Agáva

Absolútne neviem čo by som na tomto filme vyzdvihol. Od scenára(na ktorom pan Šulaj vraj pracoval 19 rokov) cez hercov, kameru až po strih je všetko za nula bodov. Nogovi sa vo filme odliepaju fúzy, aj dobrí slovenskí herci pôsobia kvôli literárnym dialógom a slabunkej réžií umelo a neprirodzene, o záberovaní ani nehovoriac. Jednoduchý až hlúpy priamočiary príbeh, v ktorom malo ísť o dobový kontext, z ktorého je tam len pár klišé. (01.04.2016)

Film je spracovaný podľa románu slovenského spisovateľa Ladislava Balleka Agáty. Posledné výstrely len nedávno dozneli a v spoločnosti sa začína konečné uvoľnenie. Ale ľudia, ktorí priamo boli v kontakte s vojnou, ako mladý učiteľ Daniel, príslušník samostatnej československej obrnenej brigády s ktorou sa zúčastnil jej bojového vystúpenia v Dunkerque (10.1944 až 5.1945) tu sa nedobrovoľne zoznámil zo smrťou o ktorú sa aj teraz pokúša. Ide o vojnou poznačeného jedinca, ktorý sa zamiluje do dievčiny uväznenej v nezmyselnom manželstve. V prvom rade je potrebné si uvedomiť, prečo tento film vznikol a čo chcel a komu povedať. V prvom rade ide o historickú reflexiu zložitej doby, ale či je tá doba aj presvedčivý dôvod prečo film vznikol, to ponechávam posúdiť divákovi. Dej filmu sa odohráva v meste Palánk (fiktívny názov Šiah) a je príbehom staviteľa, jeho mladej ženy a jej milenca. Odohráva sa v predtuche dramatických spoločenských zmien v lete 1947. Potom už nasleduje iba “Víťazný február” predstavený Gottwaldom vo filmovom žurnále a premietačom, zúrivým boľševikom. Celým filmom nás sprevádza glosujúci rozprávač Milan Lasica, ktorý nám predstavuje príbeh ale aj celú povojnovú dobu. Pre mňa bol film úžasným zážitkom. (22.10.2019)

"Priroda vie, čo robí, to jen my sme hlupáci."                                                                                                                           Stále znovu a znovu mě překvapuje s jakou zdrcující kritikou se zde stetkává současná slovenská tvorba. Je to tak masivní, až začínám mít podezření, že to patří ke zdejší image a řada uživatelů takto podhodnocuje i filmy, které se jim ve skutečnosti líbily, ale bojí se to přiznat. Přitom jde o snímek režisérsky vyvážený, herecké obsazení i výkony jsou dobré, kamera zajímavá, hudba příjemná. I samotný příběh je sice jednoduchý, ale není násilný. Ondrej Šulaj je zkušený scénárista, i když ve svých 65 letech jako reřisér debutuje, má za sebou rozsáhlou filmovou praxi. Agáva je vyzrálým filmovým počinem, příběh, který volně plyne má úžasnou atmosféru, postavy jsou přesvědčivé. Je pro mě mnohem víc pochopitelný než v Muzice. Příjemným překvapením je pro mě Katarína Šafaříková, jejíž přirozená krása a šarm je ozdobou plátna. Křehký vztah mezi Naďou a Danielem je vykreslený v krásných obrazech s erotickým nádechem ale bez vulgárnosti. Vztah Nadi a staršího manžela má hloubku, jeho žárlivost je nakonec to, co vrhne Naďu do náručí mladého milence. Myslím si, že jde o film, na který mohou být Slováci právem pyšní. Jejich chyba, pokud nejsou. (02.11.2016)

Dobré k čaju, gu káve: pokukat na agáve. "Už si ju fikol?", to je o čo tu beží. A už nech nahá kráska na tráve friško leží! No Agáva, nie je iba zmyselnosti tela oslava. Vyslúžilá elita televíznych pondelkov osvecuje krás imprezionizmu kov. A pre znalca prírody myseľ má ukázanie lužných južných krás od Dunaja zmysel. Predloha Laca Balleka je počítanie šmačné, hoc kvalitatívne odskočenie od Pomocníka je pri Agátoch značné. Formy knihy a filmu sú šak predsa len iné, a nebudem sa v tom rochniť ako literárno- kritické svine. Obrazovo je dielo krásne, až chcú sa po ňom písať básne. Jennu Vám dnes predkladám - i za recenziu ju pokladám. Mladunká Ukrajinka buržujovi-manželovi pri raňajkách skladá jeho bujarosti mužnej slovný tanec, no stačí symbol rastlinnofalický a už onedlho v chajde s čípoš papričkami raduje sa junný kanec. (25.12.2021)

„S príbehy, ktoré poznáme, žijeme dlhšie. Mennej sa bojíme smrti a zabúdanie.“ Tento místy i maličko poetický filmový příběh (viz hezká kamera) o krásné mladé Naděnce, ženě stavitele Hampla (výborný Milan Kňažko), která tak jako rostlina Agáva „rozkvete“ naplno jen jedinkrát a na krátko, jsem si pustil primárně na počest Milana Lasici. A tomto směru jsem si film velmi užil, neboť jeho postava doktora Vargy, moudře glosujícího dění kolem sebe, je napsaná i zahraná moc hezky. Ona hlavní dějová linka příběhu se točí kolem „krásné cizí ženy vzbuzující v mužích nekonečnou touhu“ a musím říct, že velmi oceňuji s jakou grácií byl vykreslen onen křehký vztah mezi Naďou a Danielem. Divák se zde dočká krásných obrazů s erotickým nádechem ovšem bez jakékoliv vulgarity. Kromě toho mě ale zaujalo i nastínění atmosféry poválečného Slovenska roku 1947. Z filmu je totiž již cítit jakési napětí z postupného nástupu moci komunistické strany. Tu ve filmu názorně demonstruje zejména postava mladého promítače místního kina, nadšeného komunistickou ideou. Každopádně, když doktor Varga na konci říká, že ta "blížící se osmička mě děsí", docela jsem chápal, proč to říká.  Co bych filmu ale na druhou stranu vytknul, jsou některé vedlejší postavy (např. věčně ožralý postarší muž nebo syn doktora Vargy řešící své studentské milostné trable), které jsou buď pro vývoj děje spíše nadbytečné nebo načrtnuté velmi nejasně. Moc mi pak nesednul závěr filmu, který  je sice vlasně dost smutný, přesto mě ona dvojí smrt nechala trošku chladným. Možná i proto se mi v této souvislosti vybavil jeden citát z tohoto filmu: „Zklamání je zlatý střed. Vlevo je bujará veselost, a právo smrt“. Za mě tedy celkově pěkný zlatý střed. Ale kvůli Milanovi Lasicovi musím dát o hvězdičku více. (22.07.2021)