Do neznáma

Film tak trochu pro introverty. Jednočlenná výprava na Mars, kde jediná komunikace se zbytkem světa probíhá pouze skrz obrazovku přece musí působit depresivně a osamělé. Chápu, že při porovnání třeba s "Marťanem" působí tento film jako zoufalý výkřik do tmy, protože je minimalistický a není pro každého. Já si jej užil. Se zdejším hodnocením moc nesouhlasím. (12.04.2017)

Film se zaobírá spíš umělecko-myšlenkovou cestou, než vysloveně tou vědeckou, i když velký důraz tu taky je. Označil bych to jako takového depresivnějšího Marťana, akorát se neodehrávajícím na Marsu, nýbrž na vesmírné stanici. I když jsem často přestával vnímat kvůli hromadě až zbytečně prázdných a hluchých míst, nemohu říct, že by to byl až takový průšvih. Je to jen hodně nevýrazný snímek, s alespoň trochou napětí, jak to celé dopadne. 60% (28.06.2017)

Mark Strong se snaží a celkem mu to vychází, ale je tu samotný samotinký v příběhu, který až moc připomíná "Marťana", i když jde vážnou cestou a neodehrává se na Marsu, ale během cesty na něj. Tvůrci ale nedali filmu potřebný náboj a ten se jeví až příliš malý, a to i myšlenkově, než aby mohl skutečně zaujmout. (16.06.2016)

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)

Jak už tu bylo řečeno, myšlenka špatná určitě nebyla, a dokonce bych tomu odpustil i některé faktické nedostatky (a že jich tam bylo), ale takhle brakový scénář skousnout nedokážu. Zvlášť pak u takového nízkorozpočtového snímku, který má šanci bodovat v podstatě jen vybroušeným scénářem a smysluplným příběhem. (18.06.2017)