Amy

Zajímavý dokument, který nabízí bližší náhled na osobnost Amy a ukazuje, že v dnešním showbussinesu musí mít člověk štěstí, mít kolem sebe dobrý lidi a být neskutečně silná osobnost. Jak se postupně dozvídáme, tak Amy kolem sebe dobré lidi neměla (přítel, otec) a za silnou osobnost lze být považována také jen těžko. To nic neubírá na faktu, že měla úžasný hlas a neskutečný talent. Bohužel to však díky tomu dopadlo tak, jak to dopadlo. Dokument rozhodně stojí za podívání, nabízí minimum mluvících hlav a umně využívá hudbu a texty, kterými se Amy proslavila. (29.07.2016)

Ach jo, taková talentovaná a krásná ženská! Amy byl přesně ten typ člověka, z něhož jeho vlastní temperament dělal osobnost, ale zároveň byl i stejnou měrou destruktivní. Vím, o čem mluvím, na vlastní kůži jsem tohle zažil. Amy byla odjaživa tak trochu střevo, avšak brzy se ukázalo jak velký talent v ní dřímá. Bohužel však byla takový ten klasický self-trable maker, který dokázal z řetězce údálostí vzít hlavně to špatné a už se to vezlo. Nešťastná láska, kompenzace prací a showbyznysem. Alkohol a porucha příjmu potravy. Koncerty, tours, desky, jedna Grammy za druhou. Do toho drogově závislý manžel a jeho následné uvěznění. Další kolotoč chlastu a drog, mediální tlak a nekonečná spirála osobnostního propadu. S odstupem času se to jeví jako zcela jasná křivka cesty do pekla. Nevím, jestli se něčemu takovému dá zabránit, jestli si člověk takovou cestu dobrovolně vybírá sám nebo prostě na začátku usedne na rychlodráhu a teprve po cestě zjišťuje, že nemá čím brzdit. Je strašný to říct nahlas, ale někdy je asi lepší lidi, kteří se trápí, prostě nechat jít. Tony Bennett v dokumentu říká: "Byla jednou z neopravdovějších jazzových zpěvaček, které kdy slyšel. Kdyby ještě žila, řekl bych jí: Zpomal, jsi příliž důležitá". (01.04.2017)

Amy byla oheň, vítr, voda, vzduch. Z amatérských záběrů se dovídáme že byla živelná a křehká zároveň, divoká a přitom krotká, veselá a strašlivě nešťastná... Byla milá, sympatická, inteligentní. Byla vlastně vše, jenom ne to, jaký obraz jsme tehdy od médií dostávali. Ano brala drogy a pila, měla psychické potíže, ale také pracovala, zpívala a snažila se vytvořit něco krásného. Byla tak okouzlující, že upoutala pozornost veřejnosti stejně intenzívně, jako lidí, kteří ji znali osobně. A je vcelku přirozené, že tlaky ze všech stran, které popularita přinesla, nemohla unést. Zvláště, když se kvůli svým slabostem stala terčem posměchu a manipulací. Nesmírně talentovaná jazzmanka, bohémka náchylná k závislostem, u mě vzbudila obdiv, pochopení i upřímnou lítost. Byla to charismatická osobnost, která asi nemohla skončit jinak, přestože bych ji to z celého srdce přála!!! Na plátně jsem z ní nemohla spustit oči, líbily se mi její kýčovité kérky, oční linky, šatičky i ten šílený drdolek s mašlí... Byla to úchvatná holka, která když začala zpívat........ Moment, který mě vážně dostal: "Amy, jaké je to dostat Grammy?" " Bez těch drog je to tak strašně nudné." :-( Takhle má vypadat dokument! (13.08.2015)

