Supergirl

Ne ne ne a ještě jednou. První díl jsem sledoval natřikrát a i tak jsem to dokoukal jen s obtížemi. Na tom seriálu je špatně úplně všechno. Koncept, herci, dialogy. Nenapadá mě na tom jediné pozitivum (občas je tam pěkná komparzistka). To už se fakt radši dívat na Dynastii, To je vražda napsala, Esmeraldu. No fakt (04.12.2016)

Role Supergirl ve světě komiksů je jasná - být slabší verzí Supermana. Díky tomu u mě vítězí v podstatě po všech stránkách. Jednak totiž musí o svůj titul superhrdinky skutečně bojovat, jednak z toho vyplývá celá řada komických i napínavých (respektive napínavějších) situací, a konečně kdo by neměl rád underdoga. Supergirl je plná kýče, patosu a cukrkandlu, ale hrdě to přiznává, nosí to na hrudi hned vedle onoho pověstného S. Nejedná se o nic složitého, je to upřímná oddychovka, která získává plusové body především za neuvěřitelnou sympatičnost Melissy Benoist, za zábavnou postavu Cat Grant a za (většinou) nenucenou Girl/Sister Power. O nic světoborného se nejedná, ale to ani není potřeba. První série si po nejistém začátku vysloužila 70%, druhá ovšem odchodem některých a příchodem mnohých zbytečných postav děj nepříjemně rozmělnila a výsledné hodnocení výrazně sráží. (19.04.2016)

Nový 20 dílný seriál o docela neznámé sestřenici Supermana. Kara Zor-El neboli Kara Denvers spadla na Zemi, kde vyrostla jako "téměř" normální holka v jedné obyčejné rodině. Celé své mládí až do dospělosti je nucena skrývat své stále narůstající super schopnosti až do okamžiku, kdy je v ohrožení života její starší nevlastní sestra a v ní se probudí její ochranářské pudy. A tak se z nudné, na slovo poslouchající sekretářky v mediální společnosti ve městě National City, stane Supergirl. Uvidíme různé protivníky, kteří se spojují proti naší superhrdince, tak i její spojence, kteří spolu s ní bojují proti těmto padouchům v National City, např. z jedné z posledních epizod Flashe. Ze začátku to byla dost jednoduchá zábava, postupně se z toho ale vyklubal velmi slušný seriál o hrdince, která chce ochránit svoji současnou rodinu tak i samozřejmě celý svět a nehodlá se zastavit před nikým ani ničím. Velkou zásluhu na tom má sympatická herečka Melissa Benoist v titulní roli, která svoji postavu ztvárnila dokonale a skvěle pasuje do podoby Supergirl. Zdařilá a příjemná série, na druhou řádu se rád podívám. (03.05.2016)

Ano, čiší z toho feminismus a Cw na sto honů, ale některé postavy si prostě oblíbíte natolik, že je to docela zábava. První série má pomalý rozjezd a hlavně nic moc záporáka. Zato druhá je o dost lepší a třetí taktéž. Melissa Benoist zpodobňuje Supergirl dost věrohodně, a efekty jsou jakž takž na úrovni. S1 - 75%, S2- 85%, S3 - 80% Tak po shlédnutí celého seriálu musím uznat, že to postupem času dost kleslo. Vrcholem je čtvrtá série, která se dost seriózně zabývá rasismem, a taky je tam Lex Luthor, jehož Jon Cryer vyzdvihl do jedněch z nejlepších Cw padouchů. Bohužel pátá a šestá série už jsou dost zapomenutelné a ačkoliv v nich Lex částečně hraje určitou roli, tak to stále nepřekoná pocit, jako že se koukáte na typickou telenovelu, ve které se všichni přátelsky podporují a milují (či naopak hádají). Samozřejmě ke konci je tu celý tým superhrdinů, což je podle mě minus, protože skoro žádný z nich není využit naplno a aby akční scény utáhly 5 bojovníků, to také nebylo vychytáno. S4 = 90%, S5 a S6 = 60 % (19.06.2018)

// Popsat pilot Supergirl je zhruba stejně obtížné, jako udržet oční kontakt s Alice Eve během jejích rozhovorů u Craiga Fergusona. Volím proto srovnávací taktiku. Vedle všelijakých nových seriálů či starších restů teď pravidelně doháním pomocí binge-watchingu Dobrou manželku a samozřejmě musím říct, že je to seriál neskutečně chytrý, vtipný a především na úrovni. Je to zkrátka jako intimní večer při svíčkách s vaší přítelkyní, u dobré večeře, vína a kvalitní konverzace. Supergirl je naopak takovou pizzou s kámoši, plechovkami coly a deskovou hrou, u které se desetkrát za večer pohádáte, než jeden z vás konečně vyhraje, po čemž přichází na řadu jedna rychlá dota, abyste ty vztahy zase trochu utužili a mohli jít v klidu spát. Vtip je v tom, že jedno není nutně horší, jak to druhé. Občas zkrátka chcete to první, jindy byste zase game night s kamarády za nic nevyměnili. A to je prostě v pořádku. 7/10* PS. asi jsem se platonicky zamiloval do Melissy Benoist. To je taky v pořádku, že jo? (26.05.2015)