Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu

To bolo tak strašne dobré. Gibson je možno psychopat ale filmy vie robiť parádne. Natočiť v tejto cynickej dobe takto kvalitný a (v dobrom slova zmysle) tradičný vojnový veľkofilm, navyše s tretinovým rozpočtom ako je obvyklé, chce veľkú dávku talentu. Garfield skvelý (už dlho som žiadnej postave takto nefandil), štylizácia dvoch scén do hororu fantastická. A komu vadí pri podobných príbehoch patos je s prepáčením idiot. Skvelá práca a som rád, že sa Mad Mel vrátil s plnou parádou. 9/10 (30.03.2017)

// Puberťák ve mně chce křičet "hustý" a já myslím, že se na něj v tomhle případě ani nemůžu zlobit. Tuhle brutální válečnou řež sice obklopovalo pár slabších míst, jako awkward úvod s vykulenou Teresou Palmer (hejtujte Pearl Harbor jak chcete, tam pro mě ale ta romantika alespoň fungovala), nebo vyloženě odporně religionistickej záběr s nosítkama, JENŽE to je ve výsledku fakt nic oproti tomu nadšení a hrůze, se kterou jsem sledoval každý krvavý záběr, kterej si pro mě Mel nachystal. Syrový, nekompromisní, těch přídavných jmen bych mohl nasázet tucet, pro mě to byl ale ze všeho nejvíc nejpřínosnější film, jaký jsem letos viděl a za to prostě Gibsonovi respekt. Potřeboval hit jako kráva, potřeboval si pro sebe znovu oprášit jméno, potřeboval to fakt trefit a minimálně pro mě se mu to i s drobnými vadami na kráse povedlo. Garfield - Vaughn - Worthington a nakonec i ten Bracey, na tuhle čtveřici vojáků už jen tak nezapomenete. A já si teď jdu konečně koupit ten novej Battlefield! 8/10 (13.11.2016)

Drby o tom, že Hacksaw Ridge je ukrutná řezničina, se potvrdily. Minimálně scéna, kdy hrdinové poprvé vlezou na bojiště, fakt není nic pro slabé povahy a nejspíš se o ní bude chvíli mluvit. Jak to ale bude s filmem celkově, to neumím odhadnout. Mám však strach, že spousta diváků tohle nevydýchá. Gibson je skvělý režisér a ukazuje to tu nejen v samotných bitevních scénách, kdy si čas od času dovolí fakt hodně divoké věci, ale audiovizuálně celkově. Potíž však může být, že Hacksaw Ridge vypadá jako něco z minulého století. A ne z devadesátých let. Hrdina je naivnější a zapálenější pro dobrou věc víc jak Forrest Gump, postavy jsou občas vyloženě povrchní a všechno je tu buď černé (Dobbsi, jsi naivní idiot a dostaneš od nás po hubě) nebo bílé (Dobbsi, půjdeme za tebou i do pekla). Gibson se nejspíš právě o tohle pokoušel a když člověk přistoupí na pravidla hry, dostane hodně dobrý hrdinský příběh, u něhož možná budete pochybovat, jak moc má společného s realitou, ale užijete si ho. Pokud se ovšem na režisérovu vlnu nenaladíte, můžete Hacksaw Ridge solidně protrpět. Takže bacha! (15.05.2017)

Dlouhých 10 let trvalo, než se Mel Gibson opět usadil na režisérskou židli, aby znovu všem ukázal, že umí točit filmy a že jeho snímky jsou jedním slovem perfektní. Možná trochu kontroverzní, ale rozhodně po všech stránkách skvělé a chytlavé. Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny se pro mě stává patrně nejlepším válečným snímkem z období 2. světové války za posledních 14-15 let, když beru ty snímky, v nichž se vskutku válčí, zavádí nás do centra bojů, tedy nemyslím žádná dramata z dob 2. světové války, případně snímky reflektující události ohledně genocidy a koncentračních táborů. Od Nepřítele před branami jsem podobně úžasný film snad opravdu neviděl. Přestože Gibsonův počin trvá více než 2 hodiny, čas u něj rychle uteče a rozhodně nenudí ani úvodní pasáž ukazující Desmondův osobní život a narukování k armádě. Jakmile se děj přesune na bojiště, stává se snímek neuvěřitelným mlýnkem na maso, kdy se divák dočká mnoha "jatečních" scén, které jsou vskutku naturalisticky ztvárněné. Během sledování v kině jsem chvilkami měl pocit, že jsem přímo v centru dění. Natolik přesvědčivě se Gibsonovi povedlo zachytit hrůzy války. Diváka však zákonitě musí chytnout i samotný příběh Desmonda Dosse, jenž se i přes původní despekt svých kolegů a nadřízených stává doslova přes noc hrdinou. Pochválit musím také herecké výkony a závěrečné zařazení útržků z rozhovorů se skutečnými aktéry bitvy o Hacksaw. Na závěr si dovolím malou poznámku, jež je trochu mimo téma, ale napadla mě přímo v kině v souvislosti s válkami a snímky o nich. Od roku 2014 máme po celé dlouhé 4 roky neustále nějaké sto leté výročí vztahující se k 1. světové válce. Dost mě překvapuje, že za tuto dobu ještě nevznikl žádný film, který by se této látce věnoval, přičemž příběhů se muselo dochovat spousta, ať už z bitvy u Verdunu, na Sommě, Marně, Piavě či bitvě o Halič. Inu, vážení tvůrci, zamyslete se nad tím a připravte si pro nás něco podobného jako se povedlo Melu Gibsonovi. (27.11.2016)

Točení filmů podle skutečné události je záludné. Největší slabinou je, že v 90 % víme, jak to dopadne. Tady je zřejmé, že hkavním zadáním je zrodit hrdinu. Dřív jsem si myslela, že válečné filmy se točí proto, aby ukázali nesmyslnost války. Dnes mám podezření, že se točí, protože se diváci i režiséři vyžívají v masarkujících scénách, kde se rozprskávají končeniny a krev stříká proudem. Méně se někdy více. Stačilo by méně patosu, méně masakrování a špetka humoru. (16.11.2019)