Mr. Robot

Čítať až po pozretí troch sérií, inak riskujete spoilery....Zo začiatku sa to tvári ako keby seriál Dexter dostal hackerský update. Prvé diely sú zaujímavé, ale na miesto hackerských útokov či hlavných postáv najviac zaujme Tyrell Wellick a jeho dánska Megan Fox. Tyrell a jeho žienka domáca Joanna si kradnú každú scénu v ktorej sa objavia (spolu či samostatne). Potom od 7 dielu sa začnú objavovať určité dejové/vzťahové zvraty a Dexter naberá smer k skvelým filmom Klub rváčů a Americké psycho. Zatiaľ sú to 4* s dočasnou platnosťou. Neobmedzený vstup do klubu výborných dostane Mr. Robot až po pozretí druhej série...tá kvalitou vstup jednoznačne povolila, pretože nielen udržala, ale rozvinula atraktivitu zápletky, psycho stavov a aj postáv. Joanna Wellick je stále magnetom pozornosti, no druhej sérii vévodia Angela Moss, Phillip Price a nová postava Dominique DiPierro. Uvidíme kam všetko posunie tretie séria...nejako nám to začalo naberať smer Matrix či Lost. Angela už nie je čo bývala. Našťastie nováčik Irving a môj obľúbenec, už z druhej série, Leon (mám rád tieto postavy typu Krycek z Akta X) to vynahradili. Asi je Vám čudné, že vôbec nespomínam Whiterose. Verím, že v 4. sérii príde jej čas...a naozaj prišiel, aj keď nie tak výrazne, atraktívne, ako som sa tešil. V poslednej sérii je pomerne dosť nič moc dielov. Vyniká predovšetkým ten, v ktorom sa povie jedna veta na začiatku a jedna na konci. Inak všetko bez slov. Celkové vyznenie príbehu ako takého ma nenadchlo. Celkové vyznenie hlavnej postavy (postáv) sa mi však páčilo. Užil som si ten celkový vývoj všetkého a všetkých naprieč sériami, kde nás scenárista pretiahol možnými aj nemožnými zákutiami hackerského sveta a sveta nadnárodných gigantov. (04.08.2019)

Mr. Robot rozčeřil vody seriálové produkce a pro mnohé se stal pojmem, neřkuli zjevením. Nelze se divit, produkce věděla, jaký má projekt potenciál a na kterého diváka má políčeno. Hra, kterou tvůrci rozehráli, nachází inspiraci v Palahniukovu kultovním Klubu rváčů. Ti diváci, kteří si svého času nenechali ujít německý snímek Who am I zase zjistí že Mr. Robot vypadá jako jeho rozšířená verze. Klub rváčů na malém prostoru fungoval skvěle, Mr. Robot roztažený do několika seriálových řad se občasnému klopýtnutí nemůže vyhnout a rozvedením některých motivů odhaluje jejich vratkost a celkovou vykonstruovanost. Snaha být za všech okolností fresh a cool a hrát opakovaně na divácky vděčný efekt už na mě místy působí rušivě. Konec konců tvůrci zjevně cílili na mladší publikum, nejsem zkrátka cílovka. Seriál se tváří jako antisystémové dílko se společensko-kritickým zabarvením, jenže jeho kyberanarchistická východiska jsou povrchní a zastírají, že podobný druh revolty by měl devastující účinky na obyčejné lidi a rozhodně by nevedl k nějakému "osvobození". Korporace by podobný útok přestály v nepoměrně lepší kondici. Malek je v hlavní roli ideální volbou, neměl jsem s ním ani nejmenší problém a jeho přítomnost nakonec rozhodla o 4 hvězdičkách a 70 % celkového dojmu. (04.11.2021)

