Čo žerie Gilberta Grapea

Někdy nám hodně trvá, než si konečně uvědomíme, jaké štěstí nám celý život leželo u nohou. Uvědomila si to Jenny ve Forrestu Gumpovi, uvědomil si to mladý Bryce v Reinerově Má mě rád, nemá mě rád a uvědomil si to také Gilber Grape poté, co si "vyžral" svůj talíř hořkosti až do dna. Všechny zmíněné snímky vyznívají v rámci pocitů a emocí velmi pravdivě, a proto si také všech strašně moc vážím. Malý velký HERECKÝ film, který ve mně sice nezanechal zase tolik otázek ani námětů k přemýšlení, avšak považuji ho přesto za daleko hodnotnější a přínosnější než celý týden strávený v nudném školním ústavu :D Ostatně jako vše od slzonutiče Hallströma.. 85% (14.04.2014)

Jasné, že každý máme své problémy a filmy tu odjakživa jsou a budou od toho, aby právě takové příběhy zprostředkovaly, ovšem story Grapeovic rodinky je vskutku drsná a "bohužel" i politováníhodná. Johnny Depp předvedl svůj herecký výkon s takovou noblesou, že mu ztrápeného mladíka, který si chce jen užívat normálního života a ne se starat o půlku rodiny nebyl problém uvěřit. K tomu mu však zdařile pomáhal neskutečný DiCaprio, který se jako retardovaný Ernie předvedl na jedničku. Už jsem kdesi psal, jaké to asi musí pro herce být, ztvárňovat takové role postižených jedinců, ale tento výkon byl opravdu neuvěřitelný. Jestliže jsem si například u Gluma v Pánovi prstenů říkal, kde kčertu sehnali takovou malou šedivou obludku, tak zde jsem se nestačil divit, jak se jim povedlo a zadařilo do filmu obsadit postiženého chlapce. Leo byl skvělý, a čím více sleduji jeho starší filmy před Titanicem, tím více pro mne zmíněný Cameronův megasnímek znamená jen takový hercův oddych, kde se upřímně řečeno moc nepřetrhnul. Co žere Gilberta Grapea je skvělé drama s nezapomenutelnými postavami, všedními problémy jedné ztrápené rodiny, a hlavně přehlídkou bravurních hereckých výkonů v podání mladých herců, což překvapí o to více. (18.08.2009)

Naprosto úžasný film, který jsem dlouho odkládala, ale jsem ráda, že jsem si k němu znovu našla cestu. Leonardo Dicaprio je tady úžasný, to co předvádí herecky jako ještě ,,ucho" je známka toho, že má talent a patří bezesporu mezi dnešní elitu herců. Johnny Depp zde nebyl tak výrazný, ale i tak se mi jeho projev líbil. Naprosto přirozeně se mi tu jevila J.Lewis. Všechno krásně natočeno, hudba, záběry, smích, pláč, hořící dům. Cesta pryč. (23.01.2015)

Co žere Gilberta Grapea je film co staví hlavně na výkonu herců a je to jenom dobře, protože jak Johnny Depp, Juliett Lewis, tak hlavně Leonardo DiCaprio jsou bezkonkutenční a předváděj neuvěřitelný výkony, takže jestli sem někde psal, že nějaká role byla DiCapriovou životní, či nejlepší, tak to sem ještě neviděl tohle, takže to se škrtá, protože jestli dostal Hoffman za rain mana oscara, tak DiCaprio měl dosta hned tři. Nicméně ani film sám o sobě neni rozhodně špatnej, ale bez Deppa, Lewis a DiCparia by byl film jednoznačně poloviční (12.10.2007)

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)