Pravidlá muštárne

Hallstrom má ten zvláštny talent, že dokáže vo svojich filmoch ukázať tie nepekné ľudské vlástnosti spôsobom, ktorý je podobný rozprávke. Príliš nezľahčuje, zlé vlastnosti neospravedlňuje, no ukáže ich tak, že viac ako pohoršenie vzbuzujú zamyslenie. Celý príbeh podáva optimistickým spôsobom, plným nádeje, a to napriek tomu, že mimo lásky a radosti je v ňom aj veľa smútku a smrti. Skutočne úžasný rozprávač je ten Lasse.... (9/10) (02.04.2009)

Pravidla moštárny si do scénáře ze své knihy osekal John Irving sám, takže jinak daleko rozsáhleší a do budoucnosti nahlížející příběh kluka ze sirotčince tím byl vlastně v nejlepších rukách, čehož může být důkazem i Oscar právě za scénář. Tobey Maguire a jeho dojemné herectví je další plus tohoto filmu, o Michaelu Caineovi, jemné citlivé režii, hudbě a kameře ani nemluvě. (10.07.2004)

Ani som nevedel, že takýto film ma dokáže zaujať a baviť. Krásna príroda s krásnymi ľudskými príbehmi a hlavne s príbehom mladého Homera (Tobey Maguire). Jednoduchý chlapec zo sirotčinca, ktorý chce žiť na vlastný päsť. Celý film je pekne natočený a keď sa k tomu pridá aj pekný príbeh, tak je pekný filmový zážitok za nami. (07.06.2011)

Že Pravidla Moštárny jsou spolu s Gilbertem Grapem dva nejlepší Hallströmovy filmy je nad slunce jasné, ovšem zvolit jen jeden by byl pro mě nadlidský úkol. Oba jsou zatraceně citlivé a dojemné snímky a u obou jsme mohli být svědky dvou výborných hereckých výkonů, který zde však byl konečně po zásluze proměněn v oscara. Avšak je nutno podnotknout, že nemalou zásluhu na oblíbenosti Michaela Caine jako doktora Larcha má jednoduše ona scénářem předepsaná postava... Film tedy jako něžný doják, který "zabolí" i pohladí, funguje dokonale, od prvních záběrů sirotčince, přes poslední slova pana Rose "Ain't that right?" až po opětovný návrat k dětem, ale přesto mi právě tento přímočarý "lov" diváckých emocí brání udělit aspoň pomyslné procento navíc, které by hodnocení převážilo na stranu pěti hvězdiček. 9/10 (24.04.2008)

Hold režiséru a scenáristovi (tedy díky Johne Irwingu, že jsi napsal lepší scénář než je tvůj román!), který vytvořil takové obdivuhodné dílko z tak příšerné "americké" knihy. Film se najednou z roztáhlé dějové fresky přetvořil v minimalistické dílko, kde místo dvaceti keců hrajou herci, krajina, hudba a jistě pan režisér. Naštěstí. (19.11.2004)