Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Čo sa stane na horách, zostane na horách, a dole nech si robia, čo chcú. Skutočným korením Krkonoší sú miestni horali, ktorí tu žijú, nech už je sezóna akákoľvek. Lyžiarka s jednou nohou, rolbár, ktorý na Troch kráľov nepije, legendárny lovec žien ozdobený neplodnosťou, barman so záľubou vo veštení. A tiež Pavka, najstarší žijúci člen tradičnej bežkárskej rodiny Bulánovcov. Jeho otec zlomil behom tradičného bežkárskeho preteku – trojkráľovej Padesátky - paličku, a aj tak dobehol jedenásty. A svojho syna nechal Pavka porodiť na Snežke vo vysokej nadmorskej výške, aby sa rýchlejšie okysličoval. Lenže práve syn Jura (Jakub Prachař) mu robí starosti. Namiesto bežkovania naháňa úplne iné päťdesiatky. Je závislý na zvádzaní zrelých žien, ktorým vyháňa mráz z duší. Na závod, ktorý Jura asi znova nedobehne, prichádza so svojou matkou Jan Hilský (Marek Taclík) a okrem skvelého času má aj jeden osobný cieľ. Za jeho splnením sa vydáva „hore", do zasneženého sveta horských chát... a spustí tam lavínu nečakaných udalostí. (Bontonfilm SK)

(viac)

Videá (2)

Trailer

Recenzie (576)

kajas 

všetky recenzie používateľa

Achjo, a to měl Mádl svůj režijní debut tak skvělej. Vojtovi se bohužel takový úspěch nepovedl, i když mu nejde upřít snaha. Sympatické herecké obsazení (Pavelka s Cibulkovou by si rozhodně zasloužili více příležitostí) a debilní scénář ale prostě nejdou dohromady. Kolečkův humor mi vyloženě nevadí, jeho Trpaslíka jsem si zamilovala, ale tady jsou vtipy hluché nebo jdoucí hodně přes čáru. Půl hvězdičky přidávám za titulní píseň Michala Hrůzy, zasloužila si k sobě lepší film. "Na Tři krále nepij. Nikdy nevíš, koho trefíš stromkem." ()

Šakal 

všetky recenzie používateľa

Pro někoho laciná pokleslá zábava, pro mě osobně kurevsky dobrej poctivej horalskej humor na úrovni. Zdejší podivné horské panoptikum mě (až na pár momentů) královsky bavilo a co víc, v samém závěru (tak jako v případě svérázného nekompromisního hlavního hrdiny Pavky Bulána) vykouzlilo spokojenej šmoulí úsměv ve tváři a to se počítá. Tahle režijní prvotina Vojty Kotka s nezaměnitelným rukopisem Petra Kolečka se nebere vůbec vážně (včetně dramatické poslední čtvrtiny) a byť příběh není tím, o co se může snímek opřít, překvapivě přesné herecké obsazení Pavelka-Taclík–Schmitzer a jím zdatně sekundující Tříkrálový (ne)pijan Dulava, to bohatě vynahradí. 75% P.S. zdejší hodnocení mě nepřekvapuje….. ()

Reklama

Vančura odpad!

všetky recenzie používateľa

Neskutečná sračka, která je nevtipná, trapná a neuvěřitelně debilní. Nic tam nedává smysl, herecké výkony jsou něco příšernýho, a celé je to prolezlé product placementem. Obludný film, na kterém jsem ani při nejlepší snaze nenašel nic pozitivního - dostatečně varovat mě měla již jména režiséra a scenáristy - nu, nedal jsem na varovné signály, a dobře mi tak. Stupidnější slátaninu jsem dlouho neviděl. ()

