Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrajú:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (viac)Epizódy(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(viac)Recenzie používateľa zencitizen k tomuto seriálu (4)
Bohéma (2017)
Zatím po prvním dílu bez hodnocení. Vidím spíš negativa: Ratajova hudba je tentokrát velmi nadužívaná, má asi přibližovat styl jakým se filmová hudba používala v těch letech, ale zároveň je příliš výrazná a příliš patetická. Trubka zní snad v každém druhém záběru. Za druhé: Brdečková není Kosatík a její dialogy mají spíš primitivně edukativní než dramatický charakter. Prostě dokonalé dílko pro střední školy, kde se do znuděných studentů musí nacpat určité penzum informací. A navíc celé quasi biografické rámování o jako by "Brdečkovi a jeho dcerce" je neskutečně ploché, otravné, sebestředné (vlastně souhlasím s Mirkou S. :-). Co se týče Sedláčkovy režie, tak mi přijde, že jede na autopilota. Samé jízdy jeřábem. Některé z hereckých podání jsou preciznější (Plesl), jiné solidní (Javorský, Rašilov), další neuvěřitelně toporné (představitel mladého "Brdečky"). Rovina filmu o filmu je zajímavá, ale čekal jsem víc detailu, citu a zaujetí pro film. Ta mechanická morální dilemata, kterými první díl oplývá, mají charakter spíš oživlého beltéma (oživlého obrazu) než-li skutečného konfliktu. A ještě facka na závěr - Život je jen náhoda zpívaná jakýmsi dýchavičným dítětem. Fuj. ()
Krev, půda a strach (2017) (E03)
Myslím, že Bohéma přešlapuje mezi dvěma možnými dramaturgickými přístupy, ale nedrží se pořádně ani jednoho z nich. První by mohl být třeba "fassbinderovský" postmoderní pastiš, kde by se reálné slévalo se snovým a groteskním, a fikce by se mísila s útržky reality. To se sice ve scénáři občas jakoby utlumeně také děje (fiktivní snímky, uvolněné reálie), ale jako by nebyla vůle více zdůraznit hrany a obnažit švy: chtělo by to víc autorského gesta, víc vyhraněosti ve všem (stylizaci, stylistických prostředcích atd.) Druhý přístup je jako by dokudrama s pečlivou rekonostrukcí reálií. To se v Bohémě také děje, ale je to zas narušeno zbytky přístupu prvního a Bohéma tak bohužel díky této nevyhraněnosti slehává. Selhává rovněž po formální stánce: tempo je neexistující, herci ve větších scénách hlasově nekoordinovaní, zbývají jen více či méně podařené výjevy. Opět zdůrazňuji: mix hudby je strašně nepovedený, protože je příliš silná a překrývá všechno. Představitel mladého "Brdečky" stále příšerný. Rozhodně ten seriál není nijak podvratný či obrazoborecký, k tomu mu chybí výše uvedené. Škoda zrovna Seláček toho mohl být schopen. ()
A přece se točí (2017) (E04)
Zatím nejsolidnější díl, který snad nejvíc držel pohromadě. Scéna popravy Anny Letenské v koncentráku byla překvapivá a protoklárně chladná a působivá. Vůbec celý díl měl v sobě nakročeno předvést paraniodní ovzduší protektorátu, ono nebezpečné klima. Některé dialogy ale trčí z filmu jako sláma z bot a některé Sedláčkovy režijní nápady jsou spíš útrpné (ona zatuhlost herců, kopulující králíci v druhém plánu dialogu o Štěpánkově mladé fatální lásce) a působí jaksi unaveně a vyčpěle. ()
Dvojí tváře (2017) (E06)
Nejpovedenější díl série. Závěrečný zvukový mash-up dvou protikladných melodií už Sedláček využil v závěru Českého století i Chartě 77 a fungovalo to. Jinak zmizela otravná trubka a i dramturgie se zdála vyváženější. Bohužel se potvrdilo, že rámování rokem 68 a rozhovory s dceruškou byly tak marné, jak se od počátku zdálo a ničemu nesloužily. Je to škoda. ()