Réžia:
Tolga KaraçelikScenár:
Tolga KaraçelikKamera:
Gökhan TiryakiHudba:
Ahmet Kenan BilgiçHrajú:
Osman Alkaş, Hakan Karsak, Nadir Sarıbacak, Kadir Çermik, Özgür Emre Yıldırım, Seyithan Özdemir, Çağdaş Onur Öztürk, Ömer Acar, Baki Kurtuluş, Enver Ceylan (viac)Obsahy(1)
Posádka nákladní lodi už několik měsíců nedostala výplatu. Poté, co loď nabere posily a zamíří pro náklad, obdrží kapitán zprávu, že společnost zbankrotovala a jen co dojedou do přístavu, bude loď zabavena věřiteli. Kapitán propustí celou posádku, vyjma pětice mužů nezbytných k údržbě a chodu lodi, a rozhodne se vyčkávat dalších událostí na širém moři. Nekonečné čekání, tenčící se zásoby potravin a narůstající klaustrofobie rozehrávají trýznivý psychologický boj, který ještě umocní záhadné zmizení jednoho z námořníků. Mimořádně přesvědčivé herecké výkony a citlivě zvídavá kamera Gökhana Tiryakiho dokázaly z několika postav a jedné lokace vytvořit sugestivní memento počínajícího chaosu. Turecký thriller předkládá obraz nuceného soužití různorodých postav v uzavřeném, přísně strukturovaném společenství, v němž organizace a hierarchie pomalu ztrácí smysl. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (3)
Pozoruhodná re-interpretace několika archetypálních námořnických příběhů (zejména Coleridgovy Balady o starém námořníkovi), ve které podobně jako v Sivasovi a Mustangovi můžeme číst kritickou reflexi tradičního patriarchálního modelu od mladé generace tureckých filmařů. Dobrý casting, slušně vedení herci (hlavně skvělý toxo-zmetek Cenk a pravěký objekt Kurd), schopnost gradovat napětí. Bohužel vše naruší zbytečná symbolická doslovnost posledního dějství. Pointa nicméně pěkná. #kviff2015 ()
[MFFKV - 2015] Téměř opuštěná loď, stísněné prostory, nedostatek jídla a lidský element. To jsou hlavní složky tohoto tureckého dramatu, která je skoupý na exteriéry a květnatý děj. Což ale vrchovitě nahrazuje mrazivou atmosférou a klade důraz na herecké výkony hlavních protagonistů. Co se týče dramat, nic převratného, spíše takový krásný žánrový střed. Co mi trošku kazilo dojem, byly mě často nejasné motivace hlavních hrdinů a také obšírnější vysvětlení závěru. ()
KVIFF: Těžký, hutný a nepříjemný realismus vzbuzující dojem, že se prostory Městského divadla mění v kajuty. Dramatickému finále předchází dlouhý a pomalý vývoj, který však ve všech svých momentech dával smysl, až to bylo obdivuhodné. Jako by sám divák dostal železem. ()