Do neznáma

Mark Strong se snaží a celkem mu to vychází, ale je tu samotný samotinký v příběhu, který až moc připomíná "Marťana", i když jde vážnou cestou a neodehrává se na Marsu, ale během cesty na něj. Tvůrci ale nedali filmu potřebný náboj a ten se jeví až příliš malý, a to i myšlenkově, než aby mohl skutečně zaujmout. (16.06.2016)

Kosmonaut na cestě k Marsu pěstuje kytky a noří se do příšerných hlubokomyslných úvah. Nic víc. Jo, má problémy s vodou, ale to ho nijak zvlášť netrápilo. Prostě přešel na nouzovej režim a letěl dál. Nevím, ale tohle přece muselo vypadat špatně už na papíře. 10% za Stronga, který se fakt snažil, ale s tímhle materiálem se nic udělat nedalo. (23.06.2016)

Nemôžem povedať, že by film nemal svoje dobré momenty a nevedel vytvoriť žiadnu drámu, no na druhej strane musím povedať, že byť v tejto vesmírnej lodi zavretý s kapitánom Stanerforthom počas celej doby je občas trošku nuda a otrava. Prvá polka filmu je podľa mňa veľmi nudná a nemá v sebe dostatok šťavy na to, aby nás udržala po celý čas, no veci sa konečne stanú zaujímavejšími, keď veci na lodi prestanú fungovať a jeho zásoby pitnej vody budú rapídne klesať. Musím povedať, že aj vizuálne je film pekne natočený a je tam vidno, že Mark Elijah Rosenberg sa skutočne snažil dať tomu niečo. A celkovo si nemyslím, že je to absolútne zlyhanie. Len si viem predstaviť, že to mohlo mať v sebe viac drámy a rozhodne viac dynamiky. Ak chcete film o astronautovi na Marse, tak radšej odporúčim minuloročný hit The Martian: Oveľa viac vyťažil zo svojho potenciálu a vytvoril skutočne skvelú atmosféru. Na tento film sa podľa mňa zabudne veľmi rýchlo. Hodnotenie: C (05.06.2016)

Strašně moc rád bych tomu chtěl dát tři hvězdy. V zásadě je to takovej lacinější Marťan, jak už tu bylo mnohokrát zmíněno. Místo popcornové akce ale Approaching the Unknwon přináší především psychologický pohled na dlouhou osamělou cestu. Fajn nápad, Mark Strong hraje velmi dobře, ale scénář je absolutně nijaký. Minimum překvapení, prakticky žádné napětí, jen přímočará cesta a já se prostě nudil. Škoda. (01.08.2016)

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)