Stávka na neistotu

Adam McKay sčasti opustil svoje korene hlboko zapustené v komediálnom žánri, no nezabudol a evidentne na ne nedá dopustiť, aby naservíroval poriadne strhujúcu pecku z prostredia vysokých čísel, natočil dve hodiny kecov, ktorým nikto nerozumie, i napriek tomu väčšinu bavili, a tiež priniesol na zlatom podnose zrejme najlepší money film od čias dávno vzdialených dnešku, od čias zatiaľ neporazeného kráľa finančných filmov – Wall Street. Scorseseho Vlk je oproti tomuto úplná žbrnda. Skvostné obsadenie so spanilými výkonmi (Bale a Carell na trón), nezastaviteľné tempo, fenomenálna réžia, scenár s dialógmi a kadenciou, ktorá ti nedá ani na minútu oddýchnuť, jedna z najlepších gradácií, akú som kedy videl, a ten pocit, keď film nemá ani jedno jediné hluché miesto... dokonalosť & genialita. Milujem a dám si ho opäť už čoskoro. A pre tých, ktorých v záverečných minútach ovládol hnev, ponúkam čiastočnú satisfakciu v podobe snímky Masaker na Wall Street. --- (x) ♪♫ / ♪♫ (x / x / x) ♪♫ / ♪♫ / ♪♫ --- Bonusy: Recreating an Era, In the Tranches, Unlikely Heroes, The Big Leap, The Rise of the Fall --- Las Vegas & The Phantom of the Opera / Red Bull Tower -- (30.3.2017) (2018) (29.5.2019) (20.9.2019) (30.1.2021) (7.6.2021) (6.2.2022) (9.5.2022) (14.8.2022) (7.1.2023) (6.9.2024) "Saints don't live on Park Avenue." (29.05.2019)

Ani se mi nechce věřit, že něco tak nápaditého, hravého a svým způsobem i dosti originálního, natočil do této doby komediální rutinér Adam McKay. Tomu říkám zjevení. Herci parádní (nejvíce ruluje každým filmem lepší Carell), humorné vložky fungují parádně a nepříjemný závěr rezonuje až nečekaně silně. Jenže těch dialogů plných ekonomických a finančních termínů bylo zkrátka někdy tolik, až je to téměř k neprospěchu filmu. Divák je zkrátka v některých částech všemožnými termíny až utlučen a snímek postrádá i přes McKayovu nesmírnou snahu tu správnou dynamičnost a živelnost. I přesto ovšem jeden z největších úkazů poslední doby, který si ještě zasluhuje minimálně jedno shlédnutí. Tohle totiž najednou prostě pobrat nejde. (17.01.2016)

The Big Short nie je pre všetkých. Ani bežný študentík ekonomiky nemusí chápať zložité pojmy, nie to ešte obyčajný človek. Našťastie režisér Adam McKay zvolil úžasnú cestičku vysvetľovania pojmov cez šikovne strihané epizódky celebrít, ktoré vám v kúpeľni, v kuchyni či pri hazardnom stole vysvetlia na pár príkladoch, čo sa deje na pozadí bánk. Je to efektívny a skvostný režisérsky nápad, ktorý napomáha pochopiť či utvrdiť si vlastné tipy. Náročná tématika však nespomaľuje rýchle tempo 130 minútovej dokonalosti. Hoci sa The Big Short tvári ako bežná konverzačná dráma/komédia, v skutočnosti je dravá a napínavá. Má skvelý strih, lebo McKay strieda pohľad na snaženie troch-štyroch skupín v istom čase a celý prvý akt skôr tápate v ich spoznávaní a triedení pováh či motivácií. Potom sa naplno rozbehne zápletka, odkrývate nitky systému ako v napínavom trileri a netrpezlivo čakáte na moment krachu. Stávke na istotu nechýba humor, hoci nechápem jeho zaradenie na Zlatých Glóboch medzi komédie. Predsa len je to skutočný príbeh, kvôli ktorému prišli milióny ľudí o prácu a aj o život, pretože po krachu spáchali samovraždu. A najväčšia "sranda" je, že sa to ide stať znovu. (01.06.2019)

