Do neznáma

O ničem, a to těžce. Film se sice snaží o myšlenku že bejt tam nahoře neni zase takový dobrodružství jak si hodně lidí myslí, ale je to podaný hrozně kýčovitě. Pamatuju že u Gravitace jsem se nudil podobně. Tohle je takovej ten levnej film na kterej zapomenete ještě v ten den kdy jste ho viděli. Mark Strong dělá co může ale nezachrání to. Skinny Pete z Breaking Bad v roli kosmonauta pobavil. (05.06.2016)

Nemôžem povedať, že by film nemal svoje dobré momenty a nevedel vytvoriť žiadnu drámu, no na druhej strane musím povedať, že byť v tejto vesmírnej lodi zavretý s kapitánom Stanerforthom počas celej doby je občas trošku nuda a otrava. Prvá polka filmu je podľa mňa veľmi nudná a nemá v sebe dostatok šťavy na to, aby nás udržala po celý čas, no veci sa konečne stanú zaujímavejšími, keď veci na lodi prestanú fungovať a jeho zásoby pitnej vody budú rapídne klesať. Musím povedať, že aj vizuálne je film pekne natočený a je tam vidno, že Mark Elijah Rosenberg sa skutočne snažil dať tomu niečo. A celkovo si nemyslím, že je to absolútne zlyhanie. Len si viem predstaviť, že to mohlo mať v sebe viac drámy a rozhodne viac dynamiky. Ak chcete film o astronautovi na Marse, tak radšej odporúčim minuloročný hit The Martian: Oveľa viac vyťažil zo svojho potenciálu a vytvoril skutočne skvelú atmosféru. Na tento film sa podľa mňa zabudne veľmi rýchlo. Hodnotenie: C (05.06.2016)

Poznám týpka, ktorý sa podobá na Stronga. Mám ho rád, ale Stronga nemusím. Drsňákov mu neverím (nadávky, plešatá hlava a hladný supí pohľad nestačia) a sympaťákov v podstate nehrá. Approaching the Unknown je zrejme prvý film, v ktorom sa mi páčil (napriek tomu, že vcelku bežne koná proti rozkazom a robí si, čo sa mu práve zachce, čo by na takejto misii bolo absolútne neprípustné a testy na prijatie by boli natoľko prísne, že by sa takáto osobnosť na misiu určite nikdy nedostala). Ale ako vravím - postava síce blbá, ale herec fajn. Preto je škoda, že ide o taký slabý film. Pritom sa nezačína zle; tvorcovia síce evidentne nemali k dispozícii takú víziu (a rozpočet), ako tvorcovia Gravitácie a Marťana, ale prvých 30 minút je v pohode. Potom sa všetko pokazí, Strong začne mať psychické problémy, raz za čas sa spamätá a niečo opraví, potom príde ešte väčšia porucha, nasledujú halucinogénne vizuálne prejavy vesmíru a potom je koniec. (16.12.2016)

Zkráceně: Do Not Approach! Dovedu si to představit jako velmi pěkné několikaminutové video na YouTube - má to známé obsazení a slušné umělecké i technické kvality. Pěkné vizuální efekty, dobrý hudební podkres, pár témátek k zamyšlení... Bohužel jako devadesátiminutovka to absolutně nefunguje. Prvním problémem je casting: známé tváře nestačí, když je tváří málo a své role nejsou schopny utáhnout. Druhým, hlavním problémem je hraní si na Marťana (teď myslím ten film), když zároveň autorský tým rezignuje na vědu i technologii - řešit blokaci příchozího signálu na monitor jeho přikrytím jakousi plachtou od vleku stodvácy? To jako vážně? Plachtou? Nenašlo by se v hlavince byť dehydrovaného vynálezce a inženýra lepší řešení, hmm? A to je jen jedna pitomost z minimálně třech tak absurdních konin, že jsem si obrazně řešeno proťukal čelo rukou až po loket. Obecně je to prostě plné blbosti. Zdá se, že v NASA bude v budoucnu pracovat jen jeden jediný člověk a bez ohledu na to, kolik bude mimo Zemi misí, bude zajišťovat minimálně komunikaci se všemi jen a pouze on. A teď si to všechno vytrpte celých těch 90 minut, že jo. (05.06.2016)

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)