Mr. Robot

1. SEZÓNA: Jasně, takže dělám si poznámky: konzumní společnost je banda vypatlanců, moderní technologie jsou zlo, peníze nám vlastně jen ztrpčují život a nejlíp bylo všem zuboženým lidičkám před desetitisícama let v jeskyních bez hypoték a baráků, který by vlastnily nenažraný banky. Mr. Robot zkouší být novodobým "IT Dexterem" a přichází s docela obstojnými nápady v rámci thrillerového žánru. Naneštěstí mu ale citelně ubližuje skutečnost, že jej dle všeho napsal tak trochu zakomplexovaný extrémní levičák. A to jinak vážně nesnáším, cpát do komentů podobná rádoby (ryze subjektivní) moudra. Zajímavé téma a poutavý děj jsou zde poměrně rušivě shazovány násilně zobrazovanými názory tvůrčího týmu na problematiku rozbujelého kapitalismu. Místo toho, abych se bavil, rotovalo mi spíš v hlavě hrozně moc otázek na všechna možná i nemožná sociální témata. Pakliže to byl záměr, tak super, pošlapal mi ale plnohodnotný divácký zážitek. Až si budu chtít zapolemizovat nad světovou ekonomikou, koupím si raději vysokoškolská skripta. (10.01.2016)

Nemám ve zvyku hodnotit seriál po prvním díle, ale zde jsem se bohužel nemohl udržet. Tak briliantní nástup seriálu jsem neviděl už od dob... vlastně ani nevím od jakých dob, snad žádný seriál neměl tak solidní, promyšlený a scénáristicky úchvatný nástup. Malek má rozhodně na to, stát se novým kybernetickým Dexterem! Po prvním díle jasných 100%. (02.06.2015)

Určitě jeden z nejzajímavějších seriálů posledních dvou let. Moc se mi líbí myšlenkový oblouk a anti-establishmentový (neřkuli anti-kapitalistický) postoj díla, škoda jen těch pár fillerových zápletek, které drajv centrálního příběhu zpomalují. Velká poklona za oba mindfucky (v 1. a 2. sezóně), které dávají vzpomenout na to, proč se kdysi M. N. Shyamalan těšil u naratologů takové úctě. Těším se na každý nový díl, kdyby dnes nebyla konkurence na tak nesmyslně vysoké úrovni (Fargo, Show Me a Hero, True Detective), dal bych absolutorium, takhle silné čtyři 80% (27.08.2016)

Mr. Robot rozčeřil vody seriálové produkce a pro mnohé se stal pojmem, neřkuli zjevením. Nelze se divit, produkce věděla, jaký má projekt potenciál a na kterého diváka má políčeno. Hra, kterou tvůrci rozehráli, nachází inspiraci v Palahniukovu kultovním Klubu rváčů. Ti diváci, kteří si svého času nenechali ujít německý snímek Who am I zase zjistí že Mr. Robot vypadá jako jeho rozšířená verze. Klub rváčů na malém prostoru fungoval skvěle, Mr. Robot roztažený do několika seriálových řad se občasnému klopýtnutí nemůže vyhnout a rozvedením některých motivů odhaluje jejich vratkost a celkovou vykonstruovanost. Snaha být za všech okolností fresh a cool a hrát opakovaně na divácky vděčný efekt už na mě místy působí rušivě. Konec konců tvůrci zjevně cílili na mladší publikum, nejsem zkrátka cílovka. Seriál se tváří jako antisystémové dílko se společensko-kritickým zabarvením, jenže jeho kyberanarchistická východiska jsou povrchní a zastírají, že podobný druh revolty by měl devastující účinky na obyčejné lidi a rozhodně by nevedl k nějakému "osvobození". Korporace by podobný útok přestály v nepoměrně lepší kondici. Malek je v hlavní roli ideální volbou, neměl jsem s ním ani nejmenší problém a jeho přítomnost nakonec rozhodla o 4 hvězdičkách a 70 % celkového dojmu. (04.11.2021)

Taxem na to dneska přišel. Klíčem k nové, moderní a necenzurovatelné filmové publicistice jsou uvozovky! Když si i vrchní pokrytec ve své erudované kritice dovolí pro něj zcela abstraktní „vylízané pičky“ i jemu daleko srozumitelnější „vyfajčené ftáky“, aniž by se velkohubě nepozastavoval nad tím, jak se tu pak věřící matky hystericky křižují a ubozí školáci končí s doživotními psychickými újmami ve svěracích kazajkách, považuji to okamžitě za etalon zdejší inkvizice a jdu do toho naprudko, uklidněn HOMOujištěním, že co je v uvozovkách, to se vlastně vůbec nestalo. *** „Jo, kurva!!!“, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu … „A do piče, napsal jsem na seriózním filmově-publicistickém serveru „kurva“!“ … „Kurva, řekl jsem v předchozí větě „do piče“!“ … Ups, trochu jsem se zamotal v pekelném kruhu, no nic jste naštěstí přes samé uvozovky neviděli, tak pojďme znovu: „Jo, kurva!!! “, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu, „konečně něco alespoň trochu reálného o opravdovém hákování, a ne jako obvykle, když nějaký homodebil naboří čínským tabletem bez internetu během pěti vteřin Pentagon, zadáním všemi těmi Anonymousy přísně utajovaného příkazu „Hekni Pentagon“ do ukrutně profesionálně rutnutého, nejnovějšího Androidu 6.0 Dželyšit.“ „A do piče!“, prohlásil jsem po přetrpění následujících devíti epizod, ve kterých se ta počáteční naděje nekompromisně odebrala směrem k „prdeli“ a já osm a půl hodiny čuměl, namísto pronikání do vysoce zabezpečených serverů, na deliktické pronikání do duševních pochodů nějaké nesympatické psychosmažky. K tomu všemu byla hlavní postava opravdový hnusák s vizáží přišlápnuté ropuchy, jehož jediným hereckým počinem bylo valit bulvy v jednotvárné etudě „snažím se urputně „vysrat“, tudíž jsem neměl ani možnost k němu jakkoliv přilnout. Ale jak se tak dívám na ta zdejší červená čísla, byla to asi děsně kůl píce pro všechny ty iluminátskými báchorkami vypláchlé „šulínky“, co když zrovna nečumí na pomatené „pičoviny“, postávají s hadrem přes xicht před Mekdonaldem, kde v rámci úplně vlastního, „hlubokého a zcela opodstatněného antikorporačního a antiglobalizačního přesvědčení“ demonstrativně potěžkávají dlažební kostky. (08.10.2015)