Milada

Při vší úctě k paní Miladě Horákové, přes veliký obdiv nad její osobou a statečností, 3 hvězdičky jsou opravdu maximum, které mohu Mrnkovu filmu Milada dát. Za mě tím nejhorším byla velmi chaoticky zpracována první polovina z let 1933–1948, kdy se o Horákové činnosti člověk dozví skutečně velmi málo (nejvíc prakticky hned v psaném prologu) a naopak zde výrazně akcentuje nepříliš přesvědčivé rodinné drama, přičemž některé dialogy ze soukromé sféry zde dosahují až úroveň agitky.. i těch pár silných okamžiků z koncetračního tábora v tom snadno zapadne. Celou politickou linku kolem Horákové se tvůrci snaží podat ve zkratce natolik, až se dopouští velmi rozpačitých dějových vyústění (opravdu potřebovali Američané tajně pašovanou zprávu od Horákové, psanou neviditelným písmem, na to aby se mohli dovědět něco o Únoru 1948 ?). Skutečně silné dojmy začal ve mě tento film vyvolávat až ve scénách po Horákové zatčení, když se ocitá tváří v tvář s nekompromisními vyšetřovately, potažmo i celým komunistickým režimem, který pouhé tři roky po skončení Protektorátu prakticky jen nastolil novou totalitní diktaturu, v mnohém té nacistické skutečně podobnou. Marný boj proti systému, které v tuto chvíli nezvrátily ani tisícky dopisů od lidí prosící o milost na čele s Einsteinem či světovými politiky. Kdyby tvůrci místo první hodiny ještě více rozehrály tuto část Horákové životního příběhu včetně soudního procesu, kdyžtak i s malými návraty do minulosti před zatčením či za války, a nekazili některé z nejpůsobivějších scén před popravou tak nemastnou a neslanou hudbou (zcela tiše to mohlo udělat daleko víc strhující dojem), mohl dát výsledek vzniknout skutečně nezapomenutelnému zážitku. Takto dal vzniknout snímku, který sice ocením jako relativně důstojné připomenutí si významné osobnosti i kapitoly z národních dějin, protože odkaz Milady Horákové nesmí zapadnout, ale v námětu byl rozhodně daleko větší potenciál, jenž zůstal zčásti nenaplněn. Rád bych ke dvou starším a nesmírnně působivým filmům Doznání (Costa-Gavras, 1970) a Jen o rodinných záležitostech (Jiří Svoboda, 1990) připojil i nějaký současný filmový příspěvek na téma stalinistických procesů 50. let v Československu, ale vypadá to, že ještě si budu muset dlouho počkat... 60% (28.08.2020)

„KDYBY VŠICHNI PŘIHLÍŽELI, TAK JEŠTĚ ŽIJEME VE III. ŘÍŠI…“ /// Politický, lidský drama o ženě, která nevěděla, kdy to vzdát. „JÁ MOHU A BUDU MLUVIT!“ (povídali, že mu hráli Milado…). Projdeme si (životopisně) realitu Československa od roku 1933 do roku 1950, kdy zvěrstva fašismu trumfujou komunisti. Přesvědčivá (autentická?) Ayelet Zurer… a vůbec ten casting je překvapivej a na ksichty politicky „přesnej“. Film ve mně vzbudil nenávist k zrůdám v lidský kůži – (a to se tady vyhejbaj nějakejm krvavejm drsňárnám). Takže víc než to, jestli tvůrci Miladu zbytečně neheroizovali, jestli tlačili málo na pilu nebo že byl „její“ život nuda (a tak to taky místy ve filmu vypadá) bych řešil, proč po revoluci nebyla KSČ zakázaná… (Vlastně – aby bylo jasno, to chápu celkem dobře, že Havlíčku Havle!). Ten závěr je ale fakt dlouhej. Emoce se vytrácej, přibejvaj ideje… takže ano, je to i nuda. Ale jinak jde o film do dějáku jak vyšitej! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Miluji tuto zemi, miluji tento lid… 3.) Doufám, že se tady bude věšet. 4.) Říkaj mi Anežka Spurná. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.05.2018)

Hned vysvětlím a budu stručný. Když koukám na film, potřebuju cítit, že jsem s herci na plátně. To ale není možné, když na tom plátně nejsou ani sami herci, prokristapána Boha jeho! Co je to za podělanej nápad obsadit do českého filmu tři cizince a kvůli nim pak předabovat všechny okolo? Jestli jste si pane Mrnko myslel, že jde naslintat emoce ve studiu do mikrofonu, doporučuju vám vzít peněženku a jít se na ten váš paskvil podívat. "Měla jsem krásný život", řekla na konci Milada a zatloukla poslední hřebík do rakve. (05.11.2017)

Na film jsem se hodně těšil, bohužel jde o další z řady zpackaných, původně slibných českých filmů. Film, který sliboval být celoevropským festivalovým hitem, je nakonec jen o trochu delší epizodou Českého století (Gottwalda hraje dokonce stejný herec). Nevím, kam se ten rozpočet poděl, když jakékoli produkčně náročnější scény jsou odbyty archivními záběry a novinovými titulky. Od Miladina zatčení začne být film konečně trochu působivější, ale spíš diky historickému kontextu než kvalitám filmu. (19.12.2017)

Roky se kolem toho chodilo jako kolem horké kaše. Zkušení matadoři na to neměli koule, ale když se rozhoupal nováček, i když nadšenec a obdivovatel, tak nikdo soudný mu nedal stopku a v klidu dostal zelenou. Každý na placu musel vědět, že půjde o velký průser. Horáková měla už dávno dostat filmovou poctu, ovšem na úrovni, kterou si zaslouží. (28.06.2020)