Stávka na neistotu

Chce to být strašně epické jako Vlk z Wallstreet a zároveň děsně rekonstruující a uvědomělé. Výsledkem je perfektně obsazený hraný dokument s takovou salvou odborných termínů z bankovnictví a hypotečních úvěrů, že jsem po hodině sledování zoufale čuměl na obrazovku a vzdal jakékoliv snahy pochopit všechna ta zlodějská zákoutí amerického bankovnictví, jeho vlivu na celosvětovou ekonomiku a co se vlastně aktuálně děje hlavním postavám. CDC (nebo co to bylo za zkratku), CDC horší kvality, CDC na druhou, CDC zabalené do jiného CDC, stávajícího z neprodejné CDC, rating AAA, rating B, rating BB, rating vysraného hovna Trumpa kandidujícího na prezidenta, to vše na druhou... Kurva, STOP! Od toho se snad studuje vysoká škola daného oboru (OK, v USA to může dělat i pošťák), snad si fakt nemysleli, že se v tom zorientuju za dvě hodiny monologů a dialogů herců a budu říkat: "No to snad nemysleli vážně, ty bankéřský svině, fuj, fuj, fuj!"? Důvod, proč hypoteční úvěry v USA dokázaly položit ekonomiku celého světa je předpokládám prostý, "normální" lidi jim nerozuměli, neměli na ně a přesto si je houfně brali, díky tomu si s nimi bankéři mohli vytírat prdele a z úroků živit milenky po celém světě. Pokud se pak pro ty samé lidi natočí hollywoodský film, budou na tom úplně stejně jako s vlastní nesplatitelnou hypotékou, nebudou tušit, která bije. Vysloveně film určen pro úzký okruh diváků, kteří danému oboru rozumí a dokážou v tom vidět všechno, co tvůrci chtějí aby v tom viděli. Případně film pro pozéry, kteří nebudou tušit, která bije, ale budou předstírat, že to úplně všechno chápali na základě pochopení té desetinné čárky u procent, které čmáral Bale na tabuli. Já v tom viděl asi každou druhou věc, z matiky jsem měl na střední vždycky čtyřku, dokud jsem nezačal chodit na doučování, to jsem pak dokonce dostával i jedničky, tak co po mě zatraceně chceš, Adame McKayi? 55% (15.01.2016)

Film z prostředí finančnictví. To opravdu není pro většinu lidí moc přitažlivé téma. Ale režisér Adam McKaysi si dal za cíl ukázat tohle důležité téma nejen realisticky, ale co nejvíc cool. Což je někdy fajn, ale taky to často mine cíl. Například hned zkraje vysvětluje jeden ekonomický termín Margot Robbie ve vaně, jakoby proto, abysme víc dávali pozor. Jenže když dostanu scénu s Margot Robbie ve vaně, tak opravdu nebudu přemýšlet o ekonomice. Vlastně pokud jsem předtím dával pozor, tak teď je moje pozornost dokonale rozptýlena. Různých cool triků je tam více, především prolomení 4. stěny anebo si občas režisér řekne, že místo toho, aby divákovi doslova řekl, v jakém roce se film zrovna odehrává, tak nám předvede montáž věcí, které v té době frčely v popkultuře. Zajímavý nápad, mně se i docela líbil, ale obávám se, že naopak tím opět přispěje k tomu, že bude film spíš méně než více srozumitelný (ne každý se orientuje v tom, jak vypadala jaká dekáda...). Celkově se film neustále snaží vysvětlit různé poměrně složité aspekty, které vedly ke krizi. Obvykle to dělá opravdu zajímavě, film si udržel moji pozornost... Ale přesto to stejně nebylo nijak zvlášť pochopitelné. Nevím toho teď o tolik víc, než jsem věděl před zhlídnutím filmu. Film láká i na různé dobré herce, často i v pidirolích, kteří si evidentně maximálně užívají své excentriky. Hodně fajn je sociopatický nerd Christian Bale, ale osobně mě nejvíc bavil Steve Carell. Jeho drsňácký protiva, který je ale hnaný nějakým vyšším principem dobra a nemůže se zastavit, je fakt skvělý. Big Short je hodně zajímavý film, který bohužel nedokáže pořádně vysvětlit ekonomickou krizi, ale něco málo se z těch všemožných pokusů dozvíte a jako drama s kvalitními herci to funguje. (7/10) (21.06.2020)