Tvůrci si naštěstí uvědomovali, jak nestravitelný by film zahlcený jmény, čísly, zkratkami a rozkrýváním složitých vztahů mezi jednotlivými složkami investičního trhu byl. Pojali jej proto jako dvouhodinové překřikování několika excentriků, mluvících namísto lidské řeči ekonomickou hatmatilkou pro pokročilé. Aniž by Sázka na nejistotu rezignovala na věrnost faktům, snaží se vyprávět co nejnázorněji a s nadhledem vlastním Vlkovi z Wall Street. McKay ovšem není, zejména co se vypravěčských schopností týče, Scorsese. Našim průvodce na cestě k ekonomické katastrofě je Jared Vennett, obracející se občas přímo do kamery, případně zastavující tok vyprávění, aby nám škodolibě objasnil, jaké triky velké ryby z Wall Street používají. Jeho vlastní triky se ale rychle stávají předvídatelnými. Bourání čtvrté zdi prostořekým vypravěčem je hlavně prostředkem k rozptýlení, nikoli – jako ve Vlkovi – neodmyslitelnou součástí promyšlené narativní strategie. Podobně nahodile film prokládá nadsazenou komedii okamžiky existenciální krize stále bezradnějšího Bauma (scény s jeho manželkou patří k těm nejzbytečnějším z celého filmu, což vzhledem k obsazení Marisy Tomei dost zamrzí). Rozptylující je i hyperkinetický střih a roztřesená kamera Barryho Ackroyda, který ostré názorové výměny v uzavřených kancelářích natáčí jako zběsilou (greengrassovskou) akci. Od začátku do konce s obdivuhodným nasazením zoomuje, přeostřuje a švenkuje, v důsledku čeho scény stěžejní pro vyprávění splývají s těmi, v nichž o nic zásadního nejde. Tempo ani naléhavost, s jakou k nám film promlouvá, se nevyvíjejí. Film je monotónní, postrádá napětí i překvapení a spíše než drama připomíná powerpointovou prezentaci, která je sice místy vtipná, ale musíte se hodně přemáhat, abyste u ní svou pozornost udrželi po celé dvě hodiny. Hodně pomáhá, že o naši pozornost soupeří někteří z nejcharismatičtějších herců Hollywoodu, výborní zvlášť tehdy, pohybují-li se na území drzé frašky. Částečně improvizované scény jejich vzájemného překřikování patří k vrcholům filmu. Během serióznějších momentů ovšem vzhledem k plochosti svých postav nemají, o co by své výkony opřeli. Totéž lze vztáhnout na celou Sázku na nejistotu. Dokud je jenom cynickou komedií vysmívající se lidem, kteří provádějí milionové transakce s myšlenkou na výplach tračníku, skvěle baví. Jako varování před inherentní prohnilostí kapitalismu selhává. 70% Zajímavé komentáře: novoten, maddy (28.02.2016)

Adam Mckay režíruje potenciální oscarovku s luxusním obsazením? Až do samotného oznámení csfd projekce jsem tomu nechtěl věřit. Je to ale tak a vylezla z toho naprostá pecka! A to opravdu bez přehánění a ačkoliv tempo několikrát výrazně poleví, po většinu stopáže si McKay režijně i scénáristicky zachovává svůj xicht, jakoby sejmutý z podobně tématického velebijáku Wolf of Wall Street a bazíruje na vybraných scénách, které stojí za to. Jako ty bořící čtvrtou stěnu, v podstatě jakákoliv scéna s brilantním Stevem Carellem či ty, kam se připletl humor jinak čistě komediálního McKeye. Těžko říct, zda-li se jedná o neskutečnou souhru náhod, to ukáže až čas, my, fanoušci filmu, jsme ovšem dostali lahodu, která místy baví, místy poučuje a místy (hlavně ke konci až k samotnému závěru) mrazí a zarazí člověka do sedačky takovým způsobem, jaký jsme letos ještě neviděli (jo to je humor, ale pokud budu mít stejný pocit i napodruhé, jistě si na tento kousek vzpomenu i na konci roku): I napodruhé skvělý poučný kinematografický zážitek....96%...[4.1.2016_ČSFD projekce_Kino Atlas] (04.01.2016)