Matty 

všetky recenzie používateľa

Díkybohu za mladou krev českého filmu, která se nebojí překračovat hranice dobrého vkusu, narušovat vyprávěcí konvence a vystupovat z omezujících žánrových škatulek. Kotek způsobem vyprávění nijak nezastírá, že předlohou Padesátky byla stejnojmenná divadelní hra. Jde proti trendu stále zběsilejší zábavy a většinu filmu staví na konverzaci tří mužů v jedné horské chatě. Vše co potřebujeme vědět, se dozvíme ze slov. Paralelně sledovaná cesta Vilmy Cibulkové na zmíněnou chatu důmyslně vyvolává mylné očekávání, že obě dějové linie budou pevněji provázané a budou se průběžně doplňovat. Namísto toho dojde k jejich střetnutí až v závěru, takže jednotlivé etapy ženiny cesty jsou ve výsledku pouze pozornost odvádějícím „červeným sleděm“ (red herring). Podobně se do souvislého celku neskládají ani flashbacky z minulosti – ve které fungují velmi netradiční (skoro avantgardní) časové vztahy – sloužící zejména k redundantní ilustraci toho, co slyšíme. Jde o inspirativní příklad hypermediace, při které staré médium nesplývá s tím novým, ale vystupuje do popředí (divadelní strnulost, průhledná snaha udržet postavy co nejdéle v uzavřeném prostoru, zdvojení jednoho sdělení tím, že je „vyřčeno“ slovem i obrazem). Tvůrci vycházejí vstříc rozptýlené pozornosti televizních diváků upřednostněním sitkomového syžetu volně propojených gagů před pevnější kauzální provázaností. Film je díky nerespektování vyprávěcí logiky a odmítání jakékoli konzistence v jednání postav příjemně neodhadnutelný. Nečekané jsou také prudké změny tónu v duchu „anything goes“ přístupu moderních eklektických umělců. Autoři se nebojí křížit vysoké s nízkým, smích se slzami, krev se spermatem. Veselé scénky jako z animovaných grotesek – včetně mickey-mousingu, který tak rád používá jiný progresivní český filmař Zdeněk Troška – sousedí například se scénou, ve které je jedné z postav proražena lebka a probodnuta noha (tak nešťastně, že o ni přijde). Kotek s Kolečkem se nepodřídili ani nepsanému požadavku na citlivější vykreslení minulé éry, které by z normalizace nedělalo ostalgický skanzen šílených účesů, pletených svetrů, upnutých kalhot a polských automatů na kondomy. Doba komunismu je pro ně jenom o povrchu, protože řešit politiku v postmoderní éře bez velkých narativů je stejně pasé. Rozverná karikatura normalizace odpovídá pojetí filmu jako sebevědomého generačního manifestu, který se vysmívá minulému režimu a dospělým lidem – starší postavy jsou buď hysterické a nemotorné (Kateřina), pedantské, bezcitné a bezohledné (Pavko) nebo jde rovnou o psychopata, který namísto novin „čte“ ve zvířecích vnitřnostech (Kuna). Jak pro mladší, tak pro starší postavy pak platí, že jsou definovány jedinou vlastností, že jde o jednorozměrné typy, což dobře souzní s nadsazeně komediálním tónem některých scén a pěkně kontrastuje s pokusem o nostalgicky dojímavou tragičnost scén jiných. Za nejsmělejší vystoupení z dominantního proudu současné žánrové kinematografie ovšem považuji důsledný antifeminismus filmu. Padesátka je podvratná svým konzervativním šovinismem, chlapáckým „horalským“ humorem o ženách, buznách (co pijou brusinkový džus) a tělesně postižených. Žádná pozitivní, natož aktivní ženská postava, která by jednala na vlastní pěst (nikoli z touhy zavděčit se muži). Ženy naopak představují chtíčem ovládané sexualizované objekty, které mohou být rády za to, že s nimi někdo chce souložit (a vyhánět jim tím smutek z těla). V záplavě filmů oslavujících probouzející se ženskou sílu skutečně velmi osvěžující. Těším se, čímž nás nadějný scenárista, který již dříve projevil mimořádné pochopení pro ženskou duši (Zakázané uvolnění), překvapí příště. Stejně tak jsem zvědav, jak bude Kotek dále rozvíjet humorné motivy z filmu, který z něj udělal idol teenagerek (oproti Snowboarďákům se Padesátka liší například tím, že v ní všechno to souložení občas vede k početí dítěte a postavy si tak neujasňují jenom to, kdo s kým spal, ale také, kdo je čí syn/otec/bratr). () (menej) (viac)

Malarkey 

všetky recenzie používateľa

Uznávám, že jsem se trošku bál toho, že scénář měl na starosti Petr Kolečko. Když něco píše sám, tak to nebejvalo úplně ono (Kdyby byly ryby, Marta a Věra), ale tenhle film mi názor na něj zase otočil o 180 stupňů. Padesátka je totiž výborná! Možná je trošku víc sprostá, než je u komedií obvyklý, ale pořád je to v hranicích, které se dají bez problémů ustát. A není nic jednoduššího, než všechno hodit na hory. Udělal bych to samý! Každopádně bláznivej příběh, kterej se z komedie ke konci trošku překlápěl na drsný drama, ale i výborní herci, mi udělali obrovskou radost. Třeba takovej Ondřej Pavelka se ve své postavě vysloveně našel. To já jsem se na druhou stranu nenašel v tom zdejším hodnocení všech možných nedodělků, kteří dřív, než tenhle film šel do kin, tady Padesátku setnuli jako svině. Evidentně se jedná o nějaký zabeďarovaný asociální případy, kteří mají problém ustát trošku drsnější humor. Protože ten tady je a je kurva na úrovni! ()

Galéria (174)

Zaujímavosti (15)

  • Film se natáčel krom Špindlerova Mlýna i v jeho blízkém okolí. Za zmínku stojí pomník Hanče a Vrbaty, cesta na Špindlerovku, hora Medvědín a taky myslivna, kde bydlí hajný Kuna (Jiří Schmitzer), která se nachází u silnice mezi Špindlem a Vrchlabím. (vyfuk)
  • Film se z jisté části natáčel v srdci Krkonoš ve městě Špindlerův Mlýn, kde také se mohli místní občané zúčastnit natáčení. (vyfuk)

Súvisiace novinky

14. ročník Duhové kuličky ocenil Gangster Ku

14. ročník Duhové kuličky ocenil Gangster Ku

02.06.2016

Ve dnech 30. a 31. května, obohatila program Zlín Film Festivalu 14. ročník konference o filmovém marketingu Duhová kulička. V rámci konference byla také oceněna nejlepší marketingová kampaň k filmu… (viac)

Reklama

Reklama