Ready Player One: Hra sa začína

Velký film (nejen, ačkoliv hlavně) pro velké děti. I když jsem se snažil krotit očekávání, stejně jsem se nesmírně těšil... A nakonec jsem dostal ještě více, než v co jsem vůbec mohl doufat. Nedá se snad ani říct, že by Ready Player One bylo plné odkazů a narážek, protože ono je to celé jeden velký odkaz nebo velikonoční vejce, chcete-li. Jestli patříte k těm lidem, kteří si dejme tomu při sledování Falešné hry s králíkem Rogerem pauzovali jednotlivé scény a v obraze pak hledali všechny přítomné kreslouny, tentokrát se nejspíš upauzujete. Ale není to samozřejmě jen o odkazech. Steven Spielberg především natočil ohromně zábavný film, který co chvíli vzbuzuje nefalšované nadšení, pokud je divák naladěn na té správné vlně, a já doufám, že takových diváků bude co nejvíce. Předloze je to stále věrné - navzdory velkému počtu změn tam to srdce zůstalo a vyznění filmu je, myslím, dokonce ještě lepší než vyznění knihy, protože není tak krkolomné. (28.03.2018)

Příjemná a svižná jízda zábavním parkem, který se nesoustředí tolik na odkazy 80'/90', ale spíše na příběh a zjednodušeně přímočarou hlavní dějovou linii. Rozsah knihy je částečně opomenut, což ve filmu vyjde ku prospěchu, vůči knize mírně chybí přesah např. do školství apod., čímž by se vysvětlilo, proč se OASIS, tak masově rozšířila. Hledisko ať časové (nalezení tří klíčů opravdu nemá trvat pár dní) nebo prostorové (ne, fakt zrovna bff z virtuálního světa nebydlí vždy za rohem) je hodně zjednodušené. Stejně tak z knihy, kde se čas od času umře, postavy prožívají a vyvíjejí se, je v tomhle případě o dost jednodušší zábava a především reálný svět se dostává na druhou kolej a spíše nudí. Všechnu zábavnost má hlavně virtuální svět, kde se s odkazy a pomrknutími nešetří, ale to jen na první pohled, protože ve mě zůstal pocit, že tam toho mohlo být více a případně to mohlo být lépe využito. Proto 4* s pocitem výborně odvedené práce, která bude většině diváků stačit a vyhovovat, pro mě mírná chuť dostat ještě o trochu víc;-). PS: záporák i IOI příliš nefunguje, Rylance vynikající, Osvícení boží ( i když si myslím, že tady je např. dost nesmysl, že by nikdo z Hallidayových fanoušků nikdy nekoukal na Osvícení v jeho muzeu, s tím, co se okolo easter eggu dělo a jak moc blázniví jeho fanoušci v předloze jsou.. navíc vztah Spielberg Kubrick víme;-)). PPS: sociální podtext a snaha domyslet virtuální svět do skutečného jako dobrý, ale spíš na efekt (ach ta fyzika a budovy:)) (29.03.2018)

Proč jsou všichni tak vyjevení z toho, že má Spielberg řemeslo perfektně v malíku? Nejde tolik o to, že by byl nějaký zázrak, že jeden z nejlepších řemeslníků a vypravěčů pořád umí to, co uměl vždy. "Ready Player One" spíš zpřítomňuje, jak mizerné jsou jiné blockbustery posledních let. Ale přestože jako film RPO šlape jak hodinky, v jeho jádru tluče zkažené srdce. Za všemožně vyzdvihovanou adorací 80s popkultury se totiž skrývá ohromně depresivní vize budoucnosti. Jak jinak si vykládat svět, který je neskutečně technologicky vyspělý, ale kulturně zamrznul na artefaktech osmdesátek a devadesátek, přesněji řečeno, který dobrovolně hltá a do nejmenšího detailu memorizuje popkulturu osmdesátek? Příznačně za vším stojí jeden zhrzený egocentrický a megalomanský nerd, který si absolutní pozornost celého světa vůči sobě a svým oblíbeným titulům vynucuje vábničkou mamonu a moci. Vyprávění filmu vlastně přináší děsivý obraz marnosti životů fanoušků, kteří doufají, že na ně bude po smrti někdo vzpomínat, ale s hrůzou zjišťují, že jediné co po sobě zanechali, bylo množství zkonzumovaných videoher, filmů a komiksů. Ačkoli autor předlohy asi zamýšlel něco jiného, "Ready Player One" ukazuje zbožné přání stárnoucího nerda, aby jím adorované tituly, které pro něj tolik znamenají, měly nějakou relevanci ještě v polovině jednadvacátého století. Když půjdeme ještě hlouběji, je pak celý projekt filmové adaptace zvrhlým mýtem na druhou, jenž při sundání růžových brýlí ukazuje, jak popkultura sama sebe požírá a při tom současně utváří své vyznavače i jejich modly díky iluzi o tom, že se z fandy může stát hvězda. Zdejší vyprávění jen slouží k utužení v základu smutné myšlenky, že obsesivní znalost popkultury má nějaký smysl, ba že dokonce může být klíčem k životnímu úspěchu a bohatství. Samozřejmě nesmí chybět idealizace popkultury jako projevu niterného autorství a ne průmyslu, nemluvě pak o iluzi, že její výtvory patří fanouškům a uživatelům, ne korporacím a majitelům licencí. Všechny tyto mýty v sobě "Ready Player One" slučuje v rovině vyprávění i samotného projektu. Nelze pak než s úžasem sledovat promyšlenost, s jakou korporátní monstrum šíří své evangelium, když do světa vysílá legendy o tom, jak muselo být tuze náročné zajistit licence na jednotlivé citované artefakty a jak jediný, komu se to mohlo povést je všemi adorovaný Spielberg. Ale třeba když budeme vytrvale pátrat, tak jeden z nás, který zkalaogizuje všechny odkazy v RPO, bude sám hvězdou internetu a když se to bude korporátní hydře hodit, natočí podle jeho seznamu film. A nejhorší na tom všem je, že se na to fakt dobře kouká. (13.05.2018)

Úvod (intenzivní akce bez hudby aka první LotR!!) a finále bomba, střed s ikonickým filmem jedné nejmenované režisérské legendy taky fajn, ale jinak... jinak vlastně co? Slabej odvar naspeedovaný knižní předlohy, kterej si stoprocentně užijou hlavně nečtenáři, fakt je asi lepší jít na to knihou nepolíben. Nicméně jak říkám, dát průměr filmu, kterej má půltřetí hodiny a uteče jak voda, to se prostě nedělá. Dost mi to evokovalo jakýhosi křížence Final Fantasy: Esence života a Minority Report, což osobně taky beru jako obří pochvalu. (28.03.2018)

Už mi není patnáct, abych hýkal nad tím, že někdo dovede herní intro natáhnout na víc jak dvě hodiny. Jasně, Spielberg má vejce pevně v hrsti a hýčká jej s elegancí uhrovitého nerda s gamepadem v ruce, ale ta bujará vizuální laskomina se lepí na patro už po pár minutách, protože v poměru cena/výkon si vesměs může plácnout s Clineovou knihou. Na jednu stranu se to chce zavděčit všem, ale v klíčových pasážích tomu unikají propriety běžného mainstreamu, tedy zajímavé postavy a funkční interakce. Zde film dost zásadně prohrává s (už tak dost jalovou) předlohou a moje zívání bylo chvílemi teatrálnější, než zde přítomné herecké deklamace. Vytříbený vizuál a luxusní triky už jsou dneska běžný standard, víc toho ale Ready player one bohužel nenabídne. (01.10.2018)