1944: Přinuceni k boji

Po technické stránce je film bezchybný a může se v pohodě měřit s jakoukoliv západní produkcí a třeba zákopová rvačka by měla patřit k zlatému fondu válečných filmů. Na samotném příběhu estonských jednotek SS, který plynule přechází v pohled Estonců bojujících na straně Rudé armády jsem také nenašel větší mouchu. Ta tragédie národa, který má na výběr mezi velkým a vlastně stejně velkým zlem byla podaná věrohodně, bez zbytečného patosu a, díky nápadu s mladou učitelkou coby symbolem Estonska. velmi citlivě. Ani k hercům nemám nejmenší výhrady, takže suma sumárum 90%. (06.09.2015)

Válečné snímky z Finska málokdy zklamou a tenhle estonský taky nezklamal. Je tu hodně bojových scén a dobře natočených. Vojáci tu narozdil od US produkce nemeditují o dobru. Stejně jako Estonsko za války, i tady divák stihne pohled z obou stran, jak u dobrovolníků SS, tak u RA. Kde ležely sympatie tvůrců víc, nedává film najevo, takže se to dozvíte až z titulků... "Všem, kdo padli v boji za nezávislost Estonska." (28.09.2015)

Taková lehká Talvisota z Estonska, jinak velmi dobře natočený film o tom jak bylo Pobaltí v kleštích Hitlera a Stalina. Protiválečná rétorika z tohoto filmu přímo čiší, možná kdyby byl film o něco málo delší sdělil by opravdu to co chtěl a měl. Klíčovou otázkou filmu je, kdo byl na správné straně? SS Estonci nebo Rudí Estonci? Něco málo tomu chybělo, každopádně film z Pobaltí velmi překvapil. 65%. (09.07.2015)

Geniální koncept filmového vyprávění, v němž se v půli příběhu změní hlavní hrdina i celkový rastr připomíná stejný model z Lynchovy Ztracené dálnice, jenže tady je to zcela racionální přechod mající ilustrovat bezvýchodnost malého národa uvězněného uprostřed dvou okupačních mocí, dvou diktátorů, dvou ideologií, dvou totalit...Estonci uvízlí mezi Hitlerem a Stalinem, mezi hnědou a rudou totalitou, mezi fašismem a komunismem, násilně rozdělení do dvou stran ideologické barikády... Vysvětlení takového paradoxu, jako je každoroční hrdý pochod veteránů z jednotky SS v současném Talinu... (12.07.2017)

Skvěle natočené (skoro se chce napsat) existenční drama o jednotlivcích ve válce, o jejich vztahu k vlasti, k svým přátelům, rodinám a dobou, politikou a svědomím. Každý má něco. Češi kýčovité Lidice a Tmavomodrý svět, Estonci 1944, my patos, oni snahu vydět bez příkras, my českého hrdinu, oni jedince drceného soukolím dějin... Neumím si představit, že by podobný film vznikl u nás. (08.09.2015)