Vyznění filmu jasný a chválihodný. Pokud jde o herecký výkony tak jsou výborný, byť nikdo z těch hvězdných jmen nemá ve filmu nějak extra velký prostor a i když Brada a Ryana mám radši, tady musím na férovku přiznat, že herecky nejlepší je Christian. Bohužel film má i svou temnou stranu síly a to jsou dialogy, opravdu mě už to chvíli připomínalo mučení islamskýho státu, hovno jě mě platný, že mě některé základní pojmy bankovní hatmaťilky celkem vtipně vysvětlily, když v některých dialozích nebylo jedno normální slovo, v tom jsem se fakt ztrácel, ale koukám že jsem na csfd jedinej, ale to neva každá databáze musí mít nějakýho toho svýho blbce. (24.01.2016)

Pokud máte problém i s běžným daňovým přiznáním, budete se v termínech ztrácet, i kdyby Margot Robbie z té vany vylezla úplně. Na druhou stranu, takhle precizně vést herce a pak si stotřicetiminutovou konverzačku nechat sestříhat do takhle dynamického celku, který nenudí, i když mu ve finále vlastně nerozumíte, beru jako unikátní ukázku režijních schopností. Od režiséra prvoplánových komedií slušný posun. (16.01.2016)

Shortujeme o sto šest, swapujeme CDO na druhou, vytvoříme tranše sekuritizací a miliony jsou v kapse! Filmy s podobným tématem nedokázaly látku podat tak přístupně a záživně dohromady. ///Snímek je naplněn vtipnými hláškami, vzrušenými výkřiky a opepřenou hantýrkou amerických finančníků. Kapitolou samou pro sebe je vizáž aktérů, která je svou přehnaností skoro až podvratná. Pitt má ohavný účes s brýlemi á la „strýček pedo“, Gosling tmavou paruku a solárkový mejkap, Carell ošklivě odbarvené obočí a světlou kštici, jednooký Bale pak naducanou parukou ve stylu devadesátek. Světoví hezounci tak dobrovolně podstoupili zohyzdění. Vyprávění jako kdyby za hlavní postavu zvolilo swap úvěrového selhání (CDS), kterému sekunduje zajištěná dluhová obligace (CDO) a vyvrcholením běžných narativních vzorců, kdy se například dvojice dá dohromady nebo se vypátrá vrah, je nalezení viníka, kterým je zcela nehmatatelná syntetická CDO. Postavy tak slouží spíše jako vysvětlovači událostí, které se kolem nich v zatím abstraktním světě financí odehrávají. Vzájemně si vysvětlují složité operace (a tím i nám), což graduje, když se Goslingova postava otočí do kamery a začne oslovovat přímo diváky./// S dravým stylem filmu úzce souvisí právě kamera, která velice rychle snímá aktéry, a to hlavně v polodetailech. Styl kameramana Ackroyda je okamžitě rozpoznatelný a citlivému pozorovateli se může zvednout žaludek jako třeba u Letu číslo 93 nebo Kapitána Phillipse. Kamera během scén zaostřuje a pátrá, jako kdyby se nejednalo o předem secvičené scény. Dojem autenticity zvyšuje použití skutečných záběrů různých osobností, opuštěných domů a živořících lidí, kteří v důsledku krize přišli o dům, práci nebo obojí. Rychlý střih v kombinaci se zoomováním vyvolává dojem okamžitého a nepřipraveného zachycení události jako v dokumentech, čemuž nahrává i určitá míra improvizace, kterou McKay hercům dovolil.¨/// Jeden z nej filmů roku 2016. [Kino] (20.01.2019)