Interiéry

Tentokrát padla moje volba na Interiéry, na další film z řad Woodyho Allena. Naposledy jsem od něj viděla Září, takové komorní drama. Tohle bylo svým stylem velice podobné a přece jiné. Woody Allen zde opět nehrál, film byl tudíž vážný. Postavy pan tvůrce zase vykreslil dokonale, jak jinak. Příběh docela zajímavý. U filmu jsem se rozhodně nenudila, zaujalo mě to a zajímalo mě, jak se budou postavy dále vyvíjet. Navíc se zde objevila moje oblíbená Diane Keaton, takže co víc dodat. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec se přeci jenom přikloním ke třem. Woody si Interiéry sice svoji pozici v mém žebříčku a srdci zase upevnil, ale na vrcholku jsou zkrátka jiné jeho filmy. (18.06.2013)

Velmi depresivní drama, na někoho možná až moc. Nemocná matka, otec chytající druhý dech, 3 dcery, z nichž je každá jiná, a všichni společně čelí existenčním problémům. Tempo filmu je velmi pomalé, ale zas pomáhá si tuhle hořkou černou kávu vychutnat až do dna. Zvlášť, když v některé postavě/postavách částečně poznáte sebe či lidi ze svého okolí (tedy krom Flynn, ta jakoby k těm ostatním ani nepatřila, byla osobou z jiného světa). A líbil se mi způsob rozřešení, pak ten závěrečný pohled kamery… Slabší 4*, jsem rád za další důkaz, že Woody umí i navážno. (15.08.2013)

„Nemohu ze sebe setřást skutečné důsledky umírání.“ Hysterické ženy, neurotičtí intelektuálové, rodinná traumata aneb Bergman projetý kafemlejkem. Ve smrtelně vážném kontextu působí Allenovi intelektuálové jako nesnesitelní narcisové, za jejichž dušezpytným patosem není nic než kopa nafouklých banalit. Stejně jako Allenovi jim chybí zakotvenost v hlubokém životním prožitku, jejich realitou je prožité umění jiných. „Chci se milovat se ženou, před kterou se necitím méněcenný.“ Scény, ve kterých postavy rozebírají druhý plán divadelních her nebo vyčilují ze špatných kritik, v jiných filmech Allen zesměšňoval, navážno vyznívají jako nechtěná sebeparodie (jak jinak parodovat vlastní komediální styl než přehnaně vážným patosem!). „Připadala jsem si jako stroj, který se co nevidět zhroutí.“ A navíc je tu Keatonová ve svých nejošklivějších letech. (17.10.2005)

V případě Interiérů musím být zoufale neobjektivní. Kdybych se k filmu dostal bez znalosti základní dějové synopse, asi bych byl chvíli v příběhu ztracený a ne tak pozitivně naladěný. Woody přesně ukazuje rozdílnost povah všech sester, odhaluje snobství v nejjasnějším světle a díky postavě Pearl také porovnává lidi spoléhající se na cit s chladně myslícími osobami s minimem emocí. (12.07.2007)

Woodyho pomníček pro Ingmara - pitva vztahů, které hnijou a kvasí v prostředí škrobených rozhovorů o moderním divadle, interiérovém designu a frustracích nedoceněných literátů. Nejen zhrzená matička je psychicky labilní, prakticky všechny postavy jsou více či méně pokřivené, takže je jen otázka času, kdy se ta vší silou udržovaná konstrukce zhroutí. Takhle nějak si představuju peklo. Allen sice na Bergmana nemá, místy to trochu smrdí levnou pózou, ale přesto - takhle hutnou atmosféru bych od něj nečekal. Škoda, že v poslední době rezignoval na experimenty a vážnější témata a točí jen nedbale zábavné taškařice. (23.09.2012)