Čokoláda

Hořká nebo sladká? Krásný příběh o čokoládě, která svou jemnou chutí přiměje nejednoho člověka přehodnotit své předsudky a podívat se na vztahy s lidmi z trochu jiné strany. Příjemní herci, hlavně Julie Binoche a Johnny Depp, příjemná hudba, pohádková atmosféra, prostě příjemný nepřeslazený film do nepohody. (30.06.2007)

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

Čokoláda - sen každé ženy. Jak si film mohou užít chlapi? Jednoduše, když je dobrý. Film má parádní obsazení. Alfred Molina jako nešťastný starosta, Carrie-Anne Moss jako starostlivá dcera, Judi Dench a samozřejmě Johnny Depp. Sice se objevuje na plakátu, ale ve filmu se ukáže až skoro v polovině. Trošku divné, ale dobře. Jeho role dávno před Piráty, takže vystřihl svojí roli nápadníka skvěle. Tím chci říct, že hraje a nepřehrává. Mezí ním a Juliette Binoche to parádně jiskří. Více takového chemie do milostných filmů prosím! Čokoláda je romantický film s nějakými těmi zvraty a dojemným příběhem o jedné ženě, co se snaží usídlit. Bohužel ve městě kam přijde vařit čokoládu, jí obyvatelé ignorují. Nemám rozhodně problém na tento film koukat znovu. Čokoláda je taková pohádka pro dospělé. PS: Pokud někdo tvrdí, že u filmu (nebo po filmu) si nedal čokoládu, tak mu to nevěřím! (78 %) (05.02.2015)

Až neuveriteľné množstvo známych mien dokázal Hallstrom do svojho filmu dostať a narozdiel od podobne hviezdne nabitých filmov z toho nakoniec prúser nebol. Práve naopak. Hoci príbeh o cukrárke, ktorá si otvorí obchod s čokoládou je vlastne úplne jednoduchý, Hallstrom niekoľkými malými dejovými linkami dokázal film až neskutočne oživiť a o žiadnej z nich sa nedá povedať, že je menejcenná. Soundtrack od R. Portman je neskutočne pestrý a počúvateľný. Vlastním doma originálne cd a hudba k filme neskutočne sedí. P. Stormare vtipne dokazuje, že z chumaja gentlemana neurobíš a Alfred Molina ma rozosmial, keď sa nechal načapať vo výklade obchodu, kde žral čokoládu ako divá sviňa. Na chvíľu som sa v ňom videl, tiež neviem čokoláde odolať. Hlavne tmavej s celými lieskovými orieškami...80%. (06.04.2012)

Hallströmův parádní film ze života, s jeho vzestupy i pády, tentokrát o krásné cukrářce a prodavačce čokolády, asketickém konzervativním starostovi a lidech v jednom francouzském městečku. Film atmosférou podobný Hallströmovým Pravidlům moštárny, nebo Menzelovým filmovým přepisům Hrabalových novel. (Nejlépe sledovat s bonboniérou.) Trailer: http://www.csfd.cz/film/4085-cokolada-chocolat/videa/ (11.11.2009)