Ako film či dokument mierne rozvleklé a nie najzábavnejšie. Zrejme je to individuálne, ale musel by som byť fakt veľký fanúšik Amy Winehouse, aby som s chuťou zhltol viac ako dve hodiny domácich videí zo života jednej stále väčšej ľudskej trosky, prekladaných úryvkami z rozhovorov a z výrazne autobiografických piesní. To však neznamená, že film nie je zaujímavý. Funguje veľmi dobre ako štúdia totálneho psychického rozkladu jedného človeka a spôsobu akým rodina, partneri a vôbec celý svet (v tomto prípade hlavne médiá a showbusiness) dokážu slabšieho jednotlivca ovplyvniť. Čo z celého dokumentu kričí suverénne najviac je, že Amy Winehouse sa napriek svojmu nespochybniteľnému talentu nikdy nemala stať hviezdou (myslím, že lepšie by sa jej spievalo po jazzových kluboch než pred vypredanými štadiónmi) a že svoju lojalitu a pozornosť až patologicky smerovala na ľudí, ktorí jej viac škodili ako pomáhali (otec, Blake Fielder). Niektoré veci beriem trošku s rezervou, pretože Kapadia svoj dokument otvorene smeruje práve proti otcovi a Fielderovi, tzn. je v tomto smere neskrývane zaujatý. Amy si však za niektoré veci v konečnom dôsledku mohla asi aj sama - bolo skoro až zúfalé vidieť ju ako po pol roku na krásnom tropickom ostrove, na ktorý si išla dať psychiku do poriadku, stále vyzerá strhano a v podstate len drogy vymenila za kvantá alkoholu. To už nepôsobilo ako zablúdená duša, ale ako stratený prípad, kde je len otázkou času kedy sa pod ním definitívne zlomí už aj tak tenký a praskajúci ľad. Mal som z nej podobný pocit ako napr. z Kurta Cobaina - že sa jedná o preveľmi citlivého človiečika, ktorého niekto niekedy poškodil, nikto ho dobre neviedol, nikdy sa to neopravilo a ani všetky peniaze, sláva, láska či svätí tohto sveta už nemohli zvrátiť sebadeštruktívnu trasu, na ktorej sa ocitol. Práve naopak - tlak, ktorý so sebou prináša život na verejnosti a nulová potreba normálnej disciplíny keď je človek obletovaná hviezda takému psychicky neukotvenému človeku môže len uškodiť. Je to trochu smutné, obzvlášť keď uvážime, že naozaj len slepý nemohol vidieť ako zle na tom dievča bolo a novinári napriek tomu hyenisticky z bezprostrednej blízkosti dokumentovali každé jej zakopnutie a komici jej pád na dno vtipne glosovali, aby sa udržali v kurze. Pomocná ruka nikde, len kopec v zásade bezcitného parazitovania. Už len fakt, že jej najväčší hit bol "Rehab" je možno s odstupom času vnímať ako iróniu osudu. Pesnička o tom ako odmieta ísť na liečenie napriek evidentným problémom jej priniesla najväčšiu slávu a ocenenia od publika, ktoré za textom nevidelo nič iné len cool rebelovanie nejakej rozdivočenej party girl. A jednalo sa pritom o jasný signál, že tento človek nie je v poriadku, potrebuje pomôcť a text v zásade reflektuje jedno z najhorších rozhodnutí, ktoré ten človek spravil. Čiže vo výsledku zaujímavá vec na zamyslenie, napriek občasnej nude. Drogy jsou špatné, áno? (12.01.2016)

Výrazné osobnosti to majú na svete ťažké, pretože si žijú vo "svojom" svete, tak ťažko pochopiteľnom pre ich okolie. Amy bola, čo sme vedeli už pred dokumentom ale ten nás v tom ešte viac utvrdil, úplne mimo logiku tohto sveta. Ten sa na jej nešťastí rád priživoval a dostali to od Asifa pod pás aj také osobnosti, ako Jay Leno. Britská mainstreamová tlač je už podľa autorov dokumentu čistý hnoj a asi nebudú ďaleko od pravdy. Amy vám po dvoch hodinách nemusí byť sympatickejšia, ani ju možno nepochopíte, ale Kapadia dal proste len prednosť hľadaniu pravdy pred patetickou adoráciou. A práve preto mne osobne je po "Amy" Amy sympatickejšia ako bola počas svojho života z toho, ako som ju vnímal prostredníctvom senzáciechtivých médií. (24.06.2018)