoupí v balíku dobrých filmů i nějaký ten problematický, dramaturg se na něj podívá, zjistí, že je to tak nebetyčně o ničem, že se to nedá zařadit jinam než do experimentálního Filmového klubu. Diváci uvyklí na Felliniho, Kubricka a Altmana se sice strašlivě nudí, ale říkají si: "Jerzy Stuhr. Hm. A scénář napsal Krzystof Kieslowski! Hmm. A je to černobílé! Hmmm... nedá se nic dělat, má to váhu." Načež uznale pokyvují hlavou nad tezovitým dějem a bodře vyloženými "hlubokými pravdami". Nikdo si netroufá říct ani popel. Je to tzv. syndrom Císařovy nové šaty. 40% (10.05.2005)

Poslední dobou jsem viděl několik filmů, které mne ve víru silných emocí docela vyčerpaly, ale tentokrát jsem úplně vyřízenej.... smíchy. Zábavná to hříčka o dvou lidech, jejich velkém společníkovi a věčných potížích s byrokraci úřadů. Dobrý úsporný scénář je doplňován poměrně neobvyklou formou, ale ono je hlavně film nutné vidět z praktických důvodů. Dozvíte se mimo jiné, jak možno pověčeřet s velbloudem u jednoho stolu ve třech!! :o) Neskutečný úlet natočit v roce 2000 černobílou komedii nejen s kuriózním námětem připomínající Čapkovy nebo Haškovy povídky, ale místy ještě amatérsky působící kamerou, do toho v každém druhém záběru expresivní velbloudí mlaskání. Neptejte se mne, zda to celé mělo hlubší smysl, ač vzhledem na autora scénáře, kombinaci komedie / drama či pár filosofických momentů ve filmu bych řekl, že něco na tom bude. Scény ze zkoušky orchestru mi dávají znát, že klíč bude možné hledat i u Felliniho. Výzvou bude teprve v budoucnosti sledovat Velké zvíře pokud možno ve vážnější náladě připraven a nezaskočen, a já ty filmy, u kterých už po prvním zhlédnutí vím, že je potřebuju časem vidět znovu, zkrátka rád. Zatím své vnímání stavím čistě na dojmech a závěr byl pro mne po veškeré legraci rozjímavě dojemný... 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (13.03.2020)

Tak tato tragikomedie se mi moc líbila. Kritizuje byrokracii a typickou maloměšťáckost a nesnášenlivost, která mezi lidmi panuje, ale dělá to s nadhledem a humorem. Člověk ke konci jen kroutí hlavou když sleduje jak se lidé k hlavnímu hrdinovi Zygmuntovi (hraném Sturhem) začnou chovat jako by se nic nestalo, ale on jim už nevěří. Raději jde do ZOO se podívat na velbloudy, kteří se nepřetvařují. A provázek, který najde Zykmunt v blátě už výstižně vyložil zputnik.. Krásný film. (04.04.2005)

Nebudu se bránit - Krzysztof Kieslowski (1941 - 1996) je pro mě osobně pojem nejenom polské, ale (a to především) světové kinematografie. Pokud nám tento vynikající režisér již nemůže předkládat své kouzelné opusy, může se divák těšit z jeho odkazu alespoň v podobě jeho zpracovaných scénářů. Vedle výborného Tykwerova NEBE je tomu tak podobně i u snímku Jerzyho Stuhra VELKÉ ZVÍŘE. Typicky civilně podaný snímek s hlubokým a trpkým poselstvím... a s ohromnou mírou lidskosti. Lidskosti v tom nejlepším a (bohužel) i horším slova smyslu. Tentokrát nás příběh zavádí na maloměsto nedávné minulosti (předpokládám 80. léta) se všemi svými klady i zápory. Klid a pohoda versus "policajtství", závist, nepřejícnost, pseudopřátelské a pseudosousedské rady (samože míněné v tom nejlepším slova smyslu). Když je to navíc okořeněno neduhy institucionalizace (viz skvělé scény z jednání s úřady), tak není divu, že si mně tento snímek tolik získal. Vedle výše uvedeného předkládá taky zamyšlení nad naší svobodou a jejími omezeními (viz rozhovor Zygmunta s velbloudem o svobodě, která je limitována "jen" přiměřeným provázkem... který se však během filmu ukáže podstatně silnějším, než se zprvu zdá). Shrnuto a podtrženo: Obyčejný příběh s poselstvím hlubším více, než se nám může zpočátku zdát. (04.04.2005)