Náhoda

PRZYPADEK/NÁHODA = tři životní alternativy, tři příběhy, tři různé životní cesty a tři různá životní završení hlavní postavy Witeka Dlugosze. Místem, kde se životní běh Witeka tříští na tyto tři alternativy, je železniční nádraží; událostí pak dobíhání na vlak. Toť ve zkratce děj filmu, který bravůrně rozpracovává téma náhody, prolínání našich životů i naši omezenou schopnost přesně určit, zda-li ta nejlépe se jevící cesta je opravdu tou nejlepší. Krzysztof Kieslowski v tomto existenciálním dramatu vynikajícím způsobem vychytal všechny možné úhly pohledu na náhodu + výborným způsobem zachytil "zatuchlou" dobu 70. a počátku 80. let. Shrnuto a podtrženo: Vynikající dílo vynikajícího režiséra. (24.10.2004)

Jsem v pokušení Zrovna tomuhle Kieślowského snímku bych leccos vytknout - amatérský vzhled, časové skoky, občasný zmatek v ději, inflaci zbytečné nahoty. Ale od další vytýkání upustím už proto, že režisér nutí diváka přemýšlet a žasnout nad nesamozřejmostí věcí, dumat o osudu, náhodě a prozřetelnosti, o svobodné volbě a o vlastních včerejšcích, dnešcích a zítřcích. Po zhlédnutí tohoto filmu se člověk aspoň na chvilku musí stát filosofem, byť třeba proti své vůli. Takové důsledky čučení na plátno či obrazovku jsou navýsost blahodárné. (30.07.2008)

Tři různé osudy mladého Witka, v závislosti na tom, jestli stihne vlak. V první povídce ho stihne, ve druhé ne a ve třetí také ne. Pokaždé ho ale čeká jiná situace na nádraží. Situace v 70. letech byla v Polsku podobná jako u nás, také fungoval disent, lidé se scházeli po bytech, nechali se tajně křtít, všude působili spolehliví domovní "důvěrníci" a podobní udavači. V Polsku se navíc hodně stávkovalo a odpor byl mnohem silnější. U nás nešlo jen tak odmítnout vstup do KSČ, když měl člověk v kapse titul na medicíně. Tedy aspoň ne v 70. letech, později už to bylo volnější. Witka nakonec čeká vždy diametrálně odlišný osud, ačkoli rozdíl na začátku byl jen v tom, zda stihne vlak nebo mu ujede. (11.06.2020)

Asi vám bude připadat, že melu ještě víc z cesty než obvykle nebo se pozastavuji nad zcela normálním, ale jsem trošku rozhozená z jedné diskuze, kterou jsem náhodou vyslechla pár hodin před zhlédnutím Náhody. Jeden můj spolužák prohlásil, že kdyby lidi víc četli Baudelaira, mohlo se zabránit holocaustu. Myslel to samozřejmě ironicky, byla to reakce na vyzdvihování Baudelairova pojetí dobra a zla v člověku. Zjednodušeně řečeno má každý v sobě obé, a co se právě projeví, závisí jen na situaci kolem, právě na těch náhodách. Je skutečně možné, že to, čeho se dopouštíme, není předem určeno např. naší povahou, ale přichází zvenku. Dokážu si představit, že kdyby tento film byl trochu jasnější, měla bych z něj i nějaké to trauma (nebo radost?), jak jsem proti vyššímu řízení bezmocná, ale byl na mě příliš komplikovaný. I při plné pozornosti jsem se ztrácela a víc než reflexe doby se mnou cloumala jedna děsná odbarva vlasů. (08.11.2007)

Mírně pesimisticky naladěná Náhoda je zasazena do typicky Kieslowské atmosféry, kterou mám moc ráda, ale celý film mi byl poněkud vzdálený. Komunistickou éru si nepamatuji, takže jsem z filmu neměla ten pravý zážitek. Vše kolem samizdatu a dalších ilegálních činností mi připadalo méně nebezpečné, než to asi ve skutečnosti bylo... možná i trochu nudné a zbytečně dlouhé. (23.11.2006)