PILOT velmi překvapil a uchvátil. Je to jako nahlížet na mou blíbenou postavu ze seriálu The Following (konkrétně postava Theo), jak si užívá haknutí systému a mění zároveň svět. Těším se na pokračování a hodnocení postupně dodám. edit Po několika dílech rozhodně lze usoudit, že seriál má své kvality, nádech originality, napětí a zatraceně zajímavou hlavní postavu. Čas ohodnotit.. (02.07.2015)

Pokud čekáte důkladnou exkurzi do světa hackerů, anebo pokud doufáte, že se u seriálu naučíte programovat snadno a rychle, jste na omylu. Pan Robot z moderního světa informačních technologií sice těží, ale neutápí se v něm tolik, jako ve vnitřním psycho světě hlavního hrdiny. Občasné hackování slouží jen jako nástroj k dosažení určitých ideologických cílů, kterým budete jistě rozumět i pokud jste počítačoví análfabeti. Seriál je postupem času dějově chudší a chudší, naopak ale každý díl dokáže zaujmout svou prapodivnou atmosférou a oním vnitřním světem hlavního hrdiny. Je v tom špetka psychologie, špetka filozofie, nezanedbatelná dávka halucinací a háv hypermoderního světa. Druhá série by se dějově dala shrnout do 2 dílů, ale přesto ve vás každý díl něco zanechá. Kdo by to byl řekl, že zdánlivě IT seriál bude více o pocitech a emocích než o chladných faktech? 8/10 (18.05.2017)

Taxem na to dneska přišel. Klíčem k nové, moderní a necenzurovatelné filmové publicistice jsou uvozovky! Když si i vrchní pokrytec ve své erudované kritice dovolí pro něj zcela abstraktní „vylízané pičky“ i jemu daleko srozumitelnější „vyfajčené ftáky“, aniž by se velkohubě nepozastavoval nad tím, jak se tu pak věřící matky hystericky křižují a ubozí školáci končí s doživotními psychickými újmami ve svěracích kazajkách, považuji to okamžitě za etalon zdejší inkvizice a jdu do toho naprudko, uklidněn HOMOujištěním, že co je v uvozovkách, to se vlastně vůbec nestalo. *** „Jo, kurva!!!“, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu … „A do piče, napsal jsem na seriózním filmově-publicistickém serveru „kurva“!“ … „Kurva, řekl jsem v předchozí větě „do piče“!“ … Ups, trochu jsem se zamotal v pekelném kruhu, no nic jste naštěstí přes samé uvozovky neviděli, tak pojďme znovu: „Jo, kurva!!! “, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu, „konečně něco alespoň trochu reálného o opravdovém hákování, a ne jako obvykle, když nějaký homodebil naboří čínským tabletem bez internetu během pěti vteřin Pentagon, zadáním všemi těmi Anonymousy přísně utajovaného příkazu „Hekni Pentagon“ do ukrutně profesionálně rutnutého, nejnovějšího Androidu 6.0 Dželyšit.“ „A do piče!“, prohlásil jsem po přetrpění následujících devíti epizod, ve kterých se ta počáteční naděje nekompromisně odebrala směrem k „prdeli“ a já osm a půl hodiny čuměl, namísto pronikání do vysoce zabezpečených serverů, na deliktické pronikání do duševních pochodů nějaké nesympatické psychosmažky. K tomu všemu byla hlavní postava opravdový hnusák s vizáží přišlápnuté ropuchy, jehož jediným hereckým počinem bylo valit bulvy v jednotvárné etudě „snažím se urputně „vysrat“, tudíž jsem neměl ani možnost k němu jakkoliv přilnout. Ale jak se tak dívám na ta zdejší červená čísla, byla to asi děsně kůl píce pro všechny ty iluminátskými báchorkami vypláchlé „šulínky“, co když zrovna nečumí na pomatené „pičoviny“, postávají s hadrem přes xicht před Mekdonaldem, kde v rámci úplně vlastního, „hlubokého a zcela opodstatněného antikorporačního a antiglobalizačního přesvědčení“ demonstrativně potěžkávají dlažební kostky. (08.10.2015)