Bez konce

..„Umřel jsem.začal jsem se vzdalovat, všechno jsem viděl trochu seshora, bylo mi dobře, byl jsem klidný, to ticho.Na chvíli jsem si pomyslel, že bych se mohl vrátit k sobě samému, kdybych chtěl, ale v situaci jaká nastala, mně bylo mnohem lépe“....... Urszule náhle zemřel manžel (obhájce v politických procesech), ale neodešel úplně, zůstává na světě dál, v posmrtné existenci člověka, který něco nedokončil za svého života. Neseděla mi politická rovina filmu, která rušila tu mystickou, v jinak velmi zvláštním a nepříliš známém filmu o lásce, životě a smrti, s vynikající Grazynou Szapolowskou v hlavní roli. (24.11.2005)

Polská politická depka. 1)  Takový film by u nás za komunistů sotva kdy vznikl a to ani v liberálním roce 1968, natož pak v roce 1985._____ 2)  Poláci šli prostě přímočaře do boje - buď anebo. Nabízí se srovnání s českou opatrností, váháním a rozpaky._____ 3)  Jinak všechno už napsal tomtomtoma*****, nemám, co bych dodal. (09.02.2023)

Po dlouhé době opět film, který mě pořádně chytl za vnitřnosti a roztročil je jak na centrifuze... Těžká deprese, až Bergmanovské dusno a minimum naděje... Nechá vás sáhnout si hluboko do morálního svědomí a pořádně si připomenout a užít všechny vaše bolestivé ztráty...a přitom se pořád nejedná o nesnesitelně těžký film, Kieslowski zapojením metafyzična dokáže vnitřně kruté scény střídat s jímavě lidskými a dojemnými... výjmečný zážitek, kterému jsem zcela podlehl - na konci mě autoři měli přesně tam, kde chtěli a to je dobře. (31.10.2007)

3,5*/5...Bez Konca je tak trochu filmom svojej doby. Nie, že by nebol aktuálny aj dnes, ale celá politická línia príbehu je reflexiou jednej etapy dejín Poľského národa, Solidarity a jej stúpencov/odporcov a režimu. Priznám sa, že ma viac bavila paralelne prebiehajúca mysticko-psychologická rovina, tam je Kieslowski doma a prakticky v danej kategórii nemá súpera. Kieslowského filmy sú pre mňa takmer vždy výnimočné a silné filmové zážitky, preto je laťka očakávania postavená extrémne vysoko. Tentokrát moje nadšenie a dojem nebol taký na aký som u Maestra zvyknutý. (04.12.2010)

Vynikající osobnost neprávem podceňované polské kinematografie Krzystof Kieslowski v tomto sugestivním filmu naznačil až s krutou důsledností skutečnou tvář tzv. socialismu v Polsku osmdesátých let. Předčasně zesnulý tvůrce v zemi, kde nábožensky cítit stále znamená v lidovém povědomí skutečně žít, sahá po paralelnich dějích - duchovém, klíčícím v duši smutkem sklíčené vdovy, která nejen nechce, ale také nedokáže a neumí zapomenout, a reálném, který ony mystické zážitky sráží nesmlouvavým pohledem vědy do roviny projevů bolestně zasažené a těžce zraněné psychiky. Touha po splynutí s mrtvým je silnější než vdovino mateřství i vůle žít. Ani zoufalá snaha zahlušit toto vnitřní osobnostní zemětřesení (nikoliv propadnutí prostituci) nestačí. Děj i vdovin život spějí k hrůznému, ale nevyhnutelnému závěru, jenž v sobě zahrnuje i mravní a hodnotový marasmus pozdně stalinistických režimů ochabujícího vnějšího sovětského impéria. U nás neznámá, krásná Szapolowska hraje svůj part s virtuozitou geniální dramatické umělkyně, kamennou tváří, která skrývá dmutí a otřesy, jež jí prochvívají, takřka dokonale. Více než různé dramaticky i herecky nedomrlé domácí české pokusy prostředkuje skvělý Polák i poučeným našincům duchovní korozi naší normalizace a totální rezignace společnosti té doby. Přes pomyslný piják tohoto negativu jako bychom sami sobě najednou rozuměli podstatně líp. (20.10.2007)