Ready Player One: Hra sa začína

Ze začátku to bylo docela cool, ale pak se hrdina vydal do virtuální reality... Fakt mě ten slum vizuálně zaujal víc než ten (především) osmdesátkový matrix. Což mě přivádí k tomu MATRIXU - oba filmy jsou založené na monomýtu (stejně jako STAR WARS, AVATAR a mnohé další) a tedy jde o jednoduché pohádky o vyvolených, kteří s pomocí akčních princezen a mentorů zachraňují svět před záporákem. Kdysi u MATRIXU jsem si toho ještě nebyl vědom a navíc tam to schéma podstatně lépe vytunili - od mindfuck myšlenky, že (nevědomky!) žijeme jen v simulaci, přes sympatičtější postavy, lepší herce, přelomové triky, dechberoucí akční scény i kultovní soundtrack. A proto mě MATRIX královsky bavil a baví. U RPO jsem se docela nudil. Jednoduchoučký příběh, ploché postavy od hrdiny po záporáka, OASIS mě moc nezaujala (i když jsem ocenil scénu, v níž se postavy ocitají v SHINNING) a na můj vkus moc digi, stejně jako až moc zběsilé akční scény. Mám pocit, že jsem viděl druhého AVATARA, jen ne tak technicky promakaného. Ne, to není kompliment. (31.03.2018)

Na Ready Player One som síce bol dosť zvedavý, ale na tejto tématike sa dalo aj dosť pokaziť, preto som radšej svoje očakávania zmiernil a nakoniec to dopadlo ešte podstatne horšie, než som čakal. Určite sa nejedná o nejaký brak, ktorý by som chcel kritizovať a vysmievať sa mu, film svoje kvality má, ale mňa to jednoducho skoro vôbec nebavilo. Čo z toho, že film poukazuje na popkultúru osemdesiatych rokov, ktorú milujem, ale natočené je to úplne moderne, toto je čistokrvný súčasný blockbuster a navyše prispôsobené až moc deťom. Príbehu nemôžem uprieť svižné tempo, aj pri vyše dvojhodinovej dĺžke tu nie je moc miesta na nudu, ale mňa väčšinu času vôbec nezaujímalo, čo sa práve deje. Celé to zbieranie kľúčov pôsobí až moc infantilne a tých dobrých atrakcií tu zase tak moc nie je, aby to dokázali zachrániť. Chcelo by to aj lepšie vykresliť reálny svet, z filmu som sa vôbec nedozvedel, prečo je taký zlý, že ľudia musia pred ním neustále unikať do virtuálnej reality, toto bolo viac o pohodlnosti a večnom snívaní, než o reálnej potrebe, ako to býva pri iných filmoch s podobnou tématikou, takže tu sa postavám nedá ani zďaleka tak fandiť. A čo je najhoršie, tu absolútne nefunguje nejaké napätie, tu postavy neumierajú, lebo sa do boja môžu hneď vrátiť a tak sa tu nedá o nikoho obávať. Toto nemá s krvavými osemdesiatymi rokmi absolútne nič spoločné. Po akčnej stránke tu tiež nie je moc o čo stáť, hneď úvod ponúkne slušnú automobilovú naháňačku , ktorá sa mi aj napriek modernému štýlu páčila, predsa len bola dravá a pred King Kongom alebo Tyranosaurom sa neuniká v každom filme, ale tým to končí, potom je tu až na pár maličkostí vlastne už len veľkolepé finále a to už bolo tak veľkolepé, že ma to absolútne nezaujímalo, jednoducho sa len hromada digitálnych postáv ostreľovala s inou podobnou hromadou, na tom ani neviem, čo ma môže baviť. Takže vlastne v celom filme ma skutočne bavili len dve sekvencie, úvodná naháňačka a časť v Kubrickovom Osvietení, toto bol výborný nápad, ale na tak dlhý film je to predsa len trochu málo. A všetky tie staré známe postavy z kultových filmov a hier sa tu objavia len na pár sekúnd, takže to pre film nemalo žiadny význam. Jedine ten Chucky ma potešil, ten má tých sekúnd o trochu viac. S obsadením ale nemám väčší problém, hlavná zostava je celkom sympatická, z vedľajších postáv poteší Mark Rylance ako tvorca hry, síce tu má len málo priestoru, ale páčilo sa mi, ako sa tu s ním naložilo, aspoň toto mi pripomenulo to milšie filmy osemdesiatych rokov. A ani záporáci nie sú najhorší, ale len v reálnom svete. Režijne tu nemám väčších výhrad, predsa len Steven Spielberg vie, čo robí, ale štýlom šiel tentoraz mimo mňa. A hudobne poteší aspoň tých pár piesní osemdesiatych rokov. Takže Ready Player One určite nie je vyslovene zlý film, ale mňa to nebavilo a prekvapuje ma taký úspech u iných milovníkov osemdesiatych rokov. Toto bolo až moc súčasné. 45% (30.03.2018)

// Z malé velké knížky se stal velký malý film. Změny jsou bohužel cítit a nejvíc se zde doplácí na zkracování linek i vztahů. Tím ale zápory končí a zbytek je celkem slušná jízda napříč všemi kouty popkultury, během níž se Spielberg místy vrací k tomu nejlepšímu ze své kariéry. Za mě polonadšenej palec nahoru a teď si jdu dohnat filmografii Olivie Cooke. 7/10 (29.03.2018)

Už mi není patnáct, abych hýkal nad tím, že někdo dovede herní intro natáhnout na víc jak dvě hodiny. Jasně, Spielberg má vejce pevně v hrsti a hýčká jej s elegancí uhrovitého nerda s gamepadem v ruce, ale ta bujará vizuální laskomina se lepí na patro už po pár minutách, protože v poměru cena/výkon si vesměs může plácnout s Clineovou knihou. Na jednu stranu se to chce zavděčit všem, ale v klíčových pasážích tomu unikají propriety běžného mainstreamu, tedy zajímavé postavy a funkční interakce. Zde film dost zásadně prohrává s (už tak dost jalovou) předlohou a moje zívání bylo chvílemi teatrálnější, než zde přítomné herecké deklamace. Vytříbený vizuál a luxusní triky už jsou dneska běžný standard, víc toho ale Ready player one bohužel nenabídne. (01.10.2018)

"I když realita může být opravdu děsivá a bolestná, je to taky to jediné místo, kde se člověk slušně nají." Nejsem cyber-udělaný do žádné slečny, nehoním se ve virtuální realitě za žádným vejcem, nemám kombinézu X1 s mikrovláknem v rozkroku a při hodinovém výpadku Facebooku neuvažuju o sebevraždě, takže evidentně nejsem cílovou skupinou pro tento snímek. Přesto jsem se z nějakého záhadného důvodu bavil, užíval si filmové narážky i skvělou muziku a toužil zasednout do křesla pana Sorrenta. (26.10.2018)