Shin Godzilla

Nový přístup Japonců k jejich nejslavnějšímu monstru rozhodně není slibný. Akční scény s Godzillou jsou super a není jich vyloženě málo, ale přesto naprostou většinu filmu zabírají nejrůznější debaty expertů, vědců a politiků řešících strategii boje, evakuaci měst, nové volby premiéra a podobně - skoro jako by se tvůrci filmu snažili o procedurální realismus. Zároveň jsou tyto dialogové sekvence ale extrémně zhuštěny, výsledkem čehož je chaos, o to horší, že film navíc není moc dobře režírovaný a ještě hůře stříhaný. Z hlediska střihu jde skutečně o naprosté neumětelství, to samé práce kamery a dramaturgie. Celou dobu jsem si připadal, jako by to režíroval Tomáš Magnusek, ale měl k dispozici triky od UPP. (21.04.2017)

Místní odpaďáky a jednohvězďáky docela nechápu... G-filmy jako subžánr mají svou vlastní poetiku a estetiku a tenhle film do daných mantinelů parádně sedí. V tomhle směru není nad čím brblat.. Anno se tu ukázal jako velkej fanda a přestože přišel s úplně novou Godzillou s úplně novým evolvujícím originem a revolučním vzhledem, ani na sekundu nezapomíná, že tvoří dílo, které by mělo zapadat do širšího kontextu. A nejde jen o původní hudbu, řev a dusot Godzilly, ale třeba o hravě ujetou metodu její paralizace .. Jistou překážkou pro diváka může být ta pseudodokumentární forma, která v některých pasážích ubírá filmu na dynamice, ale na druhou stranu je to zase nový úhel pohledu a svým způsobem to vlastně funguje.. Godzilla má prostoru dost (řekl bych, že v rámci průměru G-filmů jde o lehounce slabší průměr) a při jejim řádění (které je někde na úrovni "inferno") si člověk vzpomene na Anno/Higuchiho spolupráci na Giant God Warriorovi (nebo taky samozřejmě na NGE).. Za zmínku stojí i fakt, že přestože je Godzilla kompletně CGI, je animovaná tak aby působila jako loutka, či chlap v neforemném obleku, což je taky naprosto nový přístup, který ale nebourá tradici.. Osobně mám nutkání vpálit tam ze sympatií i tu pátou hvězdu..... uvidíme po druhé projekci.. EDIT po letech: Je to geniální! Napoprvé s eng titulkama mi v tom kulometném tempu dialogů uteklo dost jízlivého humoru, poměrně důležitých technikálií a diplomatických nuancí. Navíc jsem tenkrát viděl tu o cca 10min kratší verzi. Ta skoro dvouhodinová verze má myslím lepší dynamiku a na pár místech dění lépe navazuje a zapadá do sebe. Je to chytrý a vrstevnatý film, kde se katastrofická zábava kloubí s politickým dramatem a společenskou satirou. Annův anime rukopis to hrozně zvedá a obohacuje především v rytmu střihu a hravém vkládáním detailů do větších celků. Je cítit, že mytologie a celý koncept této Godzilly je promyšlený, s poměrně konkrétní vizí do budoucna. Tozn, že 1) Divák má pocit, že ta kreatura funguje na nějakých, sice absurdních, ale v rámci její existence jasně daných pravidlech. 2) Divák může být nekonečně zklamán, že pokračování se konat nebude (což je fakt škoda, protože alespoň nějaká animovaná minisérie ukazující další evoluční stádia Godzilly, kdy posledním měla být Godzilla jako omnipotentní bytost parametrů samostatného vesmíru, by mohla tento film krásně rámovat a zpětně povýšit i v očích kritiků)... Vedle prvního filmu (1954) je tohle nejlepší (nejoriginálnější, řemeslně nejzvládnutější a nejpromyšlenější) příspěvek do už skoro sedmdesátileté historie tohoto filmového fenoménu. (15.12.2016)

Odsobněná procedurální satira na (nejen) japonskou byrokracii a neschopnost vlády dynamicky reagovat na zkánosné „jaderné“ zemětřesení 2011. Ano, chápete správně, že tady se nejede na vlně zábavného guilty pleasure monstr snímku jako pozdější (ehm, vlastně dřívější) Godzilly (což na jednu stranu je škoda, ne že ne), ale zcela v odkazu původního Hondova snímku plného poválečných jaderných traumat. V této verzi navíc obohaceného o roli dnešního Japonska vůči sobě sama i zbytku světa. A to skrze desítky mluvících hlav či nulovou přímou provázanost pasáží s Gožirákem. Každopádně většinu času zabírající „zasedačkové“ segmenty jsou fantastické, protože krom satirického a „nastavujeme zrcadla“ módu fungují i samy za sebe jako uvěřitelné zprostředkování, jak by to (ne)fungovalo na nejvyšší exekutivní úrovni v případě národní krize. A zbylou čtvrtinu stopáže pak doplňují neskutečně našlapané katastrofické pasáže s „Probuzenou zkázou“ na ničivé procházce Japonskem, které majstrštykově kombinují totální destrukci, skvostný design vzdávající holdy originálu, nápadité (a sakra působivé) snímání a kongeniální Sagisuiho/Ifukubeho hudbu. "Restart" japonské Godzilly ani náhodou není pro každého a dokonce ani náhodou není ani pro každého nekritického fanouška krále monster. Netradičně zvoleným konceptem i zpracováním si to totiž vyloženě říká o rozporuplné přijetí. A toho se tomu po zásluze dostalo. Každopádně je to minimálně zajímavé a stěží o tom kdo kdy řekne „tuctový katastrofák, který se mi z hlavy vykouřil s náběhem závěrečných titulků“, protože ať už to pro ta odvážná rozhodnutí zatratíte či si to naopak právě pro ně zamilujete, tak chladné a bez jasně vyhraněného názoru vás to nezanechá. A který jiný vysokorozpočtový blockbuster tohle ještě dnes umí? Howgh. (01.08.2017)

Nepredstaviteľné sa stalo skutočnosťou - Američania chápu fenomén Godzilly lepšie než samotní Japonci. Kým Edwardsova Godzilla bola nielen dokonalou poctou ale aj vyústením a posunutím ságy, tento japonský príspevok (prvý po viac ako desiatich rokoch) je nudným, repetitivným, nič nové neponúkajúcim príbehom, ktorý sme už toľko krát videli. Godzilla je tu opäť Zlo, opäť je tu prílišný dôraz na ľudí a bohužiaľ zase je tu Godzilla sama a jej protivníkom sú ľudia a veda. Čo je ale najhoršie, je spôsob, akým je film vyrozprávaný. Fukušima urobila svoje. Shin Gojira je údesne seriózny film nakrútený dokumentaristickým štýlom na odpornú digitálnu kameru a aj kvôli mizerným hereckým výkonom pôsobí až amatérsky. Byť Japonec, tak toto je pre mňa sklamanie desaťročia. (26.12.2016)

Japonsko má nejmodernější technologii a natočí takového Draka za humny! Už malá Godzilla měla místo očí knoflíky. Pak nastala evoluce a Godzilla se trošlu změnila k klepšímu. Jenže vychrlila pár fialových laserů a pak na půl hodiny spala - následně se půl hodiny ve filmu řešila byrokracie, politika a evakuace. Do všeho hraje hudba ze 70 let, která akční scény spíše zesměšňuje. Suma sumárům, akce je možná na 15 minut a 105 minut jsou jen kecy hloupých úředníků. Prostě něco strašného! 10% (01.04